Omšelou šablonu kluk a jeho pes nahradil pes a jeho kluk.
Studio Dreamworks se v posledních letech pokusilo prorazit v animovaném světě s několika originálními projekty, zatímco Pixar upadá do letargie a bludné spirály nových dobrodružství starých postav. Marketingově tomu nelze nic namítnout, prodejnost hraček na motivy oblíbených postaviček má svou tržní hodnotu, ale přeci jen jsme si Pixar cenili za jeho odvahu zkoušet nové věci. Teď se obracíme k Disneymu nebo právě Dreamworks. Byli to Croodsovi a Turbo, a než v létě přiletí Bezzuka v pokračování Jak vycvičit draka, posílá pobavit diváky dvojici Shermana a Peabodyho. Pravda, úplně originální to není, postavičky před padesáti lety figurovali v animované televizní show, ale to je důležité jen pro americké pamětníky.
Pan Peabody by mohl být asi prezidentem vesmíru, protože navzdory svému psímu původu dokázal ve světě lidí tolik, co málokterý člověk. Je držitelem Nobelovy ceny, pracoval na vývoji alternativní energie a vymyslel zumbu. Doslova renesanční pes. Jako by mu přeci jen v životě něco scházelo, domohl se práva na adopci dítěte, a tak vychovává Shermana, aby z něj byl chytrý kluk. Pro ponaučení sestrojil přístroj na cesty do minulosti, na nichž mu Peabody prezentuje historická fakta i praktickou aplikaci znalostí matematiky.
Velmi známé osobnosti
Cestování v čase v podání hlavních hrdinů je doporučené hlavně pro mladší diváky. Film si totiž ze spektra historických osobností a událostí vybírá jenom ta nejvýraznější jména, kterými nic nezkazí. Pro děti to bude vhodný vstup do dějepravy a příprava do školy, avšak dospělí se bude muset smířit s návštěvou u známých postav – exemplárním příkladem je třeba Leonardo Da Vinci, který v tu chvíli nemaluje zrovna jiný obraz než právě Monu Lisu. Autoři se tak drží v bezpečných mantinelech všeobecně známých jmen. Možná tak činí i s ohledem na nevědomost generace odrostlé škole, která by v kinech stejně musela začít na smartphonech gůglit,o koho se vlastně jedná. Nejtěžší je to na začátku s Velkou francouzskou revolucí, ale Trója nebo Egypt jsou už hotovou turistickou destinací.
Zároveň se nedá říct, že by film měl přímo vzdělávací charakter, byť tomu u původního seriálu mohlo být jinak. Krátké jednotlivé výpravy do minulosti se ve filmu neproměnily v jednu velkou historickou výpravu, ale spíš se drží linie slepení několika drobností, abychom se následně mohli opřít o absurditu přítomnosti postav, které se ve své době nemohli navzájem setkat. Úlitba humoru v podobě mišmaše dějin tak není dobrou učební pomůckou, pouze vizuálním nástrojem, jak děti aspoň částečně přivést k zájmu o minulost.
Odnikud nikam
Jednotlivá krátká dobrodružství v rámci jednoho filmu mají za následek také jejich zdánlivou bezvýznamnost a nepropracovanost. Než se v prostředí stačí postavy rozkoukat, už zase sviští do jiné doby. Filmaři využívají tento postup jako odkaz k původnímu seriálu, který také není charakterizován jenom jedním historickým obdobím, zároveň tím snižují nároky na pozornost a epizodičnost příliš neomlouvá ani závěrečné finále. Také to připomíná zábavní atrakci (ve 3D, samozřejmě) a veselý nádech alespoň funguje. Nekazí jej ani český dabing, kde podobně jako v Pirátech Ivan Trojan dává panu Peabodymu duši (a má víc šarmu než originální Ty Burrell).
Filmu je nakonec vlastní spěch, který doprovází časově napěchovanou porcí gagů, ale neohlíží se přitom úplně na ústřední dvojici, která nepřekračuje hranice charakteristiky přemoudřelý pes a zvídavé dítě. Nechce se jim zpomalit, komediální timing je důležitější. Ve stejně uspěchané době se tomu nelze divit, zakryjí se tím i klíčové otázky o paradoxech cestování času (rád bych věděl, jestli dětem nebude vadit, že vyřešení problému je provedeno ad hoc). Tak jako tak vzpomínka na psa, který si adoptoval chlapce, vyprší dřív než u seriálu v padesátých letech. Ostatně už karikaturní animace zanechává dojem, že si ji tvůrci nechali udělat v minulosti, neboť vypadá dost průměrně (rozpočet byl 145 milionů???) a zábavě tudíž nepřidává žádnou technickou nadhodnotu. Legrace, nic víc.
