Filmová verze erotického románu přezdívaného „porno pro matky“ míří do kin na Valentýna. Podnikatel Christian Grey a studentka Anastasie zažívají poněkud tvrdší sexuální dobrodružství. Nebo ne? Napraví a převychová nezkušená mladá žena citově odtažitého sadistu?
V jemně nasvíceném prostoru usedám do pohodlného tmavého křesla. Uvolňuji rozbolavělá chodidla ze zajetí černých lodiček a přes silonky zkoumám okolní terén. Položím je na měkký koberec pode mnou, rozpouštím si vlasy a zakloním se dozadu, abych mohla hlavu pohodlně opřít. Pokládám ruce na opěrky a doufám, že mě nečeká utrpení a nebudu muset zatínat své červené nehty do stehen. Místnost potemní a začíná projekce…
Erika Mitchell, 51letá Britka, pod pseudonymem E. L. James napsala před pěti lety erotický román 50 odstínů šedi původně jako fanouškovou fikci vycházející z upírské ságy Stmívání. Následovaly díly 50 odstínů temnoty a 50 odstínů svobody, které česky vyšly v roce 2013. Z trilogie se stal celosvětový fenomén přeložený do desítek jazyků. Prodalo se přes 100 milionů výtisků celosvětově a v USA jsou romány držitelem rekordu coby nejrychleji prodávaný paperback v historii. Od vydání první knihy se podle výzkumů zvýšil počet úrazů při sexu a také tržby sex-shopům. Trilogie je totiž příběhem čerstvé absolventky vysoké školy Anastasie Steel a miliardáře Christiana Greye, kteří se oddávají BDSM praktikám. Filmové zpracování je tak už jen logickým vyústěním tiskárny na peníze, kterou se 50 odstínů šedi během let stalo.
Kromě spisovatelky, která měla nad adaptací značnou kontrolu, figurují na hlavních tvůrčích pozicích ženy – režisérkou je Sam Taylor-Johnson a scenáristkou Kelly Marcel, které za sebou mají spíše průměrná díla. Další pozice patří osvědčeným jménům Hollywoodu, mezi která patří kameraman Seamus McGarvey (Pokání, Godzilla), střihačka Anne Coates (Sloní muž, Erin Brockovich) a skladatel Danny Elfman. O to je však překvapivější, že vzniklo dílo velice nudné a nesahající ani k průměru. Nutno podotknout, že knihy jsou napsány velice banálním jazykem, se stupidními slovními obraty a neprokreslenými postavami. Chybí v nich jak napětí, tak opravdu perný a vzrušující popis sexuálních hrátek. Libovolná erotická povídka z hlubin internetu překoná veledílo plnoštíhlé maminy, která se při otázce, zda se kvůli psaní dívala na porno, jen cudně kroutí a rozpačitě usmívá.
Sado-maso pro začátečníky a romantiky
V dětství traumatizovaný podnikatel Grey (Jamie Dornan) se seznámí s naivní vysokoškolačkou Anastasií, se kterou je ochoten vést pouze vztah založený na dominanci a submisivitě, protože na romantiku a lásku není. Ano, každá občas chce, aby jí On bez tázání serval kalhotky, poté rázně ohnul, řádně naplácal a… tak dále. Filmová adaptace je však spíše trapné šimrání peřím, a dokonce ještě horší než předloha, protože vytvořila nesmyslný paradox tzv. „něžného znásilnění“. Ne, že by kniha nabízela plejádu kinky stuff (a např. zadek zůstává nedotknutelným chrámem celou trilogii), ale i to málo, co v ní je, scénář obalil medem nebo zcela vynechal. Libovolný díl Hry o trůny nebo Říma nabízí drsnější sex a hlavně bez otravných popových songů. Film se tak spokojí s okatou symbolikou, kdy např. Anastasie ožužlává Christianovu tužku nebo zakopne a spadne rovnou na všechny čtyři.
