Ralph Fiennes se velkých literárních jmen nebojí. Po režii shakespearovského Coriolana se vžívá do role samotného Charlese Dickense.
Film Vášeň mezi řádky nám má podle oficiální distribuční synopse představit skutečného Dickense, a to ve všech jeho polohách od otce početné rodiny, přes romanopisce, novináře a divadelníka až k pozici celebrity své doby. Ralph Fiennes se přitom podruhé posadil na režisérskou stoličku, přičemž vedl sám sebe v hlavní roli a podruhé to tak nějak nevyšlo. Třeba příště.
Nevěra za časů viktoriánských
Už z prvních momentů na vás padne těžká a pošmourná atmosféra deštivé Anglie devatenáctého století. V nanejvýš konzervativní společnosti se rozjíždí zápletka, kdy se mladičká, nepříliš talentovaná herečka Nelly (Felicity Jones) v divadle seznámí s Charlesem Dickensem (Ralph Fiennes). Jak už tomu v podobných filmech bývá, Dickens, nehledě na svých deset dětí a manželku, se do krásné dívky zamiluje, a dívka se stává jeho milenkou, což je v navýsost konzervativní viktoriánské Anglii zločin, za který by Nelly mohla být psancem společnosti.
Zajímavá zápletka, která dává spoustu prostoru šuškandě a intrikám je ovšem zrežírována stejně konzervativně, jako byla doba, ve které se děj odehrává. Fiennes režíruje i hraje tak nějak nezáživně, Dickense svým hereckým výkonem pasuje do pozice až lehce nechutného chlípníka a divák se žádného většího dramatu během dlouhých 111 minut nedočká. Potěšující je naopak výkon Felicity Jones, která je v roli rozervané, mladičké Nelly tak uvěřitelná, že mi jí, respektive Nelly, vlastně ke konci filmu bylo i docela líto. Bohužel se v od začátku čitelném a odhadnutelném příběhu žádných zásadních dějových zvratů nebo zajímavější práce scenáristy za celou dobu nedočkáme (ač o předloze rozhodně nelze říct, že by zajímavá nebyla).
Může se třpytit, i to co není zlato
Co nefunguje herecky nebo díky neohrabané režii, to srdnatě vynahrazuje výprava a kamera (Rob Hardy zatím figuruje u několika britských filmů). Vizuálně je film úžasný – pokud vás nebaví příběh, můžete se aspoň kochat příjemnými záběry malebných lokalit “viktoriánské” Anglie.
Plus za kostýmy a kameru, mínus za režiséra a hlavní postavu v jednom, drobné plus za snahu vyhnout se všem možným klišé, sečteno podtrženo – Vášeň mezi řádky nerozesměje, nenadchne, ale ani neurazí. Ale mezi spoustou řádků scénáře se té avizované vášně nedočkáme.
- Vášeň mezi řádky – unuděný Dickens - 11.4.2014
- Pojedeme k moři – režijní experiment Jiřího Mádla - 7.4.2014
- Únos – promrzlá detektivka podle šablony - 28.11.2013
