Brakový mistr Stephen Sommers přináší nejlepší akční film léta.
Za socialismu jste o něm zřejmě nikdy neslyšeli a po revoluci se u nás neuchytil tak, jak se to povedlo panence Barbie. Řeč je o hračce G.I. Joe, přesněji sérii hraček spojené tématikou militarismu. Různé figurky, různé životní příběhy, různé možnosti vzájemné interakce. Nicméně neznalost hračky není důvodem, proč se návštěvě kina vyhnout. Jak už předloni dokázal Michael Bay, když veleúspěšně oživil transformující se autíčka a udal tak nový žánr akčního blockbusteru, hračky na velkém plátně přeměněné v ultimativní bezduchou zábavu dokážou vytřít zrak. Letos se Transformers vrátili a do přímého souboje se s nimi pouští další oblíbenec dětských pokojíčků amerických děcek – skupina nejlépe trénovaných vojáků speciálního mezinárodního komanda. Přestože jsem celý Sommersův projekt sledoval se skepsí a pražským natáčecím lokacím jsem se vyhýbal zdálky, jsem tuze rád, že jsem G.I. Joe viděl, protože dal maniakovi Bayovi po tlamě.
Na supertajné základě v oblasti Egypta sídlí organizace s krycím názvem G.I. Joe sdružující nejlepšejší agenty ze všech koutů Země. Během jedné problematické operace se o existenci takové skupiny dozví dvojice obyčejných vojáků – jeden drsoň (Duke), druhý vtipálek (Ripcord). Ústřední zápornou postavou je černovlasá baronka, která je součástí organizace zvané Cobra, k níž patří ještě bíle se oblékající Storm Shadow a spousta slepých následovníků. Ve hře je kufřík s novým typem zbraně podezřelé společnosti M.A.R.S. využívající technologie nanobotů, které ve vteřince rozežerou všechen kov. Skupina jednoho černočerného ninji, rudovlasé krásky, namakaného černocha musí spolu s dvěma nováčky prolézt půlku světa, než se jim podaří ďábelské plány zloduchů zastavit. Od pražské Francie až do mrazivých vod severního pólu.
Z lehce načrtnuté synopse nelze zcela vyčíst, jak komplikovaný a zašmodrchaný snímek to ve skutečnosti je, ale kupodivu je lehké se v tom zorientovat a užívat si přitom poutavou a nepřetržitou akci. Od doby, co natočil Van Helsinga, jehož zcela osobně a fanouškovsky zbožňuji, seděl dlouhých pět let Sommers doma a projížděl ve svém přehrávači spoustu filmů. Hodně krát se v jeho bytě odehrával příběh literárních postav Ligy výjimečných a on nedokázal pochopit, jak to mohl Norrington tak zmrvit. G.I. Joe se pro něj stal vhodnou týmovkou, která by postupovala podle společných bodů, a dokonce se kvůli ní vypravil do Prahy, aby proces vzniku byl co nejpodobnější. Mimo to se ale ukazuje jako velký milovník Hvězdných válek. Kdo v každé třetí scéně neobjeví vykradenou scénu, nemůže se považovat ze znalce příběhů předaleké Galaxie – jen namátkou duel Obi-Wana s Darth Maulem na Naboo, účinkování hned dvou alternativních podob Darth Vadera a závěr jako by vystřihl z konečné destrukce Hvězdy smrti v šesté epizodě. Je toho dost a člověk se tím spíš baví, než uráží, protože jednotlivé komponenty Sommers obratně skládá ve svůj vlastní velký blockbuster.
Je to podobně hloupé jako předchozí filmy a s Michaelem Bayem by si mohli podat ruku. Ty nejhloupější postavy vytahují z rukávu rozumy a vysvětlují všechny padouchovy intriky, ačkoliv vedle nich stojí nejchytřejší žena planety, z jejíchž úst by to vyznělo lépe. Ačkoliv zlosynové usilují o jakýsi nový druh zbraní, sami disponují technikou, s níž by ovládnutí některých evropských států nemusel být problém, ale proč by si záporák nemohl trochu zpestřit život, když stejně bývá jepičí. Některé z postav se pak dočkávají vlastních flashbacků, aby odkryly minulost, ale zrovna u hlavní záporačky kvůli tomu až do úplného závěru nedokážete pochopit její motivaci ke zlu.
Důležité však je, že se film nezdržuje přehnanými řečmi, a pokud zapomenu na vysloveně dětinský a blbý humor, zbývá nám spousta, spousta a spousta akce, která je tím nejlepším, nejzábavnějším a nejvelkolepějším, co lze letos najít. Do příštího léta si na Joea nikdo nevzpomene, ale platba za jeho vstupenku je výhodnější investicí, než se skládat na třináctý plat Michaela Baye. Právě on by se totiž se svým pokračování Transformerů rád chlubil jako tím nejakčnějším filmem, což může, ale jeho akce právě postrádá kouzlo okamžiků a nápaditost provedení, kterou Joe přetéká. Honička v urychlujících skafandrech by bylo možno natočit zcela standardně, ale Sommers možnosti obleku při jejich pohybu ulicemi využívá naplno, předvádí s nimi hotovou krasojízdu a jejich sledování je vzrušujícím požitkem, který umocňuje vaše schopnost radovat se z takové povrchnosti.
Stále nesmíme zapomínat na plytkost – věřte, že tentokrát si žádné moudro domů neodnesete, popravdě film nedisponuje ani žádný morálním ponaučení. Je pouze svéhlavou zábavou, z níž by se Jimu Jarmuschovi protočily panenky. Upřímně si ani nemyslím, že by z party G.I. Joea vzešla nová filmová hvězda. Některé ze jmen vám budou známé. Povědomé vám budou pohyby Raye Parka v roli zamlklého ninji, který svoje atletické a šermířské dovednosti předvedl v první epizodě Hvězdných válek coby ďábelský Darth Maul. Znalcům ženských krásek nebude neznámá Sierra Miller, která tentokrátmusí mít hluboký výstřih, i když je padesát stupňů pod nulou. A dosud největší hvězdou je asi Dennis Quaid, který stojí v pozadí celé akce. Do vedoucí role se dostal Channing Tatum, který to ale se svým plochým výrazem daleko nedotáhne. U něj je pak obzvláště zajímavé, jak neprozřetelně se jeho nadřízení ve filmu zachovají, když ho vezmou do týmu bojujícího proti jeho lásce, kterou má několikrát možnost odpravit, ale jakási vnitřní síla ho zadrží. Nakonec se to jeví jako rozumné rozhodnutí, ale po většinu času si ťukáte na hlavu, jak mu někdo může dovolit pracovat na této operaci.
Závěr
Tenhle film se nerozebírá, tenhle film se užívá. Digitální akce na plné pecky. Nebudete o moc moudřejší, ale třeba se ve vás na chvilku probudí ohromené dítě.