Obsazení Dakoty Johnson coby nezkušené panny, která jí banán zásadně horizontálně, ale lascivně si okusuje ret, typově sedí. Dornan má tělo vypracované, oblek padnoucí, ale chybí mu ona kombinace elegance a dominantní živočišnosti, kterou by Grey měl mít. Toho tvoří – alespoň podle názvu díla v originále – 50 odstínů šedi, což implikuje, že šedá je barva, která má mnoho odstínů, takže nic není jen buď bílé, nebo černé stejně jako jeho charakter. Christian o sobě prohlásí, že život s ním zametl a zbylo z něj jen 50 odstínů šedi, a tím končí jeho (potažmo autorčino) duchaplné vyjádření k názvu knihy. Můžeme jej také brát tak, že využívané BDSM praktiky jsou jakousi šedou zónou sexuality. Ovšem to, co film nabízí, se jen tváří provokativně, ale jde o dosti slabý odvar možných praktik. Ne, že by vás po zadku plácnul kdekdo, ale konkrétně scéna s výpraskem působí spíše komicky než eroticky. Nedá se však říci, že by to byl problém všech sexuálních scén.
Rating R umožnil ukázat prsa, pozadí obou představitelů i letmý záběr na ženský klín. Tím to však končí. Různé instituce a spolky bojující za práva žen a pomáhající obětem domácího násilí, které proti filmu v USA brojí, mohou zůstat v klidu. V dehonestující a ponižující situaci se Ana nenachází, ba naopak je Christian partnerem starajícím se o to, aby jezdila pouze bezpečnými a komfortními dopravními prostředky, pravidelně jedla, vydatně spala a cvičila, což ještě vylepšuje fakt, že při scéně jednání nad smlouvu ochotně souhlasí s kompromisy v sexuálních bodech dohody.
Když On a Ona dělají To
Sexu je však ve filmu nečekaně málo a ve výsledku se jedná o cca 15 minut, což je však paradoxně skandální, a to vzhledem k předloze a marketingové masáži. Christian svou „subku“ bičíkem či důtkami spíše lechtá, a když už se intimní scéna začne rozjíždět, následuje velmi brzy střih. Otázkou pak zůstává, kdo je cílovou skupinou filmu, neboť předloha je vyprávěna z pohledu Anastasie, která se tetelí blahem při pohledu na Christiana kdykoli a v čemkoli, ale kamera více snímá ženské tělo. Vizuální potěcha je tak spíše na straně mužů, avšak ani tohoto přístupu se film nedrží soustavně.
Není potřeba ukázat detailní záběr mezinoží, aby scéna byla erotická. Režisérka se zcela nepochopitelně místy snaží o jakousi uměleckost. Vidíme tak zpomalené mrskání důtkami, kdy vzdechy zúčastněných zcela absentují. Nahrazují je otravné popové písničky, které se snaží být svým textem úporně významotvorné. Při milostných a radostných scénách zní písně „I put a spell on you“, „Love me like you do“, když přichází problémy, hraje „Salted Wound“ a při krizi zaznívají slova jako „I’m so used to being used, you know our love would be tragic“, což završí song „One Last Night“. Ostatní scény zhoršuje nepříjemně vlezlá orchestrální hudba Elfmana. Hudba jako důvod pro scenáristku, aby obrala postavy o dirty talk, a vymazala tak zdroj erotické tenze, je tak dosti zcestný. Film tak není vulgární nejen v gestech, ale i řeči postav.
Grey je poněkud vyměklý a Anu opakovaně něžně pomiluje, než trestá a jeho přísný výraz, rozčilení, drsné příkazy a obhroublá rétorika mizí. Za dvě hodiny padne fu*k jen párkrát a Anastasie rozhodně není jejich reproduktorem. Navíc peprnější scény z knihy jsou provedeny relativně cudně či skrze náznaky a banální praktika jako felace, která nemá nic společného s S/M, úplně chybí, jako kdyby se snad jednalo o zakázanou zvrácenost. Jen těžko se dal očekávat např. sex při menstruaci jako v předloze, protože papír zkrátka unese více než plátno, byť i při četbě kroutíte hlavou nad volbou určitých slov. Vnitřní monology hlavní hrdinky byly už v knize nudně konzervativní až směšné, takže vynechat její komentáře jako „On je velký“ a „Tam dole to je příjemný pocit“ nebo „No ty bláho, to je vzrůšo“ bylo scenáristicky rozumným krokem. Komické však nadále zůstávají dvě věci: Ana si v 21 letech musí googlit submisivitu a postavy spolu komunikují výhradně přes e-maily. Takto neefektivní způsob komunikace, když navíc oba očekávají urychlenou odpověď, je směšný. Těžko však tento anachronismus vyčítat autorce, která svůj bestseller vyťukala do svého BlackBerry telefonu na cestě do práce.
