Pořádnou ránu na solar obdržel pohádkový žánr fantasy, když se do něj obul Danny McBride, jeden ze scenáristů a představitel hlavní role. Po zhlédnutí je jasné, že žánr mohl zneužit hůře a film mohl skončit lépe.
Kdybych měl literárně znázornit, jak přibližně vypadá schéma Prince a pruďase s ohledem na to, jak přistupují k pohádkovému/fantasy žánru, vyznělo by to lehce nevhodně, proto v rámci zachování mravního vývoje dětí a mládeže se pokusím o co nejslušnější vyjadřování, přesto si ohledně Prince a pruďase nemůžete být ničím jistí a doporučuju obezřetnost. Takže příběh se začíná takto: Za sedmero horami, za sedmero řekami, za sedmero palouky, za sedmero rybníky..ale kašlu na to, prostě tam někde hrozně daleko žil byl nevycválaný princ Honimír (Danny McBride), který se svými kumpány jen chlastal, hulil a souložil. Oproti tomu jeho bratr, vznešený princ Slavomír (James Franco), ten způsoboval dmutí otcovy hrudě. Z poslední výpravy si přivezl i velmi šukézní princeznu (Zooey Deschanel) na vdávání, ale co se nestalo, zjevil se černokněžník Lúzr a pomocí kouzel uzmul nevěstu. Slavomír se tak s bratrem a svými věrnými pustil na výpravu, aby lásku svého života zachránil. Při cestě pak přiberou ještě krásnou a bojeschopnou Isabel (Natalie Portman), která touží po odplatě za smrt svých rodičů. Lúzr je v hajzlu.
Pokud bych použil slovník puberťáků mé generace, film je dost solidní pruda. Tím zůstaneme věrni i české verzi názvu a kruh se uzavře. Nebudeme si nic nalhávat, už svým žánrem komedie film slibuje dobrou zábavu, u které se pobavíme víc jak u sledování nedělních Otázek Václava Moravce, trailery tuto domněnku ještě potvrzovaly, když nabídly třeskutou revitalizaci fantasy žánru, která měla spočívat v tom, že všechny filmové pásy s Princem a pruďasem budou vyuzeny kouřem z hulení, zalijou se hektolitry alkoholu a tvůrci se při psaní budou trumfovat výmluvnějšími a šťavnatějšími sprosťárnami. Jednoduše věci, které si se středověkem nebo prostředím fantasy příliš nespojujeme. Přestože je přirozené očekávat, že z tohoto kontrastu, na němž Princ beze zbytku stojí, vzejde komedie roku, právě tyto zmíněné propriety jsou nejslabším článkem, který ani zdaleka naplňuje potenciál materiálu. Důvodem může být i to, že nejlepší špeky už zazněly v trailerech a to ještě lépe sestříhané a načasované.
Naštěstí jenom z hulení nejsou postavy živy, a tak se mohou ještě opřít o jakýsi příběh, který vyvrcholí v epických rozměrech bitvy mečů proti kouzlům, a další komediální rovinu stojící na střetu neschopného muže a bojeschopné ženy v starodávných kulisách. Od žen se v prostředí „středověku“ nic neočekává, zatímco muži jsou odvážní rytíři, ale nyní se role vymění – tento koncept v Princi tvoří nejvtipnější dějovou linku, která skvěle baví i díky hereckým představitelům Honimíra – Dannyho McBridea, a Isabel – Natalie Portman. O Francovi je těžké říct, jestli má být dobrosrdečný, naivní nebo prostoduchý a tato nejednoznačnost trvá do konce (pro nás smůla), ale oba jeho herečtí souputníci se svých partů zhostili každý jiným přístupem, a tak i laškování a flirtování, které mezi nimi probíhá, způsobuje záchvaty smíchu díky tomu, jak slizce odpudivý a neschopný Honimír je a jak sexy a nezdolná se Isabel jeví. Dvojka, která by se vedle sebe podle všeho nehodila, ale jak příběh pádí kupředu, zdá se, že chemie mezi nimi je zajímavější než nejúčinnější kouzlo zlovolného Lůzra, kterého zahrál Justin Theroux. Ten by mohl na slizovitosti svého charakteru ještě přidat nebo ještě více předvést něco ze své neporazitelnosti, protože jinak se jeví spíš jako nepovedená parodie na špatný kadeřnický salón. S mocnými silami kouzel se totiž ve filmu pracuje dost neobratně, čímž se snižuje napětí z jejich použití a strach o hrdiny. Jaká je skutečná moc záporných postav a co všechno mohou způsobit na pohled hrozně efektivní a destruktivní bleskové výboje, není jasné, ale na plátně vypadají ohromně, a to se zdá ke štěstí tvůrců stačí. Ne však pro příběh.
Ten se skutečně tváří jako regulérní výprava hrdinných bojovníků za záchranou princezny, zničením zla a získáním pomsty. Však se tvůrci holedbají, že původně vznikl příběh a až na něj se nabalovaly sprosté vtipy, což je zřejmé už z toho, že koncept tohoto humoru připomíná hru „mám větu a teď tam vložím sprosté slovo, což bude hrozně vtipné“. To by možná i bylo, kdyby se mezi řečí vulgarita neztratila a kvůli neschopnému timingu měla jen pramalou moc zaútočit na diváka. Naštěstí díky tomu, že primárně vznikl děj, tak Princ a pruďas není jen přehlídkou parodujících scén bez pojícího motivu, a tak protagonisty vede k závěrečnému střetnutí s napětím, jestli revizi žánru neuplatní tvůrci i na klasické sladkobolné vyústění takových příběhů.
