Mission: Impossible: Národ grázlů – kaskadérstvím za lepšími zítřky

31.7.2015 at 12:20  •  Posted in Recenze by

Tom Cruise zůstává hollywoodskou akční hvězdou numero uno. Ethan Hunt provádí další mission: impossible a Christopher McQuarrie se ho jen tak tak snaží jistit svým scenáristickým umem a objevenou chutí do režírování.

 

Na první pohled sice v Mission: Impossible – Národu grázlů zaujme hlavně to, s jakou odvahou se Tom Cruise vlastnoručně pouští do velkých kaskadérských kousků, ale možná ještě odvážněji Cruise balancuje i s Christopherem McQuarriem na velmi ostré hraně mezi velkohubými šprťouchlaty a integritou vyprávění.

Zavaří si hned v úvodu, který šperkují dechberoucí sekvencí loupeže z letadla, která se stala leitmotivem marketingové kampaně. Skutečně se tvůrcům nedá upřít, že člověku nedá film chvíli na vydechnutí po útrpném bloku reklam a hned je vržen do akčního dobrodružství.

Nelze nic namítat proti aplikování seriálového konceptu, při nimž se na úvod nasadí vyšší rychlost a dynamicky vstoupíme do příběhu v průběhu některé z předcházejících misí a jsme svědky jejího zdárného splnění. Ovšem potíží pasáže je její vychloubačnost stavící na vtipné historce z natáčení: Máme airbus a Toma Cruise, pojďme udělat nějakou okázalou klukovinu. A tak se McQuarrie zachoval navzdory své prestiži člověka, který se režisérem stal po své scenáristické dráze, již začal s vyšlechtěnými a dvojznačnými Obvyklými podezřelými (1995) Bryana Singera.

Výrazně tak nastupuje efekt atrakce pro atrakci. Úvodní scéna je totiž jenom o tom, že Tom Cruise udělal riskantní kaskadérský kousek, Simon Pegg trochu zavtipkuje, že se mu nedaří úspěšně nahackovat ovládání letadla, ale jinak otevírací moment nepracuje s žádnou minizápletkou, která by fungovala jako svého druhu předfilm, než se začne servírovat hlavní chod.

Pro potřeby narativu slouží jenom v tom, že pomáhá připomenout, kdo jsou hlavní postavy týmu Ethana Hunta. Scénář totiž následně skupinu rozbíjí, aby se mohla později znovu slepovat dohromady, což by méně znalým divákům předchozích dobrodružství mohlo způsobit v myslích velký personální zmatek. Jinak zdolání počáteční mise nemá návaznost na další vyprávění.

mission_impossible_narod_grazlu_mi5_3

 

Hanebné tajné služby

Zbytek filmu se s ohlédnutím na tradici špiónských filmů bere spíš vážně a akční scény zahrnuje jako přirozenou součást, takže nejsou důsledkem diktátu zaplňujícího příliš dlouhé chvíle nudného klábosení. Na druhou stranu pátá Mission: Impossible není co do vyprávění příběhů o nic ambicióznější než každá druhá marvelovka, zvlášť násilným uvedením zločinného Syndikátu a náhlostí, s níž se Hunt dostává z maléru do maléru.

Není třeba asi příliš zmiňovat, že se v rámci série jen těžko obměňuje typizovaný syžet, v němž musí Ethan Hunt čelit některému ze zběhnutých nebo právě zbíhajících členů organizace IMF, respektive sousedské tajné služby.

mission_impossible_narod_grazlu_mi5_4

Scénář se sice pokouší nastavit ztížená pravidla tím, že IMF a především Cruise postaví mimo zákon, takže má Ethan Hunt hned dvakrát tolik problémů. Nicméně situace nepředstavