Když se nenadřeli tvůrci, nač bychom se s tím mazali v recenzi. Aneb proč nečekat od nové marvelovky božské zázraky.
Příběhová stránka nikdy nebyla u filmových komiksáren studia Marvel ta nejsilnější. Svižné dialogy, nadhled, inspirace z kreslených předloh a efektní pozlátko, na takovém základu vzniklo v tzv. Fázi 1 několik oddychových jednorázovek. Snímky, které představovaly své bizarní hrdiny a i díky tomu zvládaly spolehlivě zabavit, znamenaly na poli blockbusterů celkem svěží závan velkolepé podívané, která se stále svým způsobem (na rozdíl od Transformerů, Pacific Rimu a podobných) soustředí na lidské hrdiny a jejich potíže vyrovnat se s vlastní výjimečností.
V Avengers se sešly všechny dosavadní plusy studiových filmů a v součtu se tak Fáze 1 stylově završila. Nastal čas pro zásadní koncepční posun, v opačném případě hrozila sázka na jistotu a stagnace. Letošní Iron Man 3 a nyní nový Thor jednoznačně potvrzují trend druhý.
V originu postačily jako nosné body skrz naskrz hrdinský titulní charakter v podání sympatického osvaleného Chrise Hemswortha a představování jeho vztahů s rodinou v asgardském domově a s několika příslušníky lidské rasy v pozemském vyhnanství. Mimozemští nepřátelé byli tak trochu do počtu, kostrbatost zápletky zkrátka nehrála tak podstatnou roli, dokud bylo dění velkolepě, citlivě i technicky bez problému podáno.
Nech se vést duhovým mostem
U dvojky by se už měla podávat jiná káva. Možností nabízí předloha bezpočet, světů na procestování hned několik, nehledě na to, že samotný Asgard, který byl v jedničce jistě zajímavější než takřka komediální dění pozemské, by stálo za to poznat více do hloubky. To se ale nestane ani přesto, že času se v božském světě stráví hodně a velkých činů se tu odehraje také dost.
Temný svět přímočaře na úvod představí prazvláštní látku či sílu, mystický Aether (Éter) nezměrné energie a moci, který pochází z doby, kdy ještě vesmír neexistoval. Aether je tak mocný, že jej nelze zničit. Pro jistotu tak odedávna dokonale ukrytý odpočívá daleko z dosahu každého, kdo by jej chtěl zneužít. Dále se dozvídáme o temných elfech, zapomenutých bytostech, které by byly nejspokojenější, kdyby vesmír utvořen nebyl. Proto chtějí nad látkou získat moc a při blížící se konvergenci světů zamýšlí s její pomocí nešťastný vznik vesmíru zvrátit. S divákem pak už hurá do pozemského opuštěného skladiště, kde Thorova pozemská milá Jane (Natalie Portman) kdovíjak k Aetheru mezidimenzionálně zabloudí. Zápletka je na světě.
Přistoupit na takovou premisu je samozřejmě základ úspěchu. Jenže ono to nedává smysl ani dál, a to čím dál bolestivěji. Temní elfové zaútočí na Asgard, aby Aether získali. Zaskočený svět není schopen se účinně bránit, zlouni mají očividně všechno na lopatě, v tom si ale čurnou do gatí a radši zmizí, než by dosáhli velkého vítězství a dosáhli svého. Temní elfové později už s Aetherem v moci zaútočí na Zemi, aby dotáhli svůj temný plán do temného konce (podtitul zní Temný svět, víme?), když tu starý známý z jedničky vědec Erik Selvig (Stellan Skarsgård) vytáhne nějaké detekční náčiní a začne manipulovat se samovolně vznikajícími interdimenzionálními branami. Je z toho spousta legračních proskoků a kladiv cestujících mezi jednotlivými světy, ale slouží to spíše prvoplánové zábavě než čemukoliv jinému.
