Pí a jeho život – výtvarné dílo na filmovém plátně

1
22.12.2012 at 11:36  •  Posted in Recenze by  •  1 Comment

Magická projížďka napříč vlnami lidské obrazotvornosti, naivity, především však otevřenosti.

Představte si, že ztroskotáte uprostřed širého oceánu a k dispozici máte jen vybavení malého záchranného člunu, který sdílíte s (živým, dospělým, hladovým) tygrem. A představte si, že ani v takové chvíli příběh zdaleka nekončí.

Neuvěřitelná story

  Aspoň v případě, že jste hlava otevřená. Tak jako Pí Patél. Už jako malý kluk se dokázal vylízat z lecjaké nepříjemnosti. Jako v případě, kdy si spolužáci dělali legraci z jeho zvláštního jména Piscine Molitor (v českém dabingu hezky pěkně Pičín). Naučil se Ludolfovo číslo rozepsat na několik set desetinných míst a tuto znalost prezentoval tak promyšleně, že už mu od toho dne nikdo neřekl jinak než Pí.

  Podobných historek podávaných forrestovským stylem má tenhle chytrolín v zásobě hned několik. Pocházejí z doby, kdy se s rodinou staral v Indii o zoologickou zahradu. Většinou se točí okolo poznávání a přijímání víry, ať už v podobě následování libovolného světového náboženství, nebo v rámci vnitřního boje se sebou samým.

 pi_a_jeho_zivot_2

  Ten největší příběh života mladého Pí přinesla plavba do Kanady, kam byl rodinný podnik nucen se přesunout i se všemi zvířaty na palubě zaoceánské lodi. Přijde bouře, loď se potopí, Pí vyvázne jako jediný přeživší. Tedy až na orangutana, hyenu, zebru s polámanýma nohama a Richarda Parkera, tak pojmenovaného tygra, s nímž už nyní šestnáctiletý Pí přišel dříve do téměř bezprostředního kontaktu. Pí unikne před zvířaty na svépomocí zbudované plavidlo z plovacích vest a dalšího náčiní a z dálky sleduje proces přirozeného výběru v praxi. Posléze zůstává po více než 200 dnů sám s Richardem Parkerem, před nímž se mu sice daří unikat, ale zároveň je nucen se s ním pustit sem tam do křížku.

Jak neuvěřitelně to celé zní! Příběh z pera Yanna Martela vyšel v knižní podobě poprvé v roce 2001 a posbíral několik literárních cen, ačkoliv neměl výhradně pozitivní ohlasy. Kritika se soustředila logicky na myšlenkovou rovinu, vyčítala autorovi domněle neúspěšné pokusy o nábožensko-filosofický přesah.

  Film nicméně vše ideové zjednodušuje ještě více, než by bylo při převedení na plátno nutné. Spíše nahazuje přitažlivé motivy a skládá je do vizuálně omamné podívané. Režisér Ang Lee totiž nejspíš Martelovy ambice nesdílel a pokusil se maximálně vytěžit fantastické imaginační možnosti, které předloha nabízí.

  pi_a_jeho_zivot_3

Fantastický obraz

  Cestu, kterou se filmové zpracování vydalo, ukazuje už samotný úvod. V téměř dokumentaristickém sledu probíhá seznámení s Patélovic zoologickou zahradou prostřednictvím nádherných záběrů na nejrůznější zvěřenu. Ve stejném vizuálně vypiplaném stylu pokračuje Lee i ve scénách z plaveckých bazénů (podle jednoho francouzského koupáku je Piscine původně pojmenován), které přitom zdánlivě příliš možností na čarování s kamerovým záběrem neumožňuje.

  Ztroskotání lodi a následné dění na záchranném člunu jsou vrcholem obrazových možností současného filmu. Vynikající práce s třetím rozměrem, úmyslně kýčovité barvy a výjevy, díky tomu všemu se může Pí směle zařadit po bok a možná i na vrchol těch nejkrásnějších letošních kinematografických skvostů.

  Úzce s tím souvisí vyvedení vizuálních efektů, snímek na nich doslova stojí. Ang Lee uměl vždy zakomponovat uchvacující koláže a výjevy, u nichž zůstává dech i rozum stát. Výrazně mu pomáhá nejen jeho umělecký cit, ale i perfektní CGI. Bouře i klid na mořské hladině, potápění lodi, mystický ostrov a především veškerá zvěř s místním králem mezi nimi Richardem Parkerem. Vzpomínky na kdysi digitální ikonu lva Aslana z Narnie se docela rozplývají při pohledu na majestátního a později realisticky vypadajícího vychrtlého tygra. Pravda, šelma tady oproti Aslanovi nemusí mluvit. Zároveň ale i přesto působí mnohem živěji.

  pi_a_jeho_zivot_4

Duchovní ruchy

  Poněkud slabší než s obrázky a dalšími technicky zdařilými momenty (kamera, zvuk, hudba) je to se strukturou vyprávění, která diváka do středu ohromujících výjevů přivádí. Sám hlavní lidský protagonista podivuhodné plavby totiž celý neuvěřitelný příběh ve filmu vykládá zvědavému (a v podání Rafeho Spalla neuvěřitelně dřevěnému) spisovateli. Vůbec celá „současná“ linie je poměrně slabě vyvedená, a ačkoliv je pro ostatní dění nezbytná, nepříjemně vytrhuje z jinak čarovné atmosféry snímku.

