Doba měděná (2010)
(Doba měděná - umlčené kamery)
Dokumentaristé navštívili Zambii, aby nám zprostředkovali, kam se posílají peníze evropských daňových poplatníku. Investigace však selhala.
Ivo Bystřičan možná nepatří k renomovaným českým dokumentaristům, ale řadí se mezi ty, kteří i když zrovna netočí, jsou aktivní. Však dokumentaristika na FAMU, kterou teprve končí, není jeho rodným domovem. Dřív vystudoval sociologii a sociální politiku – sociální práci na Masarykově Univerzitě v Brně. Jeho minulý i budoucí film se soustředí na ryze české prostředí. Krátký dokumentární snímek Trvalé bydliště Praha však rozhodně trpěl stejným neduhem jako současná Doba měděná, kvůli níž vycestoval za hranice Evropy. Autor je mnohem víc aktivista s dobrým úmyslem než rozvážný umělec, který sděluje jasné poselství a má ho čím podložit.
Dokument trpí tím, že nemůže argumentovat ničím pádným. Vyjeli do Zambie kvůli zneužívání peněz, ale získali jenom pohled hrstky místních obyvatel, ukazují drobky z jejich životů. Chybí širší obrázek a je rozhodně škoda, že se jim nepodařilo získat vyjádření protistrany. Takhle totiž vytváří zdání tendenčnosti. Na pravdivost a boj za spravedlnost si hrát nemusí, skutečnost taková s největší pravděpodobností může být, ale promítanému materiálu chybí víc závažných důkazů na úkor zbytečných detailů (v domě máme v každém pokoji Ježíše Krista a jsme křesťané).
I nám se nabízí pouze silueta, zatímco vnitřní chod zůstává utajen. Nakonec se Doba měděná nedočká ani jakékoli dramatické konfrontace, ani když se natáčí nelegální těžba ve starém dole, a to nahrává zdání, že se problém nafukuje a nepomáhá ani obvyklý jev sympatizování se slabším.
