Pojedeme k moři – režijní experiment Jiřího Mádla

0
7.4.2014 at 17:06  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Odraz doby, kdy všichni máme fotoaparáty, pohledem mladších školáků.

 

  Pojedeme k moři se do mého programu na pražském Febiofestu dostalo zcela náhodou, jako last-minute výplň mezery mezi dvěma dalšími filmy. Před plátno jsem tak zasedla s naprostým minimem očekávání a tedy i s minimem informací, které jsem vydolovala z wi-fi, fungující na dobré slovo, a z velmi stručné anotace ve festivalovém přehledu.

   Debutový režisérský počin Jiřího Mádla (Gympl, Vejška) má vcelku jednoduchou zápletku – jedenáctiletý Tomáš se chce stát filmařem, a když k narozeninám dostane fotoaparát, rozhodne se natočit svůj první film – o rodině a o svém kamarádovi. Roztomile naivní dětský náhled na svět se změní v okamžiku, kdy se Tomáš prostřednictvím kamery začíná dovídat i nepříjemné věci.

 pojedeme_k_mori_2

Útrapy dětského světa

  Zdánlivě jednoduchá zápletka ve spojení s naivně dětským náhledem na svět až překvapivě dobře funguje. Dětská bezprostřednost, spolu s bezpochyby výborným výkonem neherce Petra Šimčáka jako Tomáše, vtáhne do děje a na chvíli se zapomenete ve světě banálních starostí, aby pak prosluněný dětský svět dostal kvalitně šokující a nečekaný zásah.

  Těch nám Mádl uštědří hned několik. Od scén, kdy se prostřednictvím Tomášova kamaráda Harise (Jan Maršál) opakovaně dotýkáme společenského tabu, přes naprosto výborně a originálně zvládnutou scénu s pohřbem Tomášovy babičky. Zcela bez okolků přiznávám, že tady jsem i slzu uronila, scenáristicky i vizuálně je, stejně jako převážná většina filmu, zvládnutá výborně. Pomiňme teď úsměvné momenty, kdy se hlavní hrdina poprvé zamiluje nebo kdy kamarádi vyvádí klukoviny. Tvůrci si poměrně s grácií poradili se zpracováním témat, která bychom v podobných filmech hledali jen těžko, o to nečekanější a působivější pak dějové zvraty jsou.

  Tím závěrečným (který neprozradím) je pak rozuzlení záhady, která Tomáše trápila od začátku filmu. Zjištění, kam pravidelně odchází jeho tatínek (Ondřej Vetchý), sice představuje nejslabší místo scénáře, ale zpětně zhodnoceno – zpracováním nakonec zapadá do celku.

  pojedeme_k_mori_3

Před kamerou za kamerou

  Obsazení sice není hvězdné, ale rozhodně potěší nová, neokoukaná tvář Petra Šimčáka, kterého bych ráda viděla i v dalších filmech, “jugoslávský” kamarád Haris v podání Jana Maršála a výtky nemám ani k rodičům, jejichž role padly na Ondřeje Vetchého a Lucii Trmíkovou. Osobně mě potěšilo obsazení Jaroslavy Pokorné, které jsem po Hořícím keři milou babičkovskou roli vyloženě přála.

  Sympatické je i netradiční foťákové zpracování, nicméně při sledování nepostřehnete, že film je natáčený zrcadlovkou – jediné momenty, které to zdůrazňují, jsou okamžiky, kdy jsou scény snímané “z ruky” a “neuměle”. Filmu to neškodí, neboť si tím buduje nezbytnou autentičnost.

 pojedeme_k_mori_4

  Mádlovi se podařilo natočit sympatický, kvalitní film, který se vyvaroval trapných nebo strojených scén, a tak překvapí každého, kdo ho má zaškatulkovaného jako teenagerského herce.

(8.5/10)

Přečteno: 1093x

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Ona – až bude počítač milovat svého uživatele

Neželte konce Windows XP, jednou se třeba dočkáte OS1 se svůdnou povahou a hlasem Scarlett Johansson.    Je obvyklé, že...

Zavřít