  To jsou bohužel chvíle, které filmu podrážejí nohy a kdy si divák začne uvědomovat mnoho vyřčených klišé a frází (obzvlášť vyniknou v dabingu, který bude zřejmě při výběru projekce vzhledem ke skvělému 3D nutným zlem). V zásadě je pak lze v běhu filmu vnímat buď rušivě, nebo jako obecné a i mladšími ročníky snadno stravitelné náměty k přemýšlení, které spějí (úměrně k filmu zjednodušeno) především k ideálu tolerance až otevřenosti (s kapkou neutuchající naděje a neobvyklé závislosti přecházející v přátelství). Žádná dogmata duchovní rovinu nezatěžují a v představeném formátu tak nemusí myšlenkové výlevy výrazně překážet.

  Obzvláště v české kotlině může být Pí lákavým terčem pro shazování za naivitu až hloupost některých pronesených mouder. Při dostatečné otevřenosti však lze dojít poznání, že Pí a jeho život doopravdy příjemci nic nevnucuje. Nabízí toho na druhou stranu až dost. A při tomto vědomí čeká v kině bezmála strhující zážitek.

  pi_a_jeho_zivot_5

Jak to vidí Mary (75 %):

  Pí by vám rozhodně neměl uniknout v kinech. Bohužel dabing snímku dodává ještě větší naivitu, což rozhodně ku prospěchu není. A také nás obere o indickou angličtinu, která je na poslech zábavná. Pí je však vizuálně opojný s epickou hudbou, takže husí kůži se snad ani nelze vyhnout.

  Pího cesta je neustálým bojem s hladovým tygrem a jím samým. Tygr je zde zdrojem několika vydařených lekaček, které obzvlášť vyniknou ve 3D. Scény s fosforeskujícími rybami, obřím plejtvákem, bouří a plující ostrovem patří k tomu nejlepšímu, co jste mohli za poslední roky na plátně vidět.

  pi_a_jeho_zivot_6

Povídej, co jsi zažil

  Úvodní titulková sekvence ukazuje řadu zvířat z indické ZOO, k tomu zní jemná hudba, a scéna tak působí jako úvod k pohádce nebo sluníčkovému rodinnému filmu (např. Koupili jsme ZOO). Lee volí jako způsob narace klasické schéma „Tak já ti povím, jak to bylo před lety“ podobně, jako to bylo v Titanicu (1999) nebo Vodě pro slony. Prostřihů do přítomnosti však naštěstí časem ubývá a filmu to jen prospívá. Spisovatel zpovídající dospělého Patela nemá snímku co nabídnout. Pouze pasivně naslouchá Indovi a občas se zeptá: „A jak to bylo dál?“

  I když je předem známo vyústění zápletky, dokáže režisér téměř po celou dobu udržet napětí a zájem o děj, byť se příběh příliš nevyvíjí – Pí se mnoho dní jen plaví po moři a konec žádné vygradované zvraty nezahrne. Pí a jeho život je metaforickou cestou životem a bojem s našimi niterními obavami. Kdyby byl Lee střídmější a zkrátil nasládlý začátek i konec, mohl to být téměř bezchybný zážitek. Ale i přes to je film nejen díky skvostné kameře zážitkem téměř nadpozemským.

  pi_a_jeho_zivot_7

Duchovní podtext působí dětinsky

  Co se spirituality týká, je film postaven na slabých základech. Dialogy o splývání křesťanství, islámu a hinduismu jsou krátké a obsahově zůstávají na úrovni 10letého Patela. Lee se bohužel nevyhne ani klišé scéně, kdy člověk zcela pokořen spílá bohu a vyzývá ho k činům slovy: „Co ještě chceš, Bože? Už nic nemám.“ A podobných vyčpělých replik je ve filmu více.

   Surikaty připomenou ty animované z Madagascaru a člověk si říká, jestli skutečně neexistují nějaká neoukoukaná zvířata. Lee se však držel knižní předlohy a já mu vzkazuju, ať se na to vykašle a točí přírodopisné dokumenty s fantazijními prvky. Pak by neměl konkurenta.

  P.S. Výkon Suraje Sharmy (Pí) je poměrně autentický, ale někdy lehce přehrává. To však nelze říct o tygrovi bengálském, který je své digitálnosti naprosto famózní a nepřekonatelný!

(8/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Life of Pi Režie: Ang Lee, Scénář: David Magee Hrají: Suraj Sharma, Irrfan Khan, Tabu, Gérard Depardieu, Rafe Spall Žánr: drama/fantasy, Země původu: USA, Stopáž: 127 minut Premiéra: 20. prosince 2012

Přečteno: 2317x

Vašek Voslář

Odmalička vybíravý filmový nadšenec, mohl by se utlouct po koncepčních, promyšlených a nápaditých, ne však nutně experimentálních a nadšeneckých dílech. I proto jsou aktuálně jeho největšími oblíbenci sourozenci Wachowští. Na Moviescreenu tříbí své postoje od roku 2012.

1 komentář

  1. Jakub Vrba / 30.12.2012 at 21:03 / Odpovědět

    Ještě si nejsem jistý, jestli je to nejlepší film letošního roku, ale každopádně je nejkrásnější.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Kevin Smith končí po Clerks 3

Režisér Kevin Smith, který se proslavil především kultovní komedií Clerks, už vyhrožoval odchodem tolikrát, že i Dominik Hašek je vedle...

Zavřít