Divergence – kariérní testy pro teenagery budoucnosti

6.5.2014 at 17:37  •  Posted in Recenze by

Trend adaptace populární mládežnické beletrie má dalšího adepta na pozici magnet diváckých peněženek.

 

Hollywoodští producenti museli svoje kanceláře přesunout mezi regály knihoven a knihkupectví, jinak není možné jasné, proč tak často své finance mohutně vkládají do dalších a dalších adaptací populárních literárních příběhů pro dospívající. Důvěra ve všemocnost tohoto zdroje je prokázána jako jalová. Trend filmů určených mladým lidem se tu vyskytl v éře po Pánovi prstenů, kdy se vyrojily snahy vytvořit podobně výdělečnou konkurenci, aby lidi nechodili jenom na Harryho Pottera. Zatímco jedna fantasy za druhou s obrovským rozpočtem byly sestřelovány salvami diváckého nezájmu, objevil se specifičtější směr, k němuž se filmový průmysl obrátil. Umí být lacinější a má potenciálně zajímavější cílové publiku – mladé dívky. Díky moc, Stmívání…

Naneštěstí měl tento finanční plán neblahý důsledek na společenskou náladu, kdy vyostřil nepřátelské tendence mezi fanoušky určitého univerza a jejich odpůrci. Neexistuje větší propast než mezi příznivci Twilightu a jejich pohrdači. Každý další produkt s dívčí hrdinkou, ať už vyla s vlky (Twilight sága), studovala s upíry (Vampýrská akademie), létala s čarodějnicemi (Nádherné bytosti), nebo bojovala s démony (Mortal Instruments), vytvářel větší odpor k této skupině filmů, až byly všechny mosty spálené. Příkré odsouzení jenom proto, protože téma nesedne našim zájmům, je nemístné. Týká se to i Divergence, která není připravená na střet s logickou realitou, ale pouští se do boje, který navzdory křehké konstituci ustává.

Křehká je i Beatrice, kterou brzy čeká rozhodnutí, v které z frakcí bude žít. Ve světě zničeném katastrofou je jejich město posledním útočištěm civilizace, která kvůli prevenci dalšího válečného konfliktu vytvořila společenský systém pěti frakcí. Spolu s bratrem jsou zatím součástí Odevzdaných jako jejich rodiče, ale mohou si rituálně zvolit, jaká bude jejich životní dráha. Volbu už však není možné vzít zpět, a když si člověk vybere jinou než rodnou frakci, s příbuznými se již neshledá. A Beatrice váhá, na rozdíl od bratra, který je očividným kandidátem na Odevzdaného. Krátce před tím každý z mladých podstoupí test, který mu napoví, pro co má největší vlohy. Její test ale dopadne nejednoznačně, ukáže se, že je divergentní, otevřená všem frakcím, ale je varována, aby to neprozrazovala. Zdá se, že je něco shnilého ve státě futuristickém.

divergence_2

Hledám své místo

Není zde ambice tvořit plnohodnotný fikční svět, alespoň podle konstrukce prvního filmu, který vysloveně omezuje prostor na jedno jediné město. Význam je kladen na paralelu mezi tím, co známe z vlastního života a co v příběhu nabývá formu metafory, v níž se prvky našeho světa amplifikují, čímž oslovuje mladé čtenáře (respektive čtenářky) a nabízí prostor pro sdílení pocitů. Nikdo snad nečeká, že by jakákoli společnost utvořila kasty, které by nenazvala tím, čím jsou, tedy farmáři, justice, úředníci, vědci a armáda, ale vzletným pojmenováním jejich hlavních charakteristik – Mírumilovné, Upřímné, Odevzdané, Sečtělé a Neohrožené. Už tento důraz na emoci a ne faktičnost je jasným ukazatelem.

Systém frakcí, testu vloh a nevratné volby budoucího zařazení, to ve své sci-fi masce promlouvá k prostému strachu a nejistotě, který je spojen s mladým věkem, kdy je člověk předveden před rozhodnutí, čím v životě bude a kam se zařadí v kontextu společenského řádu. Prvně vybírá, jakou školu bude studovat, čímž determinuje následující práci, která následně může determinovat zbytek produktivního života. Divergence není ničím jiným než vyjádřením složitého životního období v odlehčeném žánru, v němž se hrdinka/hrdina jako bonus oproti reálu musí prosadit přes mnohem těžší zkoušky, v nichž je v sázce i pravda a spravedlnost. Životní volba, kterou v podstatě podstupujeme my všichni, je zde doplněna o romantickou linii a dobrodružného ducha boje se špatně nastaveným systémem.

divergence_3

Neohrožení? Přesněji poslušní

Tady by Beatrice, která si při vstupu do nové frakce zvolí jméno Tris, souhlasila se všemi pochybovači a i já vidím ve vyfabulované hierarchii problematická místa, která jsou nejčastěji důsledkem komplexního rozmýšlení o socioekonomických faktorech. A to se do odlehčeného filmu pro dospívající nehodí. Kriticky bych se nicméně stavěl k vykreslení fungování frakce Neohrožených. Systém totiž má vytvářet stabilitu ve společnosti, a už tak je bídné, že všechny frakce dovolují existenci odpadlíků, kterým raději dávají svobodu bezdomovectví, než aby je smysluplně využily a přeřadily do jiné komunity.

