James T. Kirk, Spock a další populární postavy Star Treku vyrážejí na novou pouť mezihvězdnou i mezimediální, aby se porvali s terorismem.
Seriál Trek
Stejně jako tato recenze, i nejnovější Star Trek začíná in medias res, tj. uprostřed dění na planetě Nibiru, kde posádka lodi Enterprise v čele s kapitánem Kirkem je nucena čelit volbě mezi neporušením směrnice o nevměšování se do osudů cizích národů a záchranou Spocka. I čtenář by se na tomto místě měl rozhodnout, zdali chce číst kritiku, která nejenom dává doporučení o návštěvě kina (jděte hned a ne jednou, nejlépe na povedenou 3D konverzi v pohlcujícím IMAX formátu u cca 30 minut celkové stopáže), ale která se věnuje tomu, čím je Do temnoty v rámci hollywoodské blockbusterové produkce odlišné.
Předtitulková sekvence v duchu indianajonesovských dobrodružství dává jasně najevo, že snímek bude jednak ozvláštňován seriálovými postupy, jednak bude porušovat konvence klasického vyprávění svým spoléháním se na cílovku obeznámenou s „přidruženými“ texty.
V prvních minutách jsou v zesílené a nadsazené podobě užity prvky, s kterými se bude pracovat nadále a které jsou typické pro seriály: Spock má pouhou minutu a půl, aby se dostal ze sopky (deadline), jinak v ní zemře (cliffhanger), přičemž není překvapivé, že z toho nakonec vyvázne živý (záchrana na poslední chvíli). Spolu s touto adrenalinovou jízdou na horské dráze se ale diváci, kteří nevstřebávali příběh postupně na několika mediálních platformách, ptají: Co vůbec Enterprise dělala na vulkanické planetě? Co motivovalo rozhodnutí vměšovat se a zachránit domorodce před jistou smrtí? Proč má Spock sebevražedné tendence?
Recenze filmu Star Trek (2009)
Star Trekkie
Nejnovější – v pořadí dvanáctý celovečerní – Star Trek navazuje na předchozí reboot (2009), který celou sérii znovu nastartoval vytvořením alternativní historie k předcházejícím událostem. Abramsova „dvojka“ vychází především z vývojových vzorců druhého a šestého dílu, Khanova hněvu a Neobjevené země, z nichž přebírá a variuje motiv pomsty a potenciální hrozbu střetu s klingonskou civilizací, a inspiruje se epizodou Vesmírné sémě z první seriálové řady druhé poloviny 60. let co do pojetí ústředního záporáka.
Znalost výše zmíněných počinů ovšem není nezbytná. Naivnímu divákovi sice může uniknout, co Spock starší radí své mladší verzi z odlišného časoprostorového kontinua, ale pro pochopení nadcházejícího počínání postav tato informace není zase až tak zásadní. Spíš z(ne)výhodňuje poučeného diváka. Ten na jednu stranu může dopředu odhadnout některé zvraty či překvapivá odhalení, na tu druhou ale může díky svým vědomostem ocenit odchylky od startrekovského kánonu.
Pro docenění odklonu od konvencí klasického hollywoodského vyprávění směrem k tzv. transmediálnímu, kdy je jeden příběh zprostředkován napříč různými mediálními platformami v podobě rozšíření původního „textu“, je ale třeba znát oficiální prequely („předpokračování“). Star Trek: Do temnoty obstojí i pro netrekkie, protože scenáristé předchozí části – Roberto Orci a Alex Kurtzman – vybudovali svébytný vesmír postupně se oprošťující od závislosti na již existujícím universu. Přibrání Damona Lindelofa (podepsaného pod podobně výlučnými Ztracenými a Prometheem) do scenáristického týmu mělo za následek rozprostření jednoho příběhu vedle filmu do dalších textů: předcházející komiksové série Countdown to Darkness, na kterou dohlížel Orci, hry pregnantně pojmenované Star Trek: The Game (2013) a následující After Darkness.
Star Text
Patří k (ne)psanému pravidlu, že epilog by měl i formálně zrcadlit začátek, motivace postav a jejich cíle by měly být dobře známy atd. Jinými slovy, divák by si neměl klást otázky, jaké jako příklad byly uvedeny na konci třetího odstavce – a pokud si je klade, pak by časem měly být zodpovězeny. K tomu ale nedojde, protože čtenář Countdown to Darkness ví, že Spockovo téměř sebevražedné jednání je dáno jeho nevyrovnaností kvůli zničení původního Vulkánu, Kirkova intervence do osudu jiných zemí i specifický přístup k autoritám jsou motivovány setkáním s bývalým kapitánem Enterprise Robertem Aprilem, John Harrison vstupující do archivu Hvězdné flotily byl představen jako záporák právě tam, naznačí se hrozící válečný střet s Klingony atd.
Podobně se ve filmu jako s již všem známým faktem pracuje s tím, že je stavěn Nový Vulkán, činí se zasvěcenecké narážky na porod mimozemšťana McCoyem a na (ne)ochotu některých postav podstoupit velmi nebezpečnou misi průletu vesmírem apod. Osvětlení jednání protagonistů především v závěrečném aktu nepředstavuje problém pro hráče Star Trek: The Game (2013), střílečku z perspektivy třetí osoby, ve které je možné si zvolit mezi Spockem a Kirkem a která mj. končí vysláním na planetu Nibiru i s jasnými příkazy, co má Kirkova loď za úkol.
Nejenom že v „předpokračováních“ jsou představeny nové a důležité postavy, je objasněno počínání těch hlavních, vyplňují se mezery ve vyprávění a uvádí motivy (směrnice Prime Directive), buduje se vztah mezi Kirkem a Spockem a nastiňuje se významová rovina (snaha o rozpoutání válečné vřavy z vlastních militaristických a humanitně pokroucených pohnutek). Míří se dokonce tak daleko, že v závěrečném aktu filmu dojde ve vztahu k poslednímu číslu komiksu k paralelnímu vývoji co do počínání záporáka a kontrastnímu co do řešení problémů posádkou Enterprise. Do toho je přebírána formální strategie hry, jako když je akce najednou utnuta a slyšíme pípání přístroje. A epilog se překvapivě nevztahuje k prologu „dvojky“ (2013), ačkoliv uzavírá její hlavní dějové linie, ale ke konci „jedničky“ (2009).
100% Star
Star Trek: Do temnoty je svým vyprávěním za pomoci několika různých médií a užívání konvencí z jiných uměleckých děl včetně knižních a filmových sci-fi klasik (Bradbury, 2001: Vesmírná odysea) nejpozoruhodnějším velkorozpočtovým trhákem od dob pokračování Matrixu. Vedle toho přitom víc než předchůdce ctí odkaz praotce Star Treku Gena Roddenberryho, když se vyjadřuje k stále aktuální otázce řešení terorismu a přichází s optimistickou a utopickou vizí, čímž potěší hodně trekkies.
A nezapomíná přitom ani díky kinetické režii J. J. Abramse, hravé hudbě Michaela Giacchina, výborným výkonům všech zúčastněných v čele s charismatickým Benedictem Cumberbatchem a velkému počtu akce v precizně načasovaném a soudržném vyprávění skvěle bavit i dojímat.
- Review 39. LFŠ – fíkovník umně skrývá nedostatek financí - 14.8.2013
- 39. LFŠ: co se skrývá za fíkovníkem? - 24.7.2013
- 53. ZLÍN FILM FESTIVAL – nové vedení, staré problémy - 9.6.2013
