Paul Walker je ve svém předposledním filmovém vystoupení stále stejný sympaťák. Škoda jen, že jím je v absolutně zbytečném snímku.
Producentská stáj Luca Bessona se nezastaví před ničím. U Doupěte jako remaku oblíbeného parkourového akčňáku Okrsek 13 nebyla uplatněna osvědčená slaboduchá strategie hollywoodských předělávek úspěšných evropských filmů. Jde totiž o francouzsko-kanadskou bessonovskou předělávku deset let starého francouzského bessonovského hitu, který ani dnes žádnou aktualizaci nepotřebuje.
Recyklace nežádoucí
Původní film i nová verze do puntíku pracují se stejnou přitroublou zápletkou. Ve městě máme problematickou čtvrť, kterou jsme raději obehnali zdí, aby tamní obyvatelstvo neohrožovalo „slušné“ okolí. Boss, který to tam má pod palcem, přepadl dodávku převážející nejnovější superbombu. Pošleme tam top policajta, aby ji deaktivoval, na pomoc mu dáme uvězněného zakladatele parkouru, který se snažil proti bossovi bojovat na vlastní pěst a pro jistotu skončil za katrem.
Samozřejmě nedává valný smysl se tu nad absencí invence ve filmovém průmyslu nějak rozčilovat. Doupě však i v porovnání s jinými překlápěnými snímky působí hloupě. Vše, co bylo už v Okrsku 13 dostatečně efektní, je tu totálně okopírováno. Úvodní seznámení s prohnilou čtvrtí snímané jakoby na jeden záběr, následná naháněná hlavního hrdiny, bitka s volantem, synchronizované salto vzad při útěku ze spárů záporáka či vyřízení medvědího rváče obří tvárnicí.
A navíc nic. Pravda, alternuje se třeba to, že Leito se teď jmenuje Lino, z Damiena Tomasa je Damien Collier, ale Lola je pořád Lola, akorát kdysi to byla Leitova sestra, teď je to Linova ex a K2 je vlastně pořád K2. Jinak se mění jen jeden z hereckých představitelů dvou hlavních hrdinů, reálie – z Paříže na Detroit – a s tím související osazenstvo. Vtipně neschopné a hromotlucké francouzské wannabe gangstery nahrazují wannabe skuteční hustokrutí detroitští gangstaz, jejichž hlášky jsou během celého filmu prezentovány tak směšnou dikcí, až působí dokonale sebeparodicky.
Akční ústní voda
Odlehčenost a nadhled jsou ve filmu příjemné, ať už ty smrtelně drsňácké promluvy byly takto myšleny, nebo ne. Další devizou jsou bezesporu akční scény. První přestřelku sice kazí, že je střihová frekvence snad rychlejší než zběsilé vyprazdňování zásobníků, jinak ale soubojům a především parkourovým sekvencím nechybí dynamika a pouliční gymnastické disciplíně dělá Doupě docela dobrou reklamu.
Jejímu hlavnímu protagonistovi, jímž je David Belle, je radost koukat na muskulaturu a především na její využití v akci. Tenhle všestranný atlet sice ubral na gelu ve vlasech a trošku ztaťkovatěl, jinak se zdá být pořád ve stejně dobré formě. Nejde samozřejmě o formu hereckou.
Paul Walker se jako známější xicht musel snažit, aby vedle něj Belle nevypadal úplně neherecky. Docela jim to klape, pár dialogů hezky sedne, ačkoliv Bellova souhra s Cyrilem Raffaellim v Okrsku působila ještě přirozeněji.
Takže cože? Proč že?
A to je jen jeden z mnoha důvodů, kvůli nimž zcela uniká smysl čehokoliv, co je k vidění v Doupěti. Režisér Camille Delamarre nezklamal, celkově formu snímku uhladil, některé momenty trošku vylepšil, mnohé pasáže či přestřelky drobet zpřehlednil, jiné ochudil o dravost tvůrce Okrsku Pierra Morela. Původní verze filmu však přinášela něco aspoň trochu nového, autentického, jakkoliv se vším všudy včetně rozmotání zápletky slaboduchého. Detroitská repetice je úplně marná. Aby se tenhle text neopakoval stejně trapně jako Luc Besson, bude asi na čase jej ukončit. Co víc také říci o filmu, který je jen doslovným remakem. Se stejnými nápady. Se stejnou atmosférou. Se stejným traceurem v hlavní roli. Zmínil jsem se už, že je to vlastně zbytečné totéž co Okrsek 13?
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
