Kryštůfek Robin – třikrát destilovaná melancholie

1.10.2018 at 14:35  •  Posted in Recenze by

Marc Forster už oživil Zemi Nezemi, teď to zkusil se Stokorcovým lesem a je z toho opět emocionální výlet.

 

   Studio Disney rádo spoléhá na osvědčené materiály a dost možná kalkuluje s obecným fenomén, že povědomé se přece jenom prodává lépe než úplně nové. Musí se mu ale nechat, že když rabuje svůj archiv animovaných klasik, aby je zpeněžil v hrané verzi, nejde vždy tou nejjednodušší cestou, ale původní příběh rozvíjí a doplňuje. Hezky je to vidět na Zlobě  Královně černé magie (2014), která byla příběhem Šípkové Růženky z pohledu padoucha. Nicméně neplatí to vždy, z čehož vznikají ty nejméně invenční kousky (ale paradoxně nejvýdělečnější) jako Kráska a zvíře (2017).

   Je tu ale ještě určitá třetí kategorie, kam se dá zařadit snímek Můj kamarád drak (2016) a aktuální Kryštůfek Robin. Jednak je jim vlastní komerční neúspěch (v době Disneyho filmové nadvlády téměř nepředstavitelná věc), také je ale na nich znát, že je režírovali tvůrci, kteří se věnují spíš nezávislým filmům. Jejich pojetí je hodně civilní a zemité a s triky to nepřehánějí. Snad i díky tomu může vyznít emocionálně stavěný příběh. Zatímco draka krotil David Lowery, který je přímo synonymem antiblockbusteru, Kryštůfka měl na starost Marc Forster, který si přece jenom u většího filmu smočil prsty – je neslavně znám jako autor jedné z nejhorších bondovek novodobé éry – Quantum of Solace (2008).

  Budiž ale nešťastná štace agenta 007 zapomenuta. Při hodnocení Kryštůfka Robina totiž vytane hlavně srovnání s jinou literární a filmovou klasikou – Zemí Nezemí. V roce 2004 uvedl Forster v kinech příběh, v jehož centru stál literární otec Petera Pana James Barrie, jehož imaginace ve filmu částečně zpodobnila i vybájený svět.

 

Malá podzimní deprese

  Kryštůfek Robin se sice drží uvnitř klasických příběhů o medvídkovi Pú, nicméně aplikuje výrazný časový posun, takže z Kryštůfka je už ženatý muž (přesný Ewan McGregor). Filmu to dovoluje ohledávat téma dětství a dospělosti a dynamiku, která mezi nimi funguje. Příběh a zápletky se svou banalitou zdají být podružné.

  Forsterovi jde víc o vyvolávání nálady a pocitů a nutno říct, že od samého začátku z jeho díla sálají vlny melancholie. Přitom na samotnou pasáž z dětství vyhrazuje jenom krátký úvod. Modeluje spíš kritický obraz vážné dospělosti zbavené dětské radosti ze života. Kryštůfek totiž dospěl, jak i žádá společnost, a je z něj zodpovědný muž, který živí svou rodinu. Až tak, že je z něj skoro workoholik, který zanedbává rodinné vztahy. Až závan dětství, neskuteční zvířecí přátelé ze Stokorcového lesa, vstoupí do jeho šedého života jako políček v pravý čas.

 

Pú jako vyšitý

  Film je přitom záludný ve vymezení toho, co je skutečné a co ne, čímž se animované příběhy odtržené od reality nemusely příliš trápit. Ve Forsterově filmu této nejednoznačnosti pomáhají účelné digitální triky. Hlavní postavičky Pú, Tygr, Ijáček i Prasátko totiž vypadají jako živoucí plyšové hračky (z nějakého důvodu se zároveň vedlejší postavy Králíka a Sovy blíží reálným zvířatům).

  Na jednu stranu působí jako výplod fantazie osamělého dítěte, něco na způsob imaginárních přátel. Navíc se jejich existence zdá navázána na Kryštůfka, když se vytrácí s tím, jak ztrácí místo v Kryštůfkově mysli. Zároveň je vidí ostatní a dost často nevěří svým očím a uším. Zodpovězení zákonitostí, které za tím jsou, nechává Forsterův film volně k interpretaci – jestli třeba síla fantazie dokáže skutečně zhmotnit neobyčejné tvory nebo jestli se magie skrývá ve Stokorcovém lese. Každopádně tím podtrhuje sílu dětského pohledu, který je radno nepodceňovat i v dospělosti.

  Podstatné pak je, že se tvůrcům (příběh a scénář je dílem hned pěti osob) podařilo zachytit charaktery oblíbených postaviček, čímž vlastně celý melancholický ráz filmu posilují. Nenašli byste většího existencialistu než Ijáčka a ustrašenějšího tvorečka než je Prasátko. Vrcholem je pak Pú, který se stává nositel drobných a pošetilých mouder. Je podobně okouzlujícím katalyzátorem událostí jako jeho medvědí příbuzný Paddington.

  Nedá se říct, že by Disney s Kryštůfkem Robinem nabízel vyloženě dětský film pro odpovídajícího diváka. Vzhledem k onomu melancholickému oparu a postaršení Kryštůfka Robina jako by cílil spíš na odrostlé diváky Púových dobrodružství. K nim také bude promlouvat nejsilněji.

(7.5/10)

 

Foto: Falcon

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Christopher Robin

Režie: Marc Forster; Scénář: Alex Ross Perry, Allison Schroeder

Hrají: Ewan McGregor, Hayley Atwell, Bronte Carmichael, Mark Gatiss

Žánr: rodinný, drama, dobrodružný; Země původu: USA; Stopáž: 104 minut

Premiéra: 23. srpna 2018

Adam Fiala