Brad Pitt a Marion Cotillardová jako dokonalý pár ve válečné romanci.
Být Robertem Zemeckisem je spíše prokletí než výhoda. Tento americký režisér totiž kromě oblíbené trilogie Návrat do budoucnosti natočil před dvaceti lety snímek, který se dodnes drží mj. v desítce nejlépe hodnocených snímků na největší zahraniční filmové databázi i na její české mutaci. Řeč je samozřejmě o Forrestu Gumpovi (1994). Když vytvoříte klasiku milovanou diváky i kritiky, provází všechny vaše další projekty vysoká očekávání. Při nezdaru pak přichází o to drsnější zhodnocení, když padají poznámky, že „tohle režisér Forresta nemohl přece natočit“.
Zemeckis si vybírá velmi odlišné filmy co do žánru i typu. Střídá thrillery (Pod povrchem /2000/) s animovanými snímky (Polární expres /2004/), ale i dramaty (Let /2012/), které mají značně střídavé kasovní úspěchy či počty cen. Nyní ho zaujal scénář Stevena Knighta, který napsal gangsterku Východní přísliby (2007) či neméně drsné seriály jako Peaky Blinders (2013–) a právě startující Taboo.
Pocta, nebo nápodoba?
Spojenci jsou příběhem odehrávajícím se za druhé světové války v marocké Casablance a snímek svými postavami a tématy (osudová láska, nacisté, exotika) připomíná nepřekonanou klasiku s Humphreym Bogartem a Ingrid Bergmanovou. To je právě největší slabinou snímku, neboť Spojenci Casablancu (1942) pouze připomínají a obsazením odkazují na nejslavnější hvězdy Hollywoodu 40. a 50. let, které miloval celý svět. Pro hlavní dvojici vybral Zemeckis současný ekvivalent tehdejších megastars a do role kanadského agenta Maxe Vatana pracujícího pro britskou armádu obsadil Brada Pitta. Francouzskou agentku Marianne, které Pittova postava pomáhá, ztvárnila Marion Cotillardová, jež je v Hollywoodu již několik let pevně zabydlená (Počátek /2010/, Temný rytíř povstal /2012/).
Hercům nelze odepřít určité charisma a schopnost opanovat plátno, což je v tomto filmu extrémně důležité. Agenti, kteří musí v Casablance fingovat manželství a zabít nacistického pohlavára, jsou postavami, které kamera zabírá po většinu stopáže. Cotillardová v dobových kostýmech a s naondulovanými vlasy a padesátník Pitt s tvářičkou jak dětská prdelka vyzařují glamour a eleganci. Druhý jmenovaný však zažil největší slávu v 90. letech a film se z něj snaží udělat hvězdu z poloviny minulého století, ale to je aura, kterou hezounek Pitt nikdy neměl.
Zemeckis za pomoci velice solidních triků oživuje domy a ulice Casablanky, v nichž se místní smetánka baví na večírcích, což se prolíná s exotikou v podobně místních, kteří v tradičních arabských oděvech vodí po ulici velbloudy. Daří se vybudovat i napětí, když sledujeme přípravy na atentát. Tísnivou nutnost, která protagonistům přikazuje, že nesmí nikdy vypadnout z role ani při nečekaném rozhovoru s nacistou, zvládli však lépe už Hanební pancharti (2009). V nich se Pitt dostal do podobné situace, ale na rozdíl od jeho příšerného italského přízvuku, kterým Hanse Landu nepřesvědčil, hovoří ve Spojencích o poznání věrohodnější francouzštinou.
Konec v půlce
Byť se ve filmu mluví docela hodně, jde spíše o krátké, pragmatické rozhovory vycházející ostatně z povolání postav, kvůli kterým se však příliš nedozvíme o jejich životech před válkou či motivacích, které vedly k tomu, že se coby agenti aktivně připojili k boji. Pobyt v Casablance navíc trvá jen několik dní, o to překvapivější je pak vývoj, který nastane po atentátu. Scéna uzavře zásadní dějový oblouk, ale odehraje se už v polovině stopáže. Napětí ustane a z předchozích scén vyplývající jediná konsekvence (odveta za útok/jeho dopad) je scenáristou zcela ignorována. Rozbíhá se tak úplně nový příběh – ocitáme se o pár týdnů později v Anglii. Zde je třeba upozornit, že oficiální synopse i trailer vyzrazují zvrat, který se odkrývá až v poslední třetině filmu. Doporučujeme tak o filmu zjišťovat co nejméně a následující odstavec přeskočit.
