Vítáme všechny posluchače u svých přijímačů. Vítejte na dalším ročníku hledání talentů animovaných filmů. Přestože je konkurence vysoká, příznivé letní počasí nahrává do karet osvěžující podívané s jedním nadějným tučňákem a degenerovanou pipkou.
V malé zapadlé vesničce žil byl malý tučňák. Když do této vesničky jednou připlul světoznámý surfař Velký Z, byl to právě tento malý tučňák, ke kterému promluvil. A jemu bylo od té doby jasné, že ho čeká surfařská kariéra. Jmenoval se Cody. V době, kdy se však účastní své první velké soutěže, Velký Z je jen starou památkou a surfařským prknům vládne Tank. Je zajímavou otázkou, jestli jsou Divoké vlny spíše příběh Codyho Mavericka, který zažívá strmý vzestup na své první surfařské soutěži, nebo (bývalého) Velkého Z, který musí najít znovu sám sebe a ukázat se lidem. Nejspíše propletenec obou, což z něj činí zajímavou podívanou i pro sportovní ignoranty.
Současné vody digitální animace jsou vskutku divoké. Není měsíc, aby do kin nedorazilo nějaké to nové dílko. Bohužel, se zvyšující se kvantitou je zaznamenáván sestup kvality. A přestože si Pixar drží prvenství, společnost Sony by mu mohla jednou pořádně dýchat na záda. Tvůrci tam totiž nejsou tak morálně upjatí, nýbrž originálně zábavní. I když si to loňskou Loveckou sezónou pěkně nahnuli. A nejen animací, která (i když vydávána za stylizovanou) byla pár let za opicemi, ale i ubohým příběhem. Divoké vlny, když momentálně pominu dějovou stránku, se však za svou animaci stydět nemusí. Jak tučňáci, kteří jsou sympatičtější než stepující kolegové z Happy Feet, tak vodní živel, který byl zvládnut s pořádnou dávkou realismu.
Ovšem hříchy minulosti se dají odpustit, lze-li v další práci najít známky posuny či dokonce markantního vylepšení. To je právě případ Divokých vln, které mi svou nezávaznou zábavností, překvapivou kvalitou a nálepkou „černý kůň“ připomínají Za plotem. Divoké vlny sice neoplývají takovou razancí a propracovaností gagů, zato disponují neotřelým nápadem – pojetí animovaného filmu jako dokumentárního filmu o vzestupu jednoho mladého tučňáka jménem Cody z Mražňákova.
Samotný „dokumentární“ přístup pak neslouží k ničemu jinému než humoru. Tvůrci všechny jeho klišé zneužívají v nejlepším slova smyslu. Možná se to dá chápat až jako podraz, když využívají záběry na tři tučňáčky-děti, kteří říkají vše, co mají na srdci. Prostě legrace, i když do děje příliš nezasahuje a mohla by působit i samoúčelně, i kdyby se právě nejednalo o „dokument“. Nic však není bráno na lehkou váhu, což dokazuje snaha o co nejpřesnější provedení včetně lehce roztřesené kamery, archivních záběrů zhoršené kvality či nenadálých vstupů s postavičkami, se kterými je prováděno interview.
Pro dabing se podařilo zlanařit skutečně zajímavá jména. Hlavního hrdinu namluvila letošní hvězda na vzestupu Shia Labeouf a Velkého Z Jeff Bridges, který se do role totálního zatracence, který už nemá všech pět pohromadě, skvěle hodí. Ve vedlejších rolí se pak objevuje Joe Heder, v Americe známý z populárního filmu Napoleon Dynamit, který nenamluvil nikoho jiného než kuře Joea, pohodového týpka, a dále Zooey Deschanel, kterou si někteří pamatují ze Stopařova průvodce po galaxii nebo Mostu do země Terabithia, která adekvátně namluvila lásku hlavního hrdiny – plavčici Lani. V českých kinech si však těchto herců moc neužijete, neboť film u nás vstupuje v bezmála všech kopiích v českém jazyce.
Závěr
Je venku nesnesitelné horko? Divoké vlny nabízejí příjemný kompromis k návštěvě kina se svými ratolestmi. Osvěžující koktejl.