Kdo je vinen a zaslouží pořádný trestík?
Nejvíce selhala scenáristka, která napsala jen ploché postavy a šedí prodchnuté dialogy. Nejedná se však rozhodně o nejhorší film desetiletí, u kterého trpíte jako romantici při bičování. Kolem snímku se vytvořila poměrně silná hysterie, avšak nejde o počin, který by někoho měl urážet a rozčilovat. Rozhodně tedy ne prudérní diváky. Skupina kavárenských intelektuálů (pokud s tímto klišé budeme pracovat) na film ani nevyrazí, náročné a hlavně zkušené obecenstvo nemá zapotřebí po skončení projekce křičet jako čerstvě deflorovaná panna, jaký to byl děs a hrůza, neboť v americké produkci se ročně urodí několik mnohem horších filmů. 50 odstínů šedi není snímkem, který by byl tak špatný, až by byl dobrý, zároveň není tak hrozný, abychom se mu mohli v každé scéně posmívat. Samozřejmě určitá řemeslná úroveň je v Hollywoodu běžný standard a Odstíny nejsou výjimkou. Scény jsou celkem esteticky laděny do šedých tónů, čemuž odpovídá kromě světla barva oblečení i auta, ale dialogy nejsou o nic méně jalovější a šroubovanější než v různých tuctových komediích nebo milostných dramatech. Odstíny však mají navíc tu výhodu, že se ani nesnaží být humorné, takže nejsme svědky nefungujících vtipů a stupidních point, kterými v jiných filmech vrcholí třeba 10minutová scéna.
Největším nedostatkem adaptace je, že se celý příběh primárně zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy bez jakýchkoliv vedlejších linií, které však špatně strukturovanou naraci neutáhnou. Dramatický prvek má být rozhodnutí, zda Ana smlouvu o dominanci/submisivitě podepíše, což je prezentováno jako zcela klíčové pro fungování vztahu. Ukazuje se to však jako zcela nepodstatné, protože postavy spolu nadále komunikují a souloží. Zcela se tím zastavuje vývoj příběhu, nezískáváme nové informace o protagonistech a vše stagnuje. Vyvrcholení přichází náhle a neočekávaně a během pár minut se situace zcela mění. Konec. Divák navíc ještě schytá nechtěnou dávku do obličeje v podobě okatého cliffhangeru, protože Odstíny budou pokračovat a love chce přece každý.
Finále je neuspokojivé a bez klimaxu, což se rozhodně nedá říct o sexu hlavních postav, jejichž postelové hrátky zahrnující pouta, důtky, bičík či masku na oči končí již napoprvé oboustranným uspokojením, které provází neskonalá něha sadisty Christiana, který odmítá mít city, což zní jako sbírka oxymóronů. Suma sumárum není 50 odstínů šedi ani provokativní a živočišná podívaná s erotickým pnutím, ale ani afektovaný a zábavně přemrštěný film. Je to cudná nuda s doširoka rozkročenýma nohama mezi oběma póly.
P.S. 50 odstínů šedi k vidění ve zcela naturalistickém pojetí naleznete zde.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Sam Taylor-Johnson, Scénář: Kelly Marcel
Hrají: Jamie Dornan, Dakota Johnson, Jennifer Ehle, Rita Ora, Marcia Gay Harden, Eloise Mumford, Max Martini, Luke Grimes, Rachel Skarsten, Callum Keith Rennie
Žánr: drama/romantický, Země původu: USA, Stopáž: 124 minut
Premiéra: 12. února 2015
1 komentář