Pár se do sebe zamiluje a vezmou se. Max nadále pracuje pro Brity, Marianne se stává ženou v domácnosti. Jejich osobní štěstí se odehrává na pozadí globálního neštěstí (válka stále zuří, Anglie je navíc bombardována). Film však utíká od válečného dramatu k melodramatu (scéna porodu), zcela opouští akční žánr a přechází ke špionážnímu dramatu. Spojenci jsou žánrově dosti pestrým filmem, ale je to spíše negativum, neboť prolínání různých módů nepůsobí promyšleně a nedovoluje se soustředit více na jedno téma či plně využít žánrové konvence. Chvíli totiž sledujeme psychologické drama o manželské (ne)důvěře, jindy se Zemeckis v zjednodušující zkratce, která je jen neobratnou sociologickou sondou, snaží vykreslit dopady války na lidi nebo vyloženě násilně vsunout alespoň nějakou akci (kromě atentátu je ve filmu pouze jedna přestřelka).
Potenciální zrada jednoho z partnerů se v poslední třetině stává středobodem vyprávění, ve kterém tak ostatní postavy tvoří jen křoví, ať už Maxova sestra (Lizzy Caplanová ze seriálu Master of sex /2013/) či jeho nadřízený v podání Jareda Harrise (král ze seriálu The Crown /2016/). Zápletku příliš neposouvají a Zemeckis jimi jen protahuje stopáž na 124 minut.
Režisér občas vyvolá posměšek, když se snaží poněkud neobratně inscenovat určité výjevy, u nichž chce, aby byly silnější než slova. Jde např. o scénu sestřeleného letadla Luftwaffe, u které zrovna v tu chvíli musí mít rodinka piknik, nebo milostnou scénu v autě, kdy ničivá písečná bouře pohřbí vše kromě vášně okamžiku.
Když chybí nadstavba
Ve chvíli, kdy se snímek blíží ke svému vyvrcholení a kdy zjišťujeme, jak důležitá je otázka partnerské důvěry, tušíme, že nepřijde sladký happy end, ale ani překvapivá pointa či výrazná replika. Zemeckis celkově doplácí na scénář, jehož tempo má zásadní nedostatky. Navíc snímek v dnešní době působí podivně svou myšlenkovou beztvarostí. Film nemusí být angažovaný, to rozhodně ne, ale měl by mít nějakou nadstavbu. Pancharti ukázali alternativní historii války, Hacksaw Ridge představil širší veřejnosti příběh skutečného člověka, jiné filmy dějiny reinterpretují z různých pohledů nebo nabízejí podnětné paralely se současností. Spojenci jsou však nesmírně neinspirativní z hlediska režijního pojetí a chybí jim nějaké ozvláštnění. Nefungují ani na emoční rovině příběhu, takže selhávají i jako současný pokus o novou romantickou klasiku, který navíc oproti svému předobrazu postrádá humor.
Absentuje podnětná myšlenka či nápaditá scéna, ovšem to by nebyl Zemeckis, aby si neprosadil film, který ho zaujal. Byl to právě on, kdo v roce 2007 natočil snímek s relativně nízkým komerčním potenciálem, který obsahově vycházel z anglosaské hrdinské básně staré přes tisíc let. Beowulfem (2007) za 150 milionů, který v USA utržil pouze polovinu, chtěl posouvat hranice animace, což se mu částečně podařilo. Avšak Spojenci ustrnul na místě a nepohnul se žádným směrem podobně jako Pittovy mimické svaly à la exponát z muzea Madame Tussauds.
Foto: Paramount Pictures
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Robert Zemeckis; Scénář: Steven Knight
Hrají: Brad Pitt, Marion Cotillard, Jared Harris, Lizzy Caplan, Matthew Goode, Charlotte Hope
Žánr: akční/drama; Země původu: USA; Stopáž: 124 minut
Premiéra: 26. ledna 2017
Podobné články
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Hanebný pancharti
Světová válka Z – převařený zombie guláš
Železná srdce – válka z pohledu zelenáče
Sázka na nejistotu – jednooký král Bale, ošklivý Pitt a vychytralý Gosling
Smrtihlav – atentát na Heydricha po francouzsku
Tenkrát v Hollywoodu – poslední džob osamělých kovbojů
