Soukromá válka pana Wilsona

17.2.2008 at 19:18  •  Posted in Recenze by

Neposlušný chlapec ze Států zachraňuje afghánské domorodce aneb kterak pan Hanks zatoužil po Oscarovi.

 

Charlie Wilson (Tom Hanks) má rád ženy, co mají prsa, má rád alkohol a má rád kokain. Nebo cokoliv jiného. Mimo to je taky významný kongresman a když takhle jednou z vířivky (ve které je se svým přítelem, dvěma prostitutkami a jednou ženou, která tvrdí, že prostitutka není) zahlédne záběry Sověty napadeného Afghánistánu, rozhodne se jednat. Zjistí, že USA dodává Afgháncům nedostačující zbraně, se kterými proti SSSR nemají šanci. A hodlá jednat o navýšení rozpočtu a dodávku lepších zbraní. Tak začíná jeho tajná válka, kdy s pomocí svého přesvědčovacího talentu a půvabné antikomunistky Joanne (Julia Roberts) poskytne afghánským mudžahedínům prostředky ke zničení nepřítele a jeho odchodu z této pustošené země. Tím však pro Charlieho všechno nekončí. Bohužel, pro americkou vládu ano.

wilson2 wilson3

Mike Nichols zaujal především svým mrazivým konverzačním dramatem Na dotek (2004), které zasáhlo svou autentičností nejednoho diváka. I tentokrát Nichols vychází z síly slova, zdvořilostní rozhovory mezi kongresmany i přisprostlé přestřelky, kterým kraluje Philip Seymour Hoffman v roli agenta CIA Gusta Avrakotose, jsou propracované do detailu. Pro navození mrazivé atmosféry využívá několika lehce šokujících záběrů z Afghánistánu, kde uvidíme děti bez očí i bez rukou. Otázka je, zdali tento kontroverzní způsob prezentace utrpení afghánského lidu a amerických charitativních pudů nevyvolá v divákových očích rozpačité otazníky. Naopak nalákat davy do kin by mohly hvězdy velkých formátů, a to Tom Hanks a Julia Roberts. Se smutkem ale musím říci, že oba zmínění už se nám nějak ztrácí. Tom Hanks ještě sice stačí držet laťku a ač Charlie nefunguje zrovna podle klášterního řádu, tak se vám bude líbit. Stejně jako jeho sekretářky a asistentky, které tam má hádejte proč. Julia Roberts už ale vadne. Bývávaly časy, kdy v každém filmu oslnila svým charismatem, dnes už však jen tak tak zvládá sekundovat Tomu Hanksovi. Opravdovou hvězdou je tedy jedině Philip Seymour Hoffman jako Gust Avrakotos, který svou postavu vyprofiloval ke zvrhlé dokonalosti a za svůj výkon si vysloužil dokonce nominaci na Oscara v kategorii Herec ve vedlejší roli. Jeho cynismem prosáklý agent dává filmu skutečnou šťávu.

wilson4 wilson5

Pokud jde o děj, byla jsem od začátku znechucená. Je totiž naprosto jasné, o co tady běží. V Afghánistánu umírají lidé, přijde kongresman, zažádá o navýšení dotací, dá Afgháncům lepší zbraně, a oni přestanou umírat, takže vyhraje válku a dostane ocenění. Hezké, ale stejné jako všechny ostatní snímky podobného ražení, kdy víte, co se stane dřív, než film začne. Posledních deset minut ale vrhne na situaci úplně jiné světlo a vy zjistíte, že vyhrát nemusí vždycky znamenat vyhrát. Je to vlastně to, co děj zachrání od negativních (v mém případě hodně, hodně negativních) hodnocení a od glorifikace amerických zahraničních akcí. Zjistíte, že všechno je úplně jinak a že to, že se na začátku Charlie Wilson tvářil poněkud kysele, není náhoda. Ten Charlie Wilson, který není typickým hrdinou, který v životě neřekl sprosté slovo, ale naopak se sem tam pořádně napere koksem. Svižně se odvíjející etuda z prostředí americké politiky je filmem spočívajícím na bedrech dobrých herců a působivé atmosféry, který nepřevrátí dějiny kinematografie naruby, ale naštěstí ani nenaštve. Pokud neutečete z kina deset minut před koncem.

wilson6 wilson7

Závěr: Drama, které nemá být nijak osudově tíživé a je naopak i vtipné a občas lehce groteskní. Nebýt té války.Válka prostě vždycky překáží.

(7/10)

Kristýna Lexová
Latest posts by Kristýna Lexová (see all)