Jeden svět se už po sedmnácté snaží otevřít českým divákům oči a seznámit je s problémy světa. Letos říká: praskněte své bubliny!
Jeden svět v letošním roce, který je poznamenán pokračující krizí na Ukrajině, hrozbami Islámského státu a blízkým nebezpečím terorismu, vyzývá českou veřejnost, aby praskla své ochranné bubliny – například už tím, že navštíví projekce dokumentárních filmů s aktuálními tématy a po nich následující debaty. Jako vždy přináší pozoruhodný výběr dokumentů s tématikou lidských práv, které umožňují nahlédnout za bezpečné bariéry našeho malého světa a zjistit, co se děje všude po světě. Přestože moderní technologie umožňují rychlý a jednoduchý přístup k celému světu, ne vždy to přináší obohacení naší mentální krajiny.
Kampaň se symbolickou ochrannou bublinkovou fólií připravil kreativní tým Michaely Klakurkové, Jana Žaloudka a Jana Látala ze studia Družina. „Každý z nás má nějakou svou ochrannou zónu. Takovou bublinkovou fólii, která sice chrání, ale taky uzavírá před světem. Festival Jeden svět chápeme jako možnost, jak si pár svých bublin propíchnout, mít větší kontakt se světem a tím, co se v něm děje,“ říká Michaela Klakurková. V Praze prohlídka začíná 2. března a potrvá do 11. března, dál jsou ale v plánu projekce ve 33 městech České republiky. Program a další informace naleznete na oficiálních stránkách Jednoho světa.
Oscarový Jeden svět
Mezi desítkami a desítkami filmů vybírá redakce Moviescreenu jako pozoruhodné snímky třeba Citizenfour, který čerstvě získal Oscara za nejlepší film a na Jednom světě se účastní hlavní soutěže. Jeho hlavním aktérem není nikdo menší než nepřítel Ameriky Edawrd Snowden, který se ukrývá v Rusku poté, co odhalil špionážní manýry NSA. Na festivalu se také bude promítat nový snímek autora Způsobu zabíjení. V Podobě ticha se opět probírá indonéská genocida 60. let, při níž zahynuly miliony. Tehdejší vrazi jsou nyní konfrontováni se přeživšími těchto zvěrstev. Z kategorie Moc médií je čistě oborově zajímavý snímek Redakce, který pozoruje redaktory dánského bulváru, kterak čelí padajícím číslům prodeje, pouštějí se na hranu etiky a zjišťují, co vlastně čtenář chce.
Z politicky aktuálních věcí je skoro povinností zhlédnout dvojici snímků Bojovníci ze severu a Eurmajdan: Hrubý sestřih. První zachytil svědectví muže původem ze Somálska, který popisuje, jak jedna z radikálních islámských organizací aš-Šabáb rekrutuje mladé lidi z Dánska. Druhý zmíněný pak několika pohledy zachycuje, jak ukrajinská společnost dospěla k násilným a chaotickým událostem na Majdanu, který sice přivedl do vedení země pro evropské vedení, ale na východ přivolal válečnou krizi.
Znásilnění, život na skládce i rodící se spravedlnost
V hlavní soutěžní kategorii se představí dohromady filmů patnáct filmů. Kromě Citizenfour a Podoby ticha třeba také Mě neumlčí o mladé Australance, která pomáhá ve slumech Keni, ale znásilní ji. Místo, aby na doporučení ze země odjela, pustí se do boje za spravedlnost, aby pomohla i jiným dívkám, které před skoro běžným incidentem znásilnění nemají kam utéct. U Rusku natáčeli tvůrci Juliných snů. U Moskvy se nachází jedna z největších skládek Evropy, je sem zakázán vstup i natáčení, přesto zde polská režisérka čtrnáct let natáčela život místní komunity bez domova, včetně příběhu July, která zde žije od dětství a ve svých čtrnácti se musí vypořádat s těhotenstvím.
Politické změny sledují snímky Demokraté o zavádění demokratické ústavy v Zimbabwe nebo Tíha míru o nové vrchní státní žalobkyni v Guatemale, která byla lidskoprávní aktivistkou a teď musí zvládnout úřad, který se potýkal s 95% neobjasněností vražd. Ryze osobní příběh přináší Možnosti tu jsou, který vytváří portrét skotského hudebníka Edwyna Collinse, kterého dvě těžké mrtvice připravily o vzpomínky, schopnost chodit, mluvit, malovat nebo hrát na kytaru. Podobně tíživý je i osud dětí ve filmu Toto a jeho sestry, jejichž matka je ve vězení a jejichž příbuzní z jejich bukurešťského bytu udělají feťácké doupě. Nejzvláštnější je potom Poslední sloní muž, který pojednává o tradičním vnímání slonů v kambodžské provincii, podle níž je slon člověk, který se napil z posvátného jezera a snědl magickou rybu. Jenomže tradice odumírá, jak mizí pralesy.
Novinkami mezi kategoriemi jsou V zajetí mysli, která nabídne filmy o duševním zdraví, a Co se v mládí naučíš, která představí dokumenty o vzdělávání. K příležitosti 20. výročí konce války v bývalé Jugoslávii festival přináší filmy v kategorii Jugoskop, v níž se koncentrují díla tvůrců ze zemí, které po Jugoslávii vznikly. Dál zůstávají sekce Máte právo vědět, Cesty ke svobodě, Moc médií, Takzvaná civilizace, Panorama nebo Český pohled.
