S láskou Vincent – kdyby byl van Gogh filmařem

10.2.2018 at 20:20  •  Posted in Recenze by

Obrazy Vincenta van Gogha ožívají v celovečerním filmu, v němž se ve smyšleném příběhu pátrá po příčinách malířovy smrti.

 

    I když by se dalo od filmu S láskou Vincent, jehož forma s absolutní závislostí odkazuje na Van Goghovu tvorbu, očekávat, že bude dalším životopisným převyprávěním, tvůrci se rozhodli pro jiný přístup. Tradiční narace pokrývající van Goghův život tu už byly a další by mohla marně tápat, jak takový příběh uchopit. A tak režisérské a scenáristické duo Dorota Kobiela a Hugh Welchman fabulují a nelze jim to mít za zlé.

    Tak jako van Gogh nemaloval objektivně, ale expresionisticky do svých maleb vnášel svébytný pohled na realitu, i film o něm vychází z reality (stovek dopisů, které Vincent van Gogh posílal, a nejspíš i ze svědectví lidí jako Adeline Ravoux), ale zamýšlí se, co kdyby se někdo pustil do pátrání okolo van Goghovy smrti.

 

Ne tak úplně životopisný

    Vincent jako fyzická osobnost tak zůstává takříkajíc hodně mimo obraz, ale jeho jméno a jeho život spojuje vše. Protagonistou filmu se stává Armand Roulin, syn Josepha Roulina, pošťáka, se kterým měl Vincent van Gogh vřelý vztah. Nedlouho po malířově smrti se mu dostává do rukou jeden nedoručený dopis, který Vincent směřoval svému bratrovi. Armand se vydává dopis doručit, ale věci komplikují zjištění, že zemřel i Theo van Gogh a jeho cesta se mění v téměř detektivní pátrání po tom, jak Vincent zemřel.

    Je to relevantní přístup k látce, když si vezmeme, že je zasazen do období krátce po van Goghově smrti, ale má svůj smysl až do dnešní doby. Přestože převládá verze se sebevraždou, určitá nejistota nikdy nevymizí (jak ukazuje biografie Van Gogh: The Life z roku 2011).

   Film tak (možná nezáměrně) opět reflektuje výtvarný přístup Vincenta van Gogha. Armand Roulin se setkává s mnoha názory a pohledy na to, jaký Vincent van Gogh byl a co mohlo stát za jeho smrtí, protože každý vnímá svět trochu jinak a každý se liší v míře znalosti faktů. I když filmaři z velké části na faktech staví (a jsou ohledně van Goghova skonu detailnější než asi nejslavnější životopisný snímek Žízeň po životě /1956/, kde malíře ztvárnil Kirk Douglas), netvoří oficiální životopis, nýbrž umělecké zpodobnění. To by nám mělo dojít, když se podíváme, jakou formu zvolili.

 

Film jako malovaný

   Cíleně jsem se nejprve věnoval obsahu, který mnozí diváci a recenzenti kritizují s myšlenkou, že forma tentokrát vítězí nad obsahem. Je však mylné vnímat tvar filmu jako vítěze, když funguje v synergii s vyprávěním a myšlenkou. Je nicméně pravdou, že způsob ztvárnění je největší atrakcí a lákadlem filmu, a v tomhle ohledu nezklamává, protože jde o jedinečný zážitek. Animované filmy tvořené pomocí takzvané rotoskopie už tu byly (a to v českém prostředí, viz Alois Nebel /2011/), ale zřejmě ještě nikdy nebyla metoda takto zkombinována s náročnou olejovou malbou, vše s úmyslem co nejvěrněji napodobit van Goghův styl při oživování jeho známých obrazů, jež posloužily jako základ kompozice scén.

   Pro hodinu a půl dlouhý film vzniklo po natočení hrubého materiálu s herci skoro 67 tisíc originálních olejomaleb vytvořených 125 umělci z celého světa. Jako bychom sledovali, jaké by to bylo, kdyby nebyl van Gogh omezen na výtvarné umění, ale byl i filmařem. Jeho expresionistické malby získávají rozpohybováním další rovinu působivosti, a to neustálým vířením barev ve tvářích lidí nebo v korunách stromů. Pokud není záběr statický, ale kamera najíždí, mají záběry dokonce plastický výraz srovnatelný se sledováním 3D projekce. Navíc film ještě kombinuje vangoghovské syté barvy s černobílými flashbacky podobající se dobovým fotografiím, které skvěle umožňují rozlišit přítomnost a minulost a styl filmu košatí.

   Nad formou filmu zkrátka nelze než jásat. Je osvěžující, je na ní znát ohromná práce a umožňuje, aby Vincent van Gogh „komunikoval skrze své malby“. Zásluhu na oživení projektu má však i casting a hudba. Ať už je to Douglas Booth jako Armand Roulin, Eleanor Tomlinsonová jako Adeline, Helen McCroryová jako Louise, Saoirse Ronanová jako Marguerite Gachetová nebo Jerome Flynn jako doktor Gachet, všichni pomohli oživit van Goghovy portréty a přinést plnohodnotné charaktery. Přitom hodně dělají jejich znělé hlasy.

   Zvukovou stránku pak korunuje Clint Mansell, který složil nádherný soundtrack, který celému projektu dodává melancholickou a snivou atmosféru. Jeho skladby (mimochodem pojmenované podle van Goghových obrazů) asi nejvíc připomínají jeho dřívější práci na Fontáně (2006) Darrena Aronofského a zároveň tak upozorňují, že je ve světě filmové hudby unikátním autorem.

   S láskou Vincent je tak podpis pod omračujícím filmem, který je hlubokým emocionálním vyznáním velkolepému malíři.

(8.5/10)  

 

Foto: Loving Vincent Official Site/Bohemia MP

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Loving Vincent

Režie: Dorota Kobiela a Hugh Welchman; Scénář: Dorota Kobiela a Hugh Welchman

Hrají: Douglas Booth, Robert Gulaczyk, Eleanor Tomlinson, Jerome Flynn, Saoirse Ronan, Chris O´Dowd, Helen McCrory, John Sessions

Žánr: drama/animovaný/mysteriózní/krimi/životopisný; Země původu: Velká Británie/Polsko; Stopáž: 95 minut

Premiéra: 25. ledna 2018

Adam Fiala