Anomalisa – abnormální animovaný film

9.5.2016 at 00:31  •  Posted in Recenze by

Charlie Kaufman si nevybírá lehké projekty. Volba loutkové formy mu tentokrát určitě nic neulehčila.

 

Když se řekne Charlie Kaufman, vybavíme si řadu zvláštních filmů – V kůži Johna Malkoviche (1999), Slez ze stromu (2001), Adaptace (2002) a hlavně Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) s Jimem Carreym a Kate Winslet, který nás provedl kouty paměti a zapomínání. Člověk by nechtěl věřit, že žádný z těchto filmů nerežíroval, ale byl pouze geniální myslí, která příběhy stvořila na papíře.

Teprve v roce 2008 uvedl v režii svůj první celovečerní film, asi dárek k padesátým narozeninám. Synecdoche, New York byla neméně šílená, i když méně kultovní. Po sedmi letech vyplňuje režijní i scenáristické vakuum s novým filmem – Anomalisa. Opět je to dílo člověka, který se na svět dokáže dívat vlastníma očima.

 

Omezený rozhled fantazie

Anomalisa je sice film animovaný, ale velmi věrohodně imituje realitu se vší obyčejností a šedivostí. Formu asociovanou s nekonečnými možnostmi využívá jenom pro jeden jediný účel, který je navíc tak nevizuální, že to může na první pohled působit jako plýtvání. Hlavní postava Michael Stone (David Thewlis) totiž žije ve světě, v nichž všichni kolem něj mají stejný obličej a mluví týmž hlasem.

Aniž se to někdy z filmu dozvíme (a aniž by to vlastně bylo podstatné), Michael nejspíš trpí takzvaným syndromem Fregoli Delusion. I bez toho je nám však jasné, že je s ním něco v nepořádku. Zjišťujeme to, čím víc ho poznáváme. Ostatně, film s ním stráví celou dobu, a to i v nejintimnějších momentech. Nicméně skutečnost, že všichni kolem jsou nositeli té samé tváře, může být také zdůrazněním širší myšlenky.

anomalisa_4

Může jít o zpodobnění jakékoli jiné psychické nepohody, která nás vytrhává z normálního chodu života a vrhá nás do pastí deziluze a deprese. Anomalisa takto ukazuje člověka v té nejkřehčí podobě, včetně momentů, kdy se doslova rozpadá.

 

Rozplynout se v řeči Lisy

Stejně tak ale lze film interpretovat jako svéráznou variaci na téma krize středního věku. K tomu by sváděla skutečnost, že Michael během krátkého pobytu v hotelovém komplexu řeší svůj bývalý milostný vztah, začíná nový, ale hořce se vrací k současnému. Protože cokoliv, co by bylo nové, vzrušující a poutavé (a že hlasový projev Jennifer Jason Leigh je naprosto pohlcující), záhy uvadne a stane se známé, a tedy rovnocenně protivné jako všechny předchozí prožitky.

Kdo chce, může vidět i kritiku konformní společnosti, respektive pokryteckou domněnku o tom, že společnost je konformní (nejpříznačnější je to v davových scénách, těch je však poskrovnu), jenom nositel této teze se liší, a tak je uchvácen někým, kdo se také dovede odlišit.

anomalisa_2

Na to, že Anomalisa drží fantazii své vizuální stránky striktně na uzdě, je neobyčejně tvárná. Místy trudnomyslná a depresivní, ale v souvislosti s tím, jak se toto psychické rozpoložení promítá do autorského nápadu zbavit svět rozmanitosti tváří a hlasů, nabývá fascinujícího rozměru, který stojí za to zkoumat.

(8.5/10)

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Anomalisa

Režie: Duke Johnson, Charlie Kaufman; Scénář: Charlie Kaufman

Hrají: David Thewlis, Jennifer Jason Leigh, Tom Noonan

Žánr: animovaný/drama; Země původu: USA; Stopáž: 90 minut

anomalisa_plakat

Adam Fiala