Brad Pitt v technicky solidně ošetřeném thrilleru s nádechem áčkové blockbusterové pochutiny a podstatou stravitelné videoherní šlichty.
Hollywoodské produkce nezřídka nabízejí zvláštní příběhy nejen z natáčení a cesty, jimiž se náměty ubírají na plátno, jsou často neskutečně krkolomné. Když se produkční společnosti dvou hereckých superhvězd (Plan B Brada Pitta a Appian Way Leonarda DiCapria) poperou o práva na oslavovanou knižní předlohu, aby ji pak vítěz z velké části překopal, naněkolikrát s potížemi zpracoval a vyvrhnul v okleštěné a kompromisní podobě, rozhodně to zamrzí.
Na jedné straně zapláčou fanoušci spisovatele Maxe Brookse, který se na hororovou tematiku specializuje a v knize World War Z: An Oral History of the Zombie War stihnul vedle představení apokalypsy kritizovat třeba izolacionismus národních států. Na druhé straně pak geekové, pařani a popcornožrouti, kteří se možná těšili na brutální velkorozpočtové kosení většího množství zombíků než kdykoliv a kdekoliv předtím.
Něco takového totiž slibovala marketingová kampaň, ačkoliv nepříliš úspěšně a intenzivně. Také na ní se totiž nutně projevily problémy doprovázející vznik snímku. Přepisování, přetáčení, odklad premiéry o šest měsíců a nafouknutí už tak tučného rozpočtu někam k dvousetmilionové hranici. Všechno zřejmě vyplynulo z faktu, že začátek natáčení přišel ještě za situace, kdy nebylo tak úplně jasné, kam směřuje rozuzlení, myšlenka či na co se vůbec bude vyprávění především soustředit.
Přijatelný formát světové války – střelba do churavých
Začátek je však klasicky rodinný. Tatínek Gerry už má zřejmě napracováno a adrenalinu z krizových situací až po krk, takže se soustředí na každodenní přípravu palačinek pro ženu a dvě dcerky. Když se však, kdovíproč, po ulici začnou prohánět soustachtiví agresivní vychrtlíci, ozve se bývalý kolega z OSN a zajistí mu transport na izolovanou letadlovou loď, relativní bezpečí pro rodinu a také ne úplně příjemnou prácičku.
Jde o to vypátrat zdroj nákazy společně s chytrolínem virologem, aby bylo možné připravit vakcínu. Komplikace se dostaví záhy a nejsou zrovna zanedbatelného rázu. Gerry tak procestuje ve videoherním módu půlku světa, každá destinace skýtá nějakou indicii a při jejím rozkrývání je spolu s náhodnými spolupracovníky na porážku neustále pod hrozbou horko těžko vyhlazované anonymní masy kdysi plnoprávných autonomních jedinců.
Přijatelný formát hrdiny ve válce – střílí za něj jiní
Projektu se ujal poměrně kontroverzní režisér Marc Forster. Jedná se o tvůrce spojeného s chválenými komorními dramaty Ples příšer či Lovec draků, natočil také oblíbené Hledání Země Nezemě s Johnnym Deppem nebo vynikající úsměvný snímek Horší už to nebude s komikem Willem Ferrellem. Následovala překvapivá volba, dodnes nejednoznačně přijatá bondovka Quantum of Solace. Forster v ní nedokázal docela ukojit touhu fanoušků po přestřelených eskapádách agenta 007. V jednotlivostech sice vytvořil pozoruhodné scény (úvodní automobilová honička má dodnes prazvláštní novátorské kouzlo), ale vcelku diváky ne a ne přivést do varu. Totéž platí i pro Světovou válku Z.
Potenciál chaotického dění a zběsilosti nakažených světoobčanů zůstal do značné míry nevytěžen. Megalomanské scény jsou tak očividně digitální, že za srdce nechytnou, tísnivá atmosféra strachu je redukována na minimum, nemrtví jsou po většinu stopáže představováni jako změť příliš zběsile se zmítajících jedniček a nul. Nejde se na krev, jde se po mladých platících divácích, takže nic brutálního nelze očekávat a Forster jinak zásadní tíživost dění neumí navodit.
