Podobně jako Cate Blanchett v Jasmíniných slzách si Colin Firth krade celý film pro sebe a kadenci jeho hlášek by nestačili ani superhrdinové v komiksech.
Woody Allen si po tragickém příběhu opuštěné ženy v Jasmíniných slzách odskočil do lehčího žánru a rozehrává před námi konverzační romantickou komedii plnou slovních hříček zabalenou v roztomilém retro hávu. Naposledy využil i prvky nadpřirozena před třemi roky v Půlnoci v Paříži, kterou okouzlil diváckou i kritickou obec. Allenův nejnovější počin vyvolává prozatím spíše rozporuplné reakce a může se snadno stát, že podobně rozpolcený dojem ve vás vzbudí i film samotný.
Věřte, nevěřte
Kouzelník Stanley (Colin Firth) se vydává na slunný jih Francie odhalit falešné médium (Emmu Stone). Spirituální schopnosti mladé dívky se na první pohled zdají býti obdivuhodné. Zasloužilého kabaretního umělce tak čeká náročný vnitřní boj a váhá zda připustit možnost skutečné existence okultismu. Nebo se snad střetl s člověkem, který ovládá kouzelnické triky lépe než on sám?
Allen dosadil prototyp racionálního člověka moderní doby do společnosti smetánky, která se ráda nechává unést vírou v duchovno a existenci posmrtného života. Stanley je cynik věřící v bezútěšnost a definitivnost našeho pozemského života, nicméně mu jeho světonázor mnoho radosti nepřináší. Proti němu staví z pohledu hlavní postavy bandu šťastných hlupáků, kteří sami jdou naproti tomu, aby jim všemožní šarlatáni zamotali hlavy a dodávali životní naději. Polemika mezi vírou a nevírou je bryskní a vtipná do chvíle, než se i samotný Stanley nechává okouzlit rusovlasou mluvčí zemřelých.
Romantika bez chemie
Scénáři nelze upřít promyšlenost, když z roviny duchovna přenáší prvek (i)racionality i do milostné linie. Co výborně vypadá na papíře, však může shodit nevhodné obsazení. O hereckých výkonech tu přitom nemluvím. Colin Firth si zde zahrál pana Darcyho posunutého v čase a jeho kousavé proslovy bych nejraději pouštěla všem beznadějným romantikům do úmoru. Emma Stone rovněž zpočátku roztomile přehrává při vedení duchařských seancí a pociťování psychických vibrací a v milostné rovině pravděpodobně okouzlí nejednoho mužského diváka. Potíž je, že hercům s téměř třicetiletým věkovým rozdílem vztahová linie dohromady příliš nefunguje. Působí spíše jako dobří přátelé nebo otec s dcerou. Kdo viděl Colina Firtha s Nicole Kidman v Kolejích osudu či Emmu Stone s Andrew Garfieldem (kteří tvoří pár i v reálném životě), tomu jednoduše neunikne zásadní rozdíl.
V části, v níž se ústřední pár sbližuje, se tak vyskytuje řada hluchých míst, která bohudík čas od času rozvíří trefná poznámka. Woodyho pisálkovský duch se nezapře a je evidentní, jak nerad škrtá již napsané dialogy, přestože se místy dozvídáme několikrát po sobě totéž jen řečené jinými slovy. U Stanleyho se krom toho opakuje vzorec, kdy se přijetí něčeho sveřepě brání, aby si během několika málo vět přiznal, proč to tak je a obrátil. Trpělivost se ale vyplácí, neboť závěrečné námluvy, při nichž se egomaniak nemůže zbavit svého pocitu výjimečnosti v kontrastu s dívkou nepříliš oslnivého původu, představují fantastickou sérii slovních perel.
Woody Allen jako žánr sám pro sebe
Přiznám se, že málokdy mi dělá potíže vyjádřit hodnocení v nějakých bodech či procentech jako právě v případě tohoto filmu. V rámci žánru romantických komedií se totiž jedná o jednoznačný nadstandard, ačkoliv bychom mohli namítnout, že žánr samotný již nemá co nabídnout a nezbývá proto než se k němu postavit s výsměchem k jeho pravidlům. Narušení veškerých klišé by však znamenalo vzdálení se od romantiky jako takové. Vůči Allenovi by však takové uvažování nebylo úplně fér, neboť je daleko přemýšlivější než většina autorů tohoto typu komedií.
Nabízí se však další možnost a to nazírat Allenovy filmy jako svébytný žánr. V tomto případě bychom mohli tvrdit, že Půlnoc v Paříži, jež se z Allenovy novější tvorby Kouzlu měsíčního svitu nejvíce přibližuje, disponovala silnější magií a větším množstvím intelektuálních odkazů pro fajnšmekry. Na druhou stranu, i když se Woody Allen nenachází ve stoprocentní formě, stále dokáže natočit film, který je samovolně a nenuceně pěkný.