Glow – ženy ve wrestlingovém ringu

1
9.10.2017 at 09:21  •  Posted in Seriály, Svět filmu by  •  1 Comment

Netflix vyprodukoval seriál z prostředí ženského wrestlingu. Nabízí něco víc než jen těsné oblečky, tahání za vlasy a vřískání?

 

   Profesionální wrestling to má v Česku těžké. Jelikož na rozdíl od Japonska, Mexika a USA tu nemá tradici ani zázemí, mít s ním zkušenost na vlastní oči můžeme, leda když se organizátorům spřízněných akcí zachce zpestřit si program nějakou tou amíkovskou bizarností. Televize a kina také nepomáhají. WWE Smackdown Live (1999–) o svou půlnoční hodinku týdně před několika lety na českých kanálech přišel a oceňovaný snímek Wrestler (2008) dodal celému byznysu nátěr natolik zdechlé deprimovanosti, že profesionálové obvinili režiséra Darrena Aronofského z nerealističnosti a překrucování. A ačkoli dokumenty Netflixu umožňují seznámit se se světem mexického lucha libre, pravděpodobně nejlepší a nejoriginálnější produkci současnosti, Lucha Underground (2014–), česká knihovna neobsahuje. Jsme tudíž stále jednou z mála zemí, kde je normou pokládat tento sport za plebejskou ptákovinu, nad níž se kultivovaný člověk může jen ofrňovat, zatímco neironicky hltá wrestlingem ovlivněné výstřelky „skutečného sportovce“ Conora McGregora.

   Edukativní kraťas scenáristy Maxe Landise Wrestling Isn’t Wrestling (2015) donedávna představoval pro českého diváka jedinou možnost, jak tuto propast překlenout a zjistit, čím se wrestling vzpírá zažité představě o pivních mlátičkách pro burany a jak funguje na rovině vypravěčských technik. Již zmíněnému Netflixu však zřejmě neušla hlasitě propagovaná ženská revoluce, která již pár let probíhá v největší wrestlingové společnosti světa WWE a její přípravné sekci NXT, a tak pověřil tvůrce populárního Orange Is the New Black (2013–) natočením komediálního seriálu na motivy jedné z nejradikálnějších potrhlostí, s jakou se kdy profesionální wrestling vytasil: Gorgeous Ladies of Wrestling neboli GLOW, americké wrestlingové show z 80. let plné výrazných postav, skečů a hudebních čísel.

 

Wrestlerky, nebo herečky, co hrají wrestlerky?

   Netřeba chodit kolem horké kaše: osmdesátkovou hudbou podbarvený příběh charakterní herečky Ruth (Alison Brieová), která spolu s třinácti modelkami, kaskadérkami, ztracenými existencemi a ženami v domácnosti přijme nabídku na účast ve vznikající wrestlingové produkci, se řadí mezi to nejlepší, co v Netflixu dosud vyprodukovali. Čistě z filmařského hlediska je tomu tak především proto, že ačkoli GLOW pojednává o narativních archetypech a stojí pevnýma nohama ve sportovním žánru, neustále se mu daří bořit očekávání tím, jak urputně tváří tvář otřepaným klišé strhává řízení nečekaným směrem.

 

   Ano, protagonistka je underdog, ale zároveň nemorální fňukna, kterou má divák často chuť proplesknout. Ano, jsou tu postavy, pro které je wrestling jediným prostředkem k seberealizaci, pro většinu ale osciluje někde mezi pragmatickou pracovní příležitostí, kreativním ventilem a uhihňaným babincem. A ano, je až neuvěřitelné, že v současné tvorbě ne úplně samozřejmá myšlenka civilní komunikace mezi ženami se zabydlela zrovna v konceptu, který je založen na neustálém tahání za vlasy. GLOW si tak projde všemi hrubě načrtnutými mezníky, které člověk od sportovního žánru očekává, aniž by na okamžik působil jako něco, co už dávno známe – od přitrapnělých začátků přes osobní, profesní a finanční problémy až k triumfálnímu úspěchu na závěr.

 

Politika dobře cílené facky

   Reflexe trvajících politických, rasových i genderových problémů asi není něco, co bychom od středometrážního komediálního seriálu (epizody mají kolem 30 minut) úplně čekali, natož bavíme-li se o díle na motivy nadsazených sportovních telenovel, které nejsou kdovíjak proslulé svou komplexností. Že se však GLOW na toto pole pouští a dění v ringu a mimo ring nejen neodděluje, ale přímo propojuje a vzájemně odráží, je zarážející jen zdánlivě. Bylo by totiž těžké najít jiný sport, který svými postavami a příběhy reflektuje realitu i postoje obecenstva a současně je utváří,  podobně jako to dělá wrestling. Stručně řečeno, alfou a omegou wrestlingu je souboj dobra se zlem, ať už jsou tím zlem předsudky, odepírané místo na výsluní nebo grázl, co člověku přebral holku. Tento odvěký konflikt, v ringu vykrystalizovaný do té nejelementárnější podoby, kterou si náš ještěrčí mozek vybavuje ještě z časů pravěkých rubaček a vyprávěnek u ohně, a zastoupený dvěma ženskými, co jedna s druhou vytírají podlahu a zahrnují se hláškami, se v GLOW rozrůstá ve skutečné, mnohotvárné vztahy a problémy reálného světa.