Výtky vůči Neohroženým se týkají jejich kladení síly na první místo a vyžadování armádní poslušnosti. Společenství proto vůbec nezohledňuje různou úroveň uchazečů, kteří se rekrutují jak z Neohrožených, tak i z jiných komunit, a když přijde dívka z Odevzdanosti, kde vlastně nejedí maso a jsou maximálně asketičtí, měli by mít program, který příchozí z jiných částí asimiluje. Je nonsens dávat všechny okamžitě na jednu startovací čáru.

Jinou věcí je nerozhodnost, jestli vytvářet armádní komunitu, kde se nevyžaduje neohroženost, ale bezmezná poslušnost, takže když někdo projeví odvahu postavit se autoritě, je za to kritizován, přitom bychom tohle teoreticky mohli považovat za nejvyšší statečnost. Na druhé straně přitom tvůrci (a pravděpodobně autorka Veronica Rothová) zavádějí prvek umělé kontroly, která dovoluje bezodkladně vytvořit vojenský útvar pro potřebu závěrečného aktu. Tento přístup však odporuje standardnímu armádnímu konceptu, v němž není nic takového potřeba a ozbrojené složky mlátí pokojné demonstranty na pouhý příkaz.

divergence_4

Neohrožená Shailene, odevzdaná Kate

Výbornou volbou bylo angažování Shailene Woodley (Děti moje) do ústřední vypravěčské úlohy, má neokoukanou, ale sympatickou fazónu, i když by asi nepatřila mezi finalistky Miss. Místo prosté krásy s prázdným vnitřkem má pozoruhodné kouzlo osobnosti, které jí slouží v roli Tris, která jako divergentní také vyčnívá z davu něčím nepopsatelným. Vypadá a je ideální kandidátka pro cílové publikum, aby jim nabídla možnost sžití. Tomu přispívá i solidní délka sto čtyřiceti minut, která nenutí zásadní proměnu osobnosti uspěchat, ale dobře nás seznámit s podivným prostředím a dalšími postavami.

V zásadě se tak opakuje koncept jako v Hunger Games, kde do hlavní role získali rostoucí hvězdu (i z Woodley by mohla být, jestli její další připravované projekty uspějí), zatímco do vedlejších, důležitých postav byli obsazeni známí herci. Místo Phillipa Seymoura Hoffmana má Divergence Kate Winslet (Nouzový východ), což je podobně silný oscarový kalibr. Její angažmá dává vyprávění váhu, a přestože příběh po ní nevyžaduje velké herecké umění, navzdory tomu automaticky zajišťuje vůči své osobě respekt, takže když schytá ránu od nadějné mladé herečky, je to jako když Meryl Streep dostala výprask od Julie Roberts v Blízko od sebe.

divergence_5

Neil Burger má jako režisér dost zkušeností, aby zkrotil divokou literární bestii a nevzešlo z jeho rukou strašidlo příštích filmových generací. Netlačí na romantickou vrstvu snímku do bodu, v němž by se z ní stala parodie. Nechává Tris prožít přátelské zamilování. Když se v Twiligtu chlapci pořád svlékají, je to okatá vstřícnost převrácenému prodeji obnažení druhého pohlaví, v Divergenci si to dovedou zdůvodnit a má to i příběhový přínos. Neprosazuje se politická rovina víc, než kolik je potřeba pro samotný děj. Důležitá je Tris a její prožitek. Možná je tak konečný výsledek příliš odevzdaný, ale nikdo nečekal, že by se film podle mládežnické literatury mohl neohroženě povznést nad vlastní žánrové mantinely. Osobně jsem dokonce zvědavý, jakým směrem se bude ubírat další film, který nese knižní název Rezistence.

(6/10)

 

Adam Fiala
Starší příspěvky:
Doupě – Okrsek 13 s vyspraveným kabátem

Paul Walker je ve svém předposledním filmovém vystoupení stále stejný sympaťák. Škoda jen, že jím je v absolutně zbytečném snímku....

Zavřít