Temnější podívaná s patriotickým hrdinou. Přečtěte si nadšený pohled Kamily vs. střídmější zhodnocení od Mary!
Captain America, který se vzbudil po půl století, pracuje po událostech v New Yorku (z předchozího filmu Avengers) pro špionážní organizaci S.H.I.E.L.D. Práce tajných agentů se v mnohém liší od nasazení v armádě a představuje jednu z překážek, se kterou se Steven Rogers v 21. století vypořádává. Avengers museli svou pozornost rozdělit mezi rovnou šestici superhrdinů a pro Captaina Americu tak nezbýval čas vyrovnávat se sám se sebou a faktem, že většina lidí, které znal, je dávno po smrti. Z toho důvodu si tvůrci nemohli jako předlohu k filmu vybrat lepší příběh než komiks Eda Brubakera s podtitulem Winter Soldier (který zůstal i snímku v originálním znění). Postava tajemného zabijáka představuje pojítko s minulostí a zároveň dodává potřebný emocionální rozměr.
Film versus komiks
Filmový Captain America si však kráčí svou cestou a předlohou se nechává jen inspirovat, vybírá z ní stěžejní prvky, ale jinak si ve svém universu pokračuje dál. Doslovná adaptace minimálně některých partů by byla velmi obtížná. Steve Rogers se ve filmu nachází ve fázi, kdy se ještě nesrovnal s ním, že jeho životní láska je babičkou nad hrobem. Těžko by tak mohl spolupracovat se svou ještě ke všemu bývalou přítelkyní. Agentka 13 v podání Emily VanCamp se sice ve filmu objeví a sečtělý fanoušek může jen hádat vidinu vztahu do budoucna, nicméně snímek samotný nic takového ani nenaznačí. Místo této postavy spolupracuje Rogers s Black Widow hranou navíc známější Scarlett Johansson, která se každou chvíli neopomene zmínit, že by měl Kapitán už vážně zvážit randění.
Kreslený příběh disponuje i pro celovečerní film snad až příliš nabitým obsahem, který by se jen obtížně a bez výrazných zkratek převáděl na velké plátno. V komiksovém světě jsou navíc události po údajné smrti Kapitána Ameriky poněkud komplikovanější a zavádět je do filmového světa Marvelu by napáchalo více škody než užitku. Fanouška tak řada odkazů potěší a zároveň netrpí pocitem, že jen znova vidí rozpohybované obrázky svého oblíbeného komiksu.
Akce, „drajv“ a paranoia
Nejnovější marvelovský příběh je odvyprávěn v překotném tempu, aniž by mu chyběl plnohodnotný scénář a akce byla jen bezúčelnou vizuální podívanou bez potřebných motivací. Paradoxně je snímek možná nejsilnější ve své úvodní části. Společně se Stevem postupně zjišťujeme, že ve světě protkaném odposlouchávacími zařízeními se člověk nikde necítí bezpečně a mezi špióny, kteří si ze zásady nesdělují vše, je takřka nemožné někomu věřit. Paranoidní atmosféra je budována do té míry, že pochybujeme i o postavách, u nichž jsme skrze předchozí filmy věděli jistě, na jaké straně se nacházejí.
Jakmile je zápletka (o které se zuby nehty pokouším téměř nic neprozradit) odhalena, stává se z Kapitána Ameriky již dobrodružná akční podívaná, na jakou jsme u Marvelu zvyklí. Bojové scény jsou snad napínavější než kdy dříve, částečně i zásluhou již zmiňovaného Zimního vojáka, který je po fyzické stránce Captainovi rovným protivníkem. Velký kus práce kromě hlavního hrdiny odvede i Black Widow, která zopakuje pár oblíbených chvatů, jež předvedla v minulých filmech, přičemž menší sílu nahrazuje mrštností a sofistikovaností boje. Finále je pak opět grandiózní, plné vybuchujících heliportů, někdy i na hraně dojemných proslovů.
Temnější moralizující Marvelovka
Jednotlivé snímky marvelovského universa se od sebe pochopitelně v mnohém odlišují. Kupříkladu první fáze nám představila vtipkujícího Iron Mana, fantasy shakespearovského Thora a retro Captaina Americu. Všechny tyto snímky měly ale společný jmenovatel v podobě humoru a odlehčené atmosféry. Návrat prvního Avengera tak představuje první zcela vážně pojatý komiks, který se nebojí vyslovovat závažné morální otázky a dokonce je propojovat s vnímáním světa, v jakém dnes žijeme. Několik vtipných hlášek se pochopitelně vyskytne a místy nám velmi trefně připomene, že nesmíme film brát zas tak smrtelně vážně. Přesto méně komediální poloha staromódnímu hrdinovi sluší a dílu nepřekáží.
