Od režiséra oslavované kriminálky Training Day i zavrhované historické frašky Král Artuš přichází propletenec tří povídek na téma policisté – ti lepší i horší.
Antoine Fuqua má možná dobrou představu, jak to v americkém velkoměstě vypadá, ale Alejando Gonzáles Iňarritu to není. Vykresluje tedy poměrně plnokrevné a mnohdy vášnivé postavy z prostředí gangsterské nevraživosti a policejního dohledu, ale vychází ze scénáře, který kompiluje tři na sobě nezávislé historky. Ty spolu souvisí jenom brooklynskými ulicemi, občasným nevědomým střetnutím postav a místem závěrečného rozuzlení, kde se konečně „skoro“ potkají. Jsou ale koncipovány postupným prostřiháváním děje a vytvářením dojmu, že spolu příběhy souvisí, což je velká mýlka, na kterou Brooklynští svým způsobem dojíždí, protože z této střihové koláže nevyplývá žádný význam, větší smysl.
Sami o sobě jsou jednotlivé linie dost jednoduché, nenabízejí zápletku odlišnější od typických policejních témat a nakonec vystřílejí celý zásobník, ale cíl minou – jednoduše nemají žádnou pointu. Když už, tak je propletení v celé délce alespoň dynamičtější a napínavější, než kdyby povídky poskládali jednu za druhou jako podezřelé při identifikaci. Po druhé povídce by totiž řada diváků odešla a o moc by nepřišla. Nedá se totiž ani říct, že by některá měla lepší výstroj a arzenál zbraní, tedy svým zpracováním nebo námětem ostatní převyšovala. Kdo má s podobným tématem ve filmu široké zkušenosti, pro něj to už tuplem bude stejně rutinní jako policejní obchůzky po nejbezpečnějším městě v Anglii…nebo spíš v Česku.
Eddie je stárnoucí policista, kterého po letech práce, jež mu přinesla jen osamění a ztrátu ideálů, čekají poslední dny na ulici. Už si zvykl, jak to na ulici chodí a žije s přesvědčení, že člověk nemůže zachránit celý svět a že si nemůže každodenní bordel na ulicích brát k srdci. V opačném případě by se mohl snadno spálit, při nejhorším skončit v „lakovanym futru“. Co jsou mu tyto zásady platné, když je ještě přidělen na zaškolení nováčků v praxi. Nezbývá mu než sledovat, jak je jejich naivní odhodlání, byť upřímné, žene do záhuby. Až když konečně odevzdá odznak, nezůstane doma čekat na pošťáka s důchodem, poprvé po dlouhé době se sám od sebe rozhodne zakročit a pomoci zachránit život mladé ženy. Když film nese název Nejlepší z Brooklynu, Eddie je na stupnici od nejlepšího k nejhoršímu ten lepší. Což neplatí pro Gerea, který je svým strnulým a unaveným výkonem (či přesvědčivě uchlastaným?) tím horším, zvlášť vedle svých kolegů.
Ve druhé povídce jako by Ethan Hawke navazoval na roli v Training Day, ale s ohledem na ten vývoj, že od svého bývalého učitele Denzela Washingtona něco pochytil a během let ve službě odložil růžové brýle. Zabezpečení rodiny je pro Sala vším. Jeden potomek už cupitá po domě, další dva jsou na cestě. Ovšem dům, ve kterém žijí, je zcela nevyhovující, už kvůli plísni, ze které je manželka nemocná. Co dělat s mizerným platem policisty, když realitní makléřka už nebude dále otálet s prodejem vyhlídnutého domu jinému kupci. Co v Salovi zvítězí? Morálka nebo starost o rodinu? Nehledě na rozhodnutí zvládá Hawke skvěle vybalancovat nejednoznačnou postavu, která nežádá sympatie, ale paradoxně ji nelze ani zcela odsoudit.
Do rozporuplné práce policisty v krytí se nás snaží uvést Tango ve třetím krátkém příběhu, který je co do děje ještě stručnější. Většinu času mu zabírá běhání mezi policejní spojkou a spřátelenými gangstery. Don Cheadle se zde jako Tango dělí o pozornost s Wesley Snipesem pokoušejícím se o vážné herectví, ale těžko se béčkové filmografie a upírských tesáků zbavuje. Čímž ovšem Cheadleovi situaci neulehčuje, drsňácká role mu příliš nesedne, a tak bych si zrovna tuhle zjednodušenou linku o dilema mezi prací a přátelstvím nechal ujít.
Nečekejte žádné moralizování, na to je konec příběhů ze šedesáti procent k postavám příliš nemilosrdný, naštěstí ne tak směšně jako v případě Skryté identity Martina Scorseseho. Fuqua se vrací k typu filmu, který mu udělal jméno. Potenciál tu určitě byl, ale vyklubal se z toho návrat chtěný asi jako v případě zeleného zlobra od Dreamworks. Filmová želízka by za to zasloužil ze skutkové podstaty i začínající autor scénáře Michael C. Martin. Neslyšeli jste o něm? Možná už neuslyšíte.
