Jeden svět 2014 – Americká zima

14.3.2014 at 20:46  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by

Jak americký ekonomický kolos ubíjí střední třídu.

 

Západní svět se s příchodem hypoteční krize v USA čím dál víc musí zabývat otázkou nezaměstnanosti, která v sobě zahrnuje celý registr dalších životních malérů, které nakonec vedou k nuznému životu v potupě a bez domova. Dokument občas mluví o americkém snu a jeho podobě v situaci, kdy měla USA rekordní nezaměstnanost od Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století, a zároveň prostřednictvím několika stejně naladěných odborníků tvoří vize, jak se vzpamatovat dřív, než situace překročí kritickou mez, ale zůstává u jednoduchých receptů, které se nerozvíjí a které nejsou konfrontovány s těmi, kdo rozhodují. Zůstává tak několik portrétů rodin, které se ocitly v tíživé sociální situaci, a pozoruhodným aspektem je hlavně náhled do vnímání světa prostého amerického člověka.

Čísla, lidi, slzy

Část dokumentu tvoří statistické údaje, které čas od času problesknou mezi scénami malého rodinného neštěstí. Tvrdá čísla doplňují kritiku neregulovaného kapitalismu, a zatímco někdy jsou jasným vyčíslením údajů, jindy nabízejí alternativní konfrontaci, která vypadá tak ideálně, že člověk nechápe, že už se tím dávno někdo nezabývá. Nemusí se jednat o neobjektivní skutečnost, ale sociální cítění tvůrců mohlo zabránit hledat další souvislosti a kontext, který nejspíš nebude tak jednoduchý.

Je to nicméně doplněk části věnované lidem, v níž tvůrci setrvávají v kontaktu s rodinami v ohrožení. Režiséry dokumentu jsou Joe a Harry Gantzovi, autoři úspěšného seriálu Zpovědi v taxíku, který do televize přinesl ojedinělý žánrový mix, v němž se svět obyčejného člověka servíroval na žlutém podnose. Dalo by se říct, že svým americkým spoluobčanům musí rozumět. Rozhodně si získávají jejich přízeň, aby s nimi otevřeně dokázali hovořit o tom, co je jim nepříjemné, co je proti jejich hrdosti a čeho se bojí.

jeden_svet_2014_americka_zima_2

Naneštěstí nám zůstává utajené, jakému životnímu stylu holdovali (spousta z nich nejsou žádní rachitici), ani jaká byla jejich reálná finanční situace, jestli byli ekonomicky zodpovědní, nebo se vrhli po hlavě do amerického snu o vlastním domku s bílým laťkovým plotem. Kvůli tomu se o to hůř snáší neustálé projevy pláče a smutku, protože dokument vůbec nezjišťuje, jestli na svém osudu nemají podíl, jestli nejsou oběťmi bláhového snu, kvůli kterému se člověk zadlužuje až nad hlavu.

Postavy mluví často o ponížení, o tom, jak svou situaci skrývají před známými na Facebooku a s ohledem na tradici americké kultury je zvláštní, že se třeba hořce vyrovnávají s odchodem k rodičům. Vždyť právě rodina a přátelé by měli působit jako ochranné mechanismy v ekonomickém prostředí izolujícím jedince k soběstačnosti. Chápu pocit neúspěchu a zklamání ze svého nezdaru, ale pospolitost v kruhu svých blízkých by měla být záchrannou sítí. Dokument tak odhaluje minimálně změnu nebo charakteristiku přístupu průměrných Američanů ke společnosti.

Naštěstí se tam pláče v jednom kuse, takže tuhle drobnost lze přehlédnout. Dokumentu je jednoduše vlastní jeho původ, přecitlivělost a centralismus. Snáze promlouvá ke svému domácí publiku, které je dobře seznámeno s fungování své sociální politiky.

(6/10)

Adam Fiala