A pokud jsme u negativ, je třeba říci, že osobní rovině filmu nepomáhá její hlavní hvězda. Brad Pitt tentokrát svůj herecký výraz neprodal. Před natáčením si nasadil starostlivou masku, kterou pak držel po celou dobu a nechává za sebe hrát elegantně zanedbaný zevnějšek a rysy své postavy. Jako ostřílený krizový vyšetřovatel zachovává stoický klid tváří v tvář smrti a intuitivně vždy zvolí to správné řešení.
Až do samotného finále nepřichází žádné duševní vzepětí a celkově herecký výkon jede na volnoběh, při němž Pitt spoléhá více na své charisma než na investované emoce. Jaký rozdíl oproti tomu, co předvedl třeba v předloňském Moneyballu, kde byl taktéž úsporný, nicméně stoprocentně angažovaný. Že by většinu vrásek v onom starostlivém výrazu měly na svědomí neshody v tvůrčím týmu a na hraní nezbývala energie?
Ostatní zúčastnění příliš nestojí za řeč, když plní naprosto jednorozměrné úlohy, což v rámci žánru není úplně na škodu. Pokud v kolonce herců zaujme jméno Matthewa Foxe (Jack ze Ztracených), jeho role byla z filmu v rámci předělávek vystřižena.
Nepřijatelný svět na pokraji zániku – preapokalyptická vize civilizace
Je až s podivem, že ačkoliv provázely zrod snímku rozepře a předělávalo se celé závěrečné dějství, tak se na film kouká dobře. Forster možná neumí instantně přivést k vytržení tak jako třeba Zack Snyder v supermanském Muži z oceli, práci se scénou ale zjevně dobře rozumí. Akční scény s rozklepanou kamerou a přehršlí digitálních těl zůstávají přehledné a i při absenci vyloženě lahůdkových momentů vůbec není na škodu vidět na velkém plátně kompozice s padajícími těly ze střechy výškových domů či s lidmi unikajícími skrze drátěný tunel obsypaný nemrtvými.
Vedle toho komorní konverzační scény jsou vynikající, stejně jako představovačky různých prostředí, v nichž se za chvíli odehraje nějaké to drama. Výrazně nekolísá ani tempo, a pokud by nebylo veřejným tajemstvím přestříhávání a předělávání závěru, sotvakoho by napadlo, že gradace původně měla jít opačným směrem, tedy k megalomanskému finále a nikoliv k (ve výše naznačených mezích schopností pana režiséra) atmosférické hře na schovávanou.
Dalším výrazným pozitivem je pak propracovanost celospolečenské reakce na krizový stav. To, co se odehrává v provizorním ústředí na letadlové lodi a v jednotlivých destinacích, které hlavní postava navštíví, vždy velmi zajímavě konstruuje náladu spojenou s aktuální situací a představuje možnosti jednotlivých lidských příběhů, které apokalyptické dění může přinést. V tomto ohledu je to svým způsobem dobře odvedená práce, namísto uchvacujících záběrů či brutality doplňují celkovou velkorozpočtovou akci pohledy na mikropříběhy i na možnosti celospolečenských až globálních zvratů. Ne snad, že by to byla především propracovaná kritika mezinárodního uspořádání, ale určitě je takový podtón jako ingredience v jistém smyslu stravitelnější než destrukce okořeněná destrukcí, jak ji převádí filmy Rolanda Emmericha či libovolné robotické megafláky.
Pokud Světová válka Z úplně kasovně nepropadne (zatím je to vzhledem k obřím nákladům tak na hraně), můžeme se dočkat dalšího dílu, původně se počítalo až s trilogií. Doufejme, že pak už by si Brad Pitt dal větší pozor na pečlivou a všestranně promyšlenou preprodukci. Ať už by se pak rozhodl vydat jakýmkoliv směrem, mohli bychom se dočkat soustředěnější a intenzivnější podívané.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
