Rozhicovaná poušť, spousta akce, lehce gay Gyllenhaal a režisér čtvrtého Pottera. Že by konečně svěží vítr do zatuchlého žánru herních adaptací? Čtěte dál!
Filmy podle videoher? Nikdy to nebyla žádná sláva, vzpomeňte na italského instalatéra Maria (1993), mlátičku Mortal Kombat (1995) či příšernost typu Street fighter (1994) nebo „pecky“ mistra v oboru – Uwe Bolla. Jeho filmy jsou tak příšerné, že jsou pro některé diváky skvělé. Každopádně pokud si chcete udělat představu, o co přicházíte, podívejte se na dva filmy z roku 2005: Sám v temnotě a Blood Rayne. Kdo přežije, vyhrává.
Hned na začátek je třeba říct, že Prince z Persie dopadl nad očekávání dobře. Tvůrci vycházejí ze stejnojmenné hry. Tato arkádovka se poprvé objevila v roce 1989 a ihned zaznamenala obrovský úspěch. Po jednoduché 2D hopsačce přišli tvůrci v novém tisíciletí s přitažlivější trojrozměrnou, akční a příběhovou trilogií. Samotný film se inspiroval prvním dílem The Sands of Time a pro herního designéra Jordana Mechnera představuje dovršení počáteční vize o tom, kam všude chce s Princem prorazit. Režie se ujal v akčním žánru poměrně nezkušený Mike Newell (Harry Potter 4, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Úsměv Mony Lisy ad.). Všichni tři scenáristé za sebou mají už pár filmů, a přesto se s příběhem a dialogy poprali tak, že úsměv nakonec budí jen princovo nezkušené balení princezny (značně kočkoidní, pozn. šefredaktora).
Mladý perský princ Dastan (původně ubohý sirotek, poté adoptovaný králem) útočí se svými dvěma bratry na město Alamút, které podle špehů dodává zbraně nepřátelům říše. Při útoku získá princ dýku se zvláštní rukojetí. Netuší ovšem, že je za á docela tupá a za bé má magickou vlastnost. Dastan je ovšem obviněn z vraždy otce a prchá společně s místní princeznou Taminou (pro mě stále nezajímavá Gemma Arterton). Ta mu později řekne, co mu to tam dole vlastně visí (myslím dýku samozřejmě). Dýka je darem od bohů a princezna ji musí za každou cenu uchránit, jinak by bohové zničili celý svět. Zbraň je totiž klíčem k ovládnutí Písků času, které umožňují návrat v čas. (A s časem si nehrajeme, děti.)
Neustále tu intrikuje králův bratr Nizám (démonický Ben Kingsley). Herec bohužel nepředvádí nic extra, pouze dobrý standard. Jeho vzhled a ďábelský pohled už od začátku prozrazují více, než by měly. Hlavní postavou je ale Dastan. Jake Gyllenhaal [:jilenhulehen:] nabral dostatek svalové hmoty, oblékl kožený kabátek, upnuté gatě, přihodil červený šál, paže si omotal vším možným, odhalil mužnou chlupatou hruď – a snaží se nevypadat přitepleně, co mu síly stačí. Tento nesnadný boj zvládl kupodivu dobře, byť první fotky z filmu naznačovaly, že půjde spíš o německé gay porno. Dastan se ohání dvěma meči, skáče po střechách, sloupech, běhá po zdech. Zkrátka umí hodně dobrých tríčků a naučil se ještě parkour.
Film de facto stojí na akčních scénách. Příliš se nemluví a stále se něco děje. Vojáci obléhají město, meče břinkají, Dastan prchá, dvojice je zajata na poušti, Dastan prchá, pštrosi závodí, Dastan prchá, dýky sviští vzduchem, Dastan prchá (i s princeznou), asasíni vyšlou smrtící hady, Dastan… je zabije! Vypadá to sice trapně schematicky, ale funguje to. Kamera místy zoomuje trochu moc, ale přehlednost scén je dobrá.
Po celou dobu filmu je na co se dívat. Ať to jsou ručně postavené rozsáhlé kulisy města, paláce, veškerá architektura, dekorace či zajímavé kostýmy. Zkrátka poctivá práce (při 50 ° v Maroku). Samozřejmě bez triků se film neobešel. Byť byl rozpočet velmi slušný (150 milionů), efekty nejsou dokonalé. Prapodivně působí navracení v čase s dýkou a závěrečná scéna. Dastan prchá před miliony zrníček písku, které se na něj valí ze všech stran. Působí to poměrně nevěrohodně, ale čert to vem, to jsou Písky času, ne písek z místního pokáleného pískoviště.
Film rozhodně není dokonalý a má své mouchy. Ovšem postavy na rozdíl od nedávného Souboje Titánů mají motivaci, nechovají se nelogicky. Příběh nepůsobí nahodile či nedomyšleně. Samozřejmě že je tu řada klišovitých hlášek, některé princovi dedukce působí stupidně, ale tempo filmu je velmi svižné. Gradace tu nechybí – na konci mi běhal mráz po zádech. Zásluhy na tom rozhodně má i skvělá hudba (Harry Gregson-Williams), která perfektně koresponduje s danými scénami. Je mocná a silná, aniž by byla vykradená a stále opakovala jeden motiv, jak se často u některých trháků stává.
Vydejte se do starověké Persie, kde můžete nalézt mocnou dýku času nebo vysvaleného prince, co skáče po střechách jak kobylka na speedu. Navštivte místa s krásnými paláci a zhlédněte pštrosí závody, které provozuje šejk Amar (nejvtipnější role Alfreda Moliny). Já jsem si tuhle akční fantasy užila, aniž bych musela z její trapnosti neustále obracet oči v sloup. A jestli se přece jenom za ty dvě hodiny stihnete nudit, zahrajte si hru, ta nikdy nezklame!
