Vesmírný wrestler vlastní váhové kategorie se vrací ve třetím dobrodružství, které ho uvěznilo na planetě plné příšer.
Každý, kdo dojde na vrchol a získá moc, se bojí jenom toho, že o ni přijde. To platí pro většinu bytostí ve vesmíru, snad jenom s čestnou výjimkou fúrianského neřáda Riddicka. I když si pod kontrolu získal nejmocnější armádu galaxie, není mu jejich svět blízký a raději by našel svou ztracenou domovskou planetu. Lstí se však ocitne jinde, ponechán neozbrojen napospas šelmám. Riddickův boj za svobodou a pomstou začíná. Je na čase rozloučit se s civilizací a přivítat náruč divokosti.
Vracíme se do tmy
Když se podíváme zpětně na Kroniku temna, ale i Černočernou tmu, v obou byť namnoze rozdílných případech uzříme, že jejich duchovní autor, tedy režisér i scenárista, David Twohy je fanouškem žánru sci-fi, umí si vytvořit vlastní svět, ale není mu vlastní pojímat látku v moderním realistickém duchu se všemi logickými švy. V béčkové taškařici se čím dál víc pozornost točí pouze kolem jedné postavy, jejíž charisma je jedinou a silnou devizou, bez níž by se náměty staly zaměnitelnou náplní televizního vysílání. Jenomže Vin Diesel je zde, a to je zásadní minimálně pro fanoušky filmové série s Riddickem.
Z koncepce snímku je vidět, že se Twohy snažil reflektovat smršť kritiky, která se snesla na Kroniku temna, která udělá galaktický úkrok stranou od Černočerné tmy. Z komorního hororového přežívání Twohy postavil Riddicka do dění galaktického významu a přinesl tak utišující prostředek pro všechny lačnící po plnokrevné space opeře. Jenomže Riddickovi podle všeho sluší stísněné prostory a férový souboj jednoho proti deseti, a tak se z bohaté vesmírné civilizace dostáváme na pustinnou planetu , astronomicky přesně měsíc, dost velký pro jeho zlomyslné ego a smysl pro hru na schovávanou.
Riddickův digitální vesmír
Syrová vize prostoru ale není na místě, Riddick se pohybuje ve světě sytých barev, které připomínají trikovou práci 300: Bitva u Thermopyl. Digitální dálavy s prokreslením hrubým jako Dieselův chraplák hrají křoví pro Riddickovu přesvalenou postavu. Krajina je to v zásadě monotónní a bez unikátních přírodních jevů, nepočítáme-li místní faunu.
Na ní se utratilo pravděpodobně největší část malého rozpočtu, a protože hrají podstatnou roli v příběhu, v němž Riddick jako dítě přírody musí probudit svou animální stránku a ukázat, kdo je tady alfasamec, je ztvárnění děsivých potvor zásadní. Trikově jsou i v konfrontaci s hrannými postavami zvládnuté na vysoké úrovni a přerostlé variace na štíry a vesmírné psí plemeno jsou tak svébytnými organismy, které do prostředí zapadají.
One Man Show
Žádné bitvy vesmírných lodí ani armády vyzbrojené technologickými zbraněmi jiné úrovně, Riddick se vrací k základům, Twohy se snaží zcela ho obnažit (na moment doslova) a dát mu příležitost ukázat, jaký by z něj byl účastník Trosečníka. Nepřekvapí, že úlohu zvládá obstojně. Podobně jako v případě loňského Promethea není s ohledem na upoutávky plné slibů radno očekávat stoprocentní hororové vyvražďování. Obzvlášť první půle ponechává Riddicka v absolutní samotě, v konfrontaci s mimozemskou přírodou, jako okénko do příručky o přežívání v divočině. Tyto chvíle o samotě s Riddickem sice nepřinášejí žádné duševní obohacení (kohokoliv), ale jsou vhodným hracím prostorem pro někoho Riddickova ražení.
V druhé půli nastupují na scénu žoldáci, tudíž se častěji uplatňují Riddickovy vražedné dovednosti. Půtky se zvířátky nahrazují potyčky s jinými ne zrovna inteligentními bytostmi, protože šablonovité pojetí těchto beztvarých charakterů je nepříjemným doplňkem dosavadního táboření. Twohy žoldáckou přímočarost alespoň komplikuje přítomností dvou různých skupin, které se mezi sebou handrkují, nicméně ve srovnání s přežívající skupinkou z jedničky si nezískávají žádnou náklonnost.
Nikdo z nich není důležitý (dokonce ani když jste obnažující se žena či postava spjatá s jinou známou z minulosti). Riddick je o Vinu Dieselovi a jeho postava zůstává po celý čas kořením vesmírného příběhu. Větší porce humoru (aka zabíjení hrnečkem z Kroniky temnot) by nebyla na škodu, ale skálopevná výhružnost a bojová zdatnost kompenzují úbytek vtipu. Krom toho si pořídil fešáčtejší brýle, který by musela ocenit i hvězdná módní policie.
Sci-fi s drsným hrdinou, jakého jsme si oblíbili, se všemi silnými stránkami a v pozoruhodném, nebezpečném prostředí. Kdyby tam David Twohy nenastrčil další postavy jenom jako oběti pro Riddicka, byla by jejich přítomnost těžko obhajitelná.