   Ruth tudíž dostane šanci proslavit se díky svým hereckým schopnostem a profesnímu nasazení jako Zoja Ničitelka proto, že na opravdové role ji filmařský průmysl nepovažuje za dost atraktivní. Debbie (Bettie Gilpinová) se naopak paradoxně rozhodne hledat profesní i osobní emancipaci ve wrestlingu, protože hezká tvářička, velká prsa a poslušné přitakávání byly tím jediným, čím ve své herecké kariéře směla přispět ke kreativnímu procesu. Středostavovské Tammé (debutující wrestlerka Awesome Kong), jejíž syn studuje na Stanfordu, je v ringu přiklepnuta role „Welfare queen“, poněvadž jinou černošku než na dávkách publikum prostě nedá, zároveň jí je však umožněno dát za nadšených ovací na budku Ku-klux-klanu. Červená nit seriálu, tj. zničený vztah kamarádek Ruth a Debbie, se po vzoru Rockyho IV (1985) mění na destruktivní souboj mezi Ruskem a USA – konflikt natolik archetypální, že se ho ve WWE drží dodnes. A Indka Arthie zase poslouží jako obětní beránek, když se vybičované publikum rozhodne vylít si vztek z nedávných teroristických útoků na její postavě atentátnice Bejrút, která vznikla právě proto, aby vyvolávala nenávistné reakce.

 

Krev, kozy a vyprávění

   Tím nejvíc okouzlujícím aspektem GLOW ovšem je, že na rozdíl od Aronofského Wrestlera se k wrestlingu nestaví jako k hrubě načrtnuté kulise na pozadí, již pro její trapnost není potřeba nějak hlouběji rozebírat, a neignoruje, co je zač, a to vyprávění příběhů pomocí vlastního jazyka, který vedle slov a herectví pracuje hlavně s fyzickou stránkou věci. Tvůrci využili značného expozičního potenciálu vyplývajícího z ansámblu postav, z nichž se v profesi vyzná jedna jediná, a do velké míry celý počin pojali jako milostný dopis základům sportovní zábavy. Jelikož samy protagonistky musí nejprve zjistit, že jejich práce není nenáročná blbost, dozvídá se i divák nenásilnou formou, jak to vlastně všechno funguje: jak vystavět postavu, jakou skladbou úderů odlišit záporáka od klaďase, jak vyburcovat publikum, strukturovat zápasy a dát jim pointu, vzbudit dojem, že váš oponent je mašina k nezastavení, přestože se sotva hýbe a veškerou práci odvádíte vy, a v závěru nakonec i jak setřít tu zdánlivě jasnou hranici mezi tím, co je pravda a co už jen sehraný výmysl.

   A právě proto je GLOW tak dobrý. Ne kvůli módnímu soundtracku a tunám vaginálního humoru, ale protože bere vážně prostředí, v němž se odehrává, i lidi, kteří v něm žijí. A taky poněvadž v těch nejvrcholnějších okamžicích umí předvést, že někdy je prostě sranda koukat na naolejované řachmachny, které se oblékají do ovlajkovaných slipů a dohadují se o to, kdo z nich má větší nukleární hlavici.

(9/10)

 

Foto: Netflix

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: GLOW

Tvůrci: Liz Flahivová, Carly Menschová, Režie: Kate Dennis, Tristram Shapeero, Wendey Stanzler, Todd Fjelsted, Claire Scanlon

Hrají: Alison Brie, Betty Gilpin, Marc Maron, Jackie Tohn, Ellen Wong, Kate Nash, Antonio D. Charity, Mike Ostroski, Aurelia Scheppers, Kevin Sateri, Hunter Fischer, Marianna Palka, Bashir Salahuddin, Rich Sommer

Žánr: drama/komedie; Země původu: USA; Stopáž: 10 epizod/30–37 minut

Premiéra: 23. června 2017

Přečteno: 146x

Radka Knotková

Radka Knotková

Duševně mrtvý rejpal, který hledá práci jako bořič snů na plný úvazek. Ukradnu vám Vánoce a vycucnu marmeládu z koblih. Nejvíc ze všeho zbožňuji překomplikovaná souvětí na délku půlstránkového odstavce, neslazené kafe při sledování pokleslé zábavy a znervózňování kolegů pregnantním mlčením. Potrpím si na southparkovský humor, psychologické horory a epická promyšlená dramata schovaná v oddechových žánrovkách. Na bábovku k mamince mě radši nezvěte.
Radka Knotková

1 komentář

  1. Errnick / 4.11.2017 at 19:50 / Odpovědět

    “zatímco neironicky hltá wrestlingem ovlivněné výstřelky „skutečného sportovce“ Conora McGregora”

    Ale hovnó.

    Conorovu show lidi žerou jen jako build-up k reálným matchům, protože v nich násilí doopravdy probíhá. Kdyby šel po tyjátru plnit pokyny choreografa pro přívěsky na klíče, nikdo by ho tady vážně nebral.

    Navíc duchovním otcem teatrálního předmatchového štengru je Muhammad Ali.

    Průměrný Čech je holt chytřejší než průměrný amík. Wrestling bude populárnější, až amíky doženem v cestě do duševního marshmellow. Do té doby se jím budou zabývat jen děti, geekové, úchyláci, umělci a vědci.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Blade Runner 2049 – androidí odysea

Návrat do světa, který se stal základem futuristického looku nepočítaně sci-fi filmů, komiksů i videoher. Před tvůrci byla velká výzva....

Zavřít