Mami! – krušná zkouška mateřské lásky

1.11.2014 at 16:00  •  Posted in Recenze by

Konec hraní! Pětadvacetiletý režisér Xavier Dolan se zříká dětinskosti ve svém suverénně nejvyspělejším filmu.

 

Minulá tvorba Xaviera Dolana byla ve znamení hrubě neukočírované frackovitosti. Nedospělému tvůrčímu egu bylo umožněno natáčet v nebývale vstřícných podmínkách a výsledkem bylo několik rozporuplných, v horším případě přímo nesnesitelných snímků, kde přehnané ambice zabily celý film a všechny jeho potenciálně zajímavé stránky. Jaká skvělá zpráva je, že z Dolanova křečovitého velikášství se v Mami! nachází jen stopové prvky.

Jak se časem ukázalo, Dolanovo dozrání nebyla ani tak otázka věku a nastřádaných zkušeností jako spíš volby témat. Deníček rozzlobeného puberťáka (Zabil jsem svou matku) vystřídala báseň rozzlobeného puberťáka (Imaginární lásky) a poté překvapivě povedená vztahová esej generace Dolanových rodičů Laurence Anyways. Jakmile se režisér dostatečně odpoutal od svých osobních zkušeností (ambivalentní vztah k matce a otci, generační nepokoj, sexuální identita), vzniklo pozoruhodné dílo. Nedostatkům Laurence Anyways, tedy neúměrné délce stopáže a mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan s Mami! uspokojivě vyhnul. Stvořil bezpochyby svůj nejvyzrálejší a nejlepší film.

Mommy_2

 

Mladistvého delikventa novým kouskům nenaučíš

Životní situace Diane, samoživitelky ve středním věku, je ve znamení dvou rodinných pohrom. Poté, co jí zemřel manžel, byl její syn Steve diagnostikován extrémním případem hyperaktivní poruchy. Stal se nepochopeným, agresivním, nevychova(tel)ným chuligánem uvězněným za zdmi ústavu pro mladistvé. Jednoho dne překročí hranici – jím založený požár způsobí jinému chlapci vážná zranění a instituce donutí Diane, aby se o Stevea do soudního procesu starala. Jak se jeho záchvaty radosti a hněvu stávají nezvladatelné, objeví se na domovním prahu sousedka Kyla, bývalá učitelka ochotná pomoci s mladíkovou výchovou…

Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se „vzdal“ nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. V Imaginárních láskách prozřetelně rozbil souvislý děj do mnoha formálně bizarních střípků s tím, že vágní historka o nenaplněné lásce by v klasickém podání celovečerní stopáž nenaplnila. Výsledkem byla manýra a bolest. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Dolan vypráví přehledně, souvisle a bez skoků. Zručně zachází s charakteristickými povahovými vlastnostmi postav a s jejich motivacemi. Už za první půlhodinu naprosto bez problému načrtne celou problematiku kolem Stevea a rozumně ji rozvíjí. Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat.

Mommy-5

 

Snobova smrt

Dolan už nemá potřebu šifrovat úvahy do metafor, nezaplňuje prostor okázalými předměty a kostýmy, nemá potřebu hledat alternativní záběry, ať už jsou to neobvyklé pozice postav v rámu obrazu nebo nadužívané detaily. Stále se drží některých specifických vlastností a témat, naučil se je ale vtlačit do přístupnější a rozumnější formy, která není snobská ani přehnaná – toť dvě nejčastější výtky, které pronásledovaly Dolanovu předchozí tvorbu.

Daleko soustředěnější je také práce s herci – režisérovy pravidelné múzy Anne Dorval a Suzanne Clément opět předvádí špičkové výkony, tentokrát se ale nemusí potýkat s prkennými spoluhráči, jakým byl třeba sám režisér v Zabil jsem svou matku. Precizní kreaci v roli Stevea podává Antoine-Olivie Pilon. V době natáčení mu bylo pouhých šestnáct let a jeho výbuchy vzteku i klidnější momenty jsou zcela uvěřitelné.

Mommy_1

 

Dolan Anyways

Některé aspekty si i přes převládající pozitivum zaslouží výtku. Přestože tentokrát Dolan omezil své hudební excesy, obrazovou složku v klíčových scénách podbarvuje příliš okatě emocionálními skladbami. V nové kůži ještě nenašel onu míru, kterou se pyšní ambiciózní hollywoodské produkce, kdy obraz hudbou zesílí, ale nepřesáhnou ho. Dobrý nápad je puštění dvou paralelních hudebních složek do sebe, které se v několika scénách objevuje jako metafora střetu Steveova vnitřního světa a světa okolního. Film je dále natočen v poměru 1:1, jeho účinku se ale oko rychle přizpůsobí a symbolika vyznívá do ztracena. A co je příznačné pro jeho minulé snímky, film poněkud dětinsky uvozuje text signifikantní pro jeho téma. Konečná scéna, podobně, jako v Laurence Anyways, vykalkulovaně udeří na divákovy emoce tím, že mu triumfálně odhalí cosi tušeného. V Laurence Anyways to byl otazník nad názvem filmu, u Mami! logické vyústění vyprávění.

mommy_a

Další vady ale nejsou k nalezení. Náhle tu máme nikoli ukecaného filosofa-amatéra, ale rozumného filmaře, co si je vědom limitů svého záběru. Ačkoli byl Dolan v centru mezinárodního zájmu už od svého debutu, je příznačné, že je Mami! jeho prvním počinem, který byl vybrán do hlavní soutěže v Cannes a zároveň bude reprezentovat Kanadu v soutěži o nejlepší neanglicky mluvený film. Oficiální filmové orgány vyčkávaly správně.

(7/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Mommy

Režie: Xavier Dolan, Scénář: Xavier Dolan

Hrají: Anne Dorval, Antoine-Olivier Pilon, Suzanne Clément, Alexandre Goyette, Patrick Huard, Pierre-Yves Cardinal, Isabelle Nélisse

Žánr: drama, Země původu: Kanada / Francie, Stopáž: 139 minut

Premiéra: 30. říjen 2014

Mami_plakát-def1_press

 

Marek Koutesh