Výroba filmu se střetla s Thorovým kladivem
Nikdo po akčních komiksových filmech nevyžaduje dokonalý scénář, promyšlený neprůstřelný příběh a režijně perfektně vyváženou podívanou. Také proto byly vážitelné kvality Nolanových Batmanů pro mnohé takovým překvapením. Určitá vize v rámci filmu samotného by ale nebyla na škodu ani v případě „výplňových“ marvelovek. Bohužel se ukazuje, že vedle šetřílkovského přístupu studia k výběru režisérů je cílem také záruka servility. Kovaný televizák Alan Taylor (Hra o trůny) určitě není neschopný realizátor, ale při své první pořádné (a rovnou velko)filmové štaci si těžko mohl nějak zvlášť vyskakovat a pokoušet se o něco víc než obstojné převedení předloženého materiálu na plátno.
I to se mu navíc daří jen polovičatě. V akci sem tam probleskne nějaký zajímavý nápad a smyslům lahodící moment, často ale také nejde poznat, kde zrovna komu hlava stojí a kam se která pěst pokouší dopadnout. Velkolepě působí jen ty záběry, v nichž převládají vizuální efekty. Také o kameru se staral spíše televizní nádeník bez zkušeností s velkými produkcemi Kramer Morgenthau. Místy je to znát, i když opravdu jen místy, o „televizním looku“ se hovořit nedá. Nejhůře pak na výsledný dojem působí některé nedohrané, nedotažené či nepointované scény, které se spoléhají na to, že ustojí své místo v sestřihu díky charismatickým hercům. To ne vždy úplně funguje, třeba proto, že Anthony Hopkins se už asi jako tatíček Odin napodruhé v komplikovaném kostýmu nudí.
Komiks v žaláři jednoduchého braku a komiky
Těžko nějak vinit z nedotaženosti a nevyznění některých scén střihače či Alana Taylora samého. Společným jmenovatelem se zdá být spíše všestranná rychlokvašenost a nedostatek vůle přivést na plátno něco výjimečného. Přístup Warner Brothers a jejich filmového Supermana z konkurenční komiksové stáje DC je v tomto ohledu výrazně sympatičtější. Ať už chcete vyčítat červnovému Muži z oceli cokoliv, režisérsko-scenáristický tandem Snyder a Goyer k němu přistoupil zeširoka ale soustředěně, aniž by se musel obzvlášť zabývat provázaností s jinými příběhy. Vznikla tak vyvážená a po technické stránce konzistentní podívaná, která co do osudovosti i velkoleposti strká Thora do kapsičky na mince, aby jí velké kapsy zbyly na všechny ostatní Avengery včetně jejich týmového vydání.
Marvel zase soupeře výrazně předčí, co se týče humoru a sebeironizování. I v „temném“ Thorovi se zasmějete možná vícekrát než u průměrné hollywoodské komedie a ano, jedná se o záměr. Tvůrci očividně sledují preference fandů i geeků, také proto Thorův nezvedený bratr Loki (Tom Hiddleston) perlí více než kdykoliv předtím a také momentka jednoho superhrdinského kolegy je skvostná. Celkově je ale předchozí shrnutí spíše kritikou těch průměrných hollywoodských komedií a přemíra humoru navíc přispívá pocitu, že rámec druhého Thora se sype jako střepy z těch rozmlácených žejdlíků. Teď už jen aby diváci vytáhli šrajtofle, hlasitě křikli: „Další!“ ..a posouvání marvelovských ambicí se bude odkládat na neurčito.
Vzhledem k logice vrabce v hrsti a holuba na střeše těžko studiu zazlívat, jakou se vydalo cestou. Přesto je mírné povzdechnutí na místě. S diváckou základnou nabranou u týmových Avengerů a potenciálem, který potvrdil miliardový třetí Iron Man, určitě mohli být v Marvelu odvážnější a plnit si i jiné než jen kasovní sny. Fáze 2 je zatím bohužel jen taková máčená vata na upevnění finanční stability impéria. Co přijde dál, je ve hvězdách.
Pod čarou: Číselné hodnocení považujte za jistou formu bez problému obhajitelného popíchnutí směrem ke studiu. Pokud vás předchozí námitky neodradily, u druhého Thora se pořád můžete velmi pěkně pobavit.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
