Zběsilý Chris Tucker společně se zběsilými pohyby Jackieho Chana se vrátili v další zběsilé Křižovatce smrti, která ale není ani tolik zběsilá, jak to tvůrci zřejmě zamýšleli.
Už od roku 1998 máme tu čest s dvojkou policistů Carterem (Tucker) a Leem (Chan). Ač první z nich je černoch a druhý Číňan, s radostí tvrdí, že jsou bratři – však on ten Vinnetou a Old Shatterhand si taky nebyli úplně podobní. A teď to hlavní: o čem je třetí Křižovatka smrti? Děj není zrovna originální. Poté, co se neznámý atentátník pokusí zabít čínského velvyslance Hana, se musí Carter a Lee vydat do Paříže, aby dopadli tajemného a proradného zločince, po němž právě Han šel a možná (určitě) to byl ten důvod, proč se ho pokusili zabít. Do toho všeho se zamotá Hanova dcera Soo Yung, kterou stejně jako velvyslance můžete znát už z první Křižovatky. Klasická pátračka, v níž hrdinové chtějí najít „všechno“, ale na počátku nemají vodítko „žádné“.
Jackie Chan nám stárne, to musí být jasné každému. Nezvládne už takové množství kaskadérských kousků jako například ve „Škole hada“, ale snaží se, seč to jde. Bohužel však zaostává i po stránce čistě herecké. Chris Tucker na sebe strhl veškerou pozornost a baví a baví…a Jackieho si tak možná ani nevšimnete. Musím uznat, že Tucker drží film nad vodou zuby nehty a i jiné kožní deriváty. Za „trojku“ dokonce shrábl 25 milionů dolarů, a tak se nedivte, že posledních deset let už nenatočil nic jiného než Křižovatky. A i když už v „Pátém elementu“ ukázal své kvality (hlavně co se týče vyděšených výkřiků), neexistuje přece komik, který by vás zabavil natolik, že byste nehleděli na děj, rozhovory a zvraty.
Zvraty – to je možná ten největší problém celého snímku. Vždy tak deset sekund před střihem, dramatickým odhalením nebo (ne)originální hláškou již sami víte, jak si to pan režisér Ratner naplánoval. Ne, vy to netušíte, vy to víte. A tohle po nějakém tom čase začne unavovat. Předvídatelnost se táhne v průběhu celého filmu a na to se váže i otravné slovo klišé. Překvapivě se v Paříži objeví neznámá kráska a překvapivě na ni narazí policisté i podruhé a překvapivě…bude důležitá pro vyřešení celého problému s mafií!
Scénář také není žádné veledílo. Jeff Nathanson by rozhodně nemohl napsat rozhovory pro psychologická dramata, a tak skončil u komedií „čím víc dílů, tím líp“. Dokonce počáteční scéna ve škole bojových umění se inteligencí snad snížila na úroveň silně podprůměrného pětiletého diváka. Existuje tedy vůbec důvod, proč se dobrovolně dívat na tento film?
Je to zábavné, je to jízda a naučíte se nové netušené poznatky o Francii – třeba že v Paříži neexistuje snad jiné význačné místo než Eiffelova věž. Pokud ale toužíte po oddychovce, která vás pobaví, nebude vás nutit k přemýšlení a ještě se v ní bude střílet, sáhněte po Křižovatce. Jako kraťoučké plus na závěr musím zmínit různé narážky a odkazy ať už k jiným filmům či samotné trilogii Křižovatek.
P.S. Stále nechápu, proč se takoví dva hrdinové světové filmografie nechali takzvaně „ukecat“ k účastnění na filmu. Hiroyuki Sanada, známý jako sympatický Ujio z „Posledního samuraje“ nebo kapitán lodi Icarus 2 ze sci-fi „Sunshine“, si zde zahraje hlavního záporáka bez zajímavých vlastností a protikladných záměrů. Druhý není ani tolik herec jako spíš úžasný režisér, Roman Polanski. Génius, který vytvořil „Rosemary má děťátko“ nebo „Pianistu“, se zahazuje v druhořadé komedii. Proč?!
- New Yorku, miluji Tě - 27.1.2010
- Sherlock Holmes - 9.1.2010
- Zombieland - 4.12.2009