Velice pozitivní je, že k tomu, aby v nás Captain vyvolal snítko pochybností, se nepotřebuje půlku stopáže hrabat v ubíjejícím mentorování jako konkurenční Muž z oceli. Své myšlenky jednoduše načrtne, vyřkne v rozhovorech mezi postavami a prostřednictvím děje na ně odpovídá. Vnímavějšímu divákovi se tak prostřednictvím použité rétoriky vyjeví „zlá strana“ možná daleko dříve, než se skutečně ukáže na plátně.
Charaktery jsou vesměs nečernobílé až na samotného hlavního hrdinu. Captain America, který je zcela dokonalý po duševní i fyzické stránce, zůstává pro diváka až příliš odcizeným hrdinou, symbolem amerického patriotismu bojujícího za svobodu v jakékoliv době.
Výrazný vliv na další dění
Propojenost jednotlivých částí série se film od filmu různí. V případě druhého Kapitána Ameriky je dopad pro pokračování možná až příliš razantní. V prvé řadě jsem velmi zvědavá na to, jak budou dění reflektovat v současné době vysílaném seriálu Agents of S.H.I.E.L.D., kterému závěr snímku dost výrazně podkopává nohy. Potitulková scéna pak odkazuje přímo na nastávající Avengers: Age of Ultron a dává tušit, že týmovka by měla pokračovat v temnějším duchu.
Snímek samotný ale logicky funguje bez výraznějších problémů. Trochu se sice vkrádá otázka, kde se celou dobu vyskytoval Hawkeye, který se se zaměstnáním přímo v S.H.I.E.L.D.u přeci jen neodklidí na Asgard či za zdi impéria. Blízký vztah s Black Widow, který nám naznačovali v Avengers, pak přímo vybízí k otázkám, proč se alespoň nepokusil navázat kontakt. Marvel má však ještě řadu příležitostí na to, aby své záležitosti nenechával nedořešené.
P.S. 3D je většinu času téměř nepostřehnutelné a rychlým střihům v akčních scénách neprospívá. Dabing zážitek rovněž snižuje (Samuel L. Jacksona je prostě třeba mít v originálním znění). A opět přijde i Stan Lee!
Jak to vidí Mary aneb dojmy, které pominou
Dvojka už není poněkud otravné náborové retro, ale o poznání temnější a také akčnější film, kdy Kapitánův štít zběsile kosí nepřátele jako Xeny pověstný šakram. Zápletka má atraktivní přesah a lze ji chápat jako nabitý blockbusterový komentář k aktuálním skandálům (špionáž ze strany USA), jenže bojové scény jsou velice chaoticky sestřihané a kamera vratká, což jistě podporuje dojem, že hlavní hrdina spěchá a čas na něj tlačí, ale 136 minut je i na záchranu světa příliš.
Přímo v kině je to zábava plná vjemů a několika nečekaných zvratů, ovšem hodinu po zhlédnutí dojmy nečekaně rychle vyprchají. 3D efekt už i tak tmavé scény ještě více ztmavuje. Vynikne pouze v létacích sekvencích nové postavy Falcona, které však působí jako chudá náhrada za Iron Mana, který zrovna neměl čas. Český dabing občas tahá za uši a ještě více vyzní prostoduchost některých hlášek, protože deklamace typu „Za svobodu se vždy musí bojovat“ zní plytce i v originálním znění, kdy navíc slyšíme tón a barvu hlasu herce, a i když si tyto atributy odečtete, zbude už jen Boučkův nevýrazný hlásek.
P.S. Druhá potitulková scéna je nadbytečná, humor založený na dohazování partnerky pro Stevea nefunguje a Evans je herecky nevýrazný – ovšem tílko a bicepsy výsledný dojem pro ženy zlepšují. Thor ve druhém díle nesundal ani plášť, Stark je starý, Hulk nezdravě zelený, Hawkeye si nikdo nepamatuje, takže soutěž o nejlepší hrudník jednoznačně vyhrává Avenger bez bázně a hany. Hodnocení: 65 %
