Impozantně se tvářící horor s mnoha nedostatky. Bez humor a s Brucem Campbellem jen pro nejvytrvalejší fanoušky.
V očekávání smrtelného zla
K remaku jednoho z nejslavnějších hororů Evil Dead (Lesní duch) z roku 1981 se zraky fanoušků upínaly velmi dlouho. Netrpělivost se stupňovala hrozivými trailery, výroky tvůrců o uvedení nového typu hororu a korunu všemu nasadil vnadící titulek „Nejděsivější film, který kdy uvidíte“. U geneze snímku zůstal Sam Raimi, člověk stojící za vznikem původní trilogie, tentokrát ovšem pouze jako scenárista a producent.
Režii přenechal neznámému uruguayskému mladíkovi Fede Alvarezovi, kterého během natáčení upozorňoval na chyby. Očekávání tak byla až kdesi v nebesích (nebo pekle?) a splnit je tedy bylo neuvěřitelně obtížné. Bohužel, silná slova z úst marketingového oddělení vyzněla naprázdno. Ba co víc, možná právě ony stojí za prvotními negativními ohlasy.
Rozdíl oproti původnímu filmu?
Jako remake byl Evil Dead natočen dokonale. Děj a zápletka se totiž od svého vzoru vyjma několika maličkostí téměř neliší. Pět přátel se rozhodne užít si volný čas ve vzdálené chatě uprostřed temných lesů. V tomto případě se sem ale vydávají primárně z toho důvodu, aby své kamarádce pomohli zbavit se její závislosti na drogách.
Krátce po příjezdu naleznou ve sklepě umučená zvířata z jakéhosi rituálního obřadu a spolu s nimi i tajemnou knihu. Po přečtení kletby, kterou v sobě svazek ukrývá, vypustí nevědomky na svět nespoutané zlo. To začne terorizovat všechny přítomné a začíná je měnit na krvelačné zombie s jediným cílem. Zabít všechny přeživší.
Hra na vyvražďování
Dějová rovina se tedy opět odehrává na chronologicky velmi krátkém úseku, během jedné noci. Děsivou atmosféru potemnělého lesa podkresluje hrůzostrašná hudba známého španělského skladatele Rogua Banose (Cela 211, Mechanik, Nepřemožitelné zlo) a dodává mnoha scénám ten pravý říz.
Poté, co do hlavní hrdinky vstoupí lesní duch a vzájemná honička mezi protagonisty tak dostává zelenou, se teprve rozjíždí to pravé peklo. Vždyť jak byste mohli zabít své přátele? Vyjma útěku jsou tak oběti vystavěny i psychologickému rozpolcení. Slitování ze strany nakažených ale v žádném případě vyhlížet nelze a právě na to pak přeživší doplácejí.
Exploatace, nebo atmosféra?
O mnoha filmech se často s nadsázkou říká, že v nich „stříkají hektolitry krve“. U tohoto, jako pravděpodobně prvního, je to ovšem pravda. A právě tento fakt nejvíce ubližuje celkovému vizuálu. Tvůrci totiž vsadili na jednoduchou kartu. Zhnusit diváky nepříjemně silným gore, podpořeným momenty připomínající horory z 80. let, kdy se v záběru objeví nestvůra a zvuková technika vás málem ohluší nečekaným řevem.
Pokud tedy kdokoli čeká eskalaci a budování atmosféry, plíživé pohyby a pomalou kameru, tak si akorát zkazí chuť. Celé je to v podstatě jedna nestagnující, krvavá bitva mezi pěti osobami, z nichž každý mění stranu, za kterou prolévá krev, každou chvíli. Náznaky a pokusy o humor tak vyznívají naprázdno.
Dojem kontroverze
Velké překvapení skýtá samotný závěr, který se od svého předchůdce radikálně liší. Z celé stopáže je zdaleka nejpovedenější a hladina adrenalinu vystoupá nejvýše. Což dokládá skutečnost, že občasné pochechtávání v sále během této fáze dokonale vymizelo.
Grandiózní finále tedy značně kompenzuje zklamání z předcházejících událostí. Z kina poté člověk odchází emočně rozerván. Zhnusen jak nenaplněným očekáváním, tak v pravém slova smyslu z exploatačních scén. Bezesporu se tím pádem jedná o velmi kontroverzní snímek, který si ale již přičiněním rozsáhlé reklamní kampaně zhlédnutí zaslouží.
- T2 Trainspotting – zpátky v drogových kolejích - 19.2.2017
- Rozpolcený – nejlepší filmový psychopat všech dob - 17.1.2017
- Deepwater Horizon: V pekle s Wahlbergem - 28.9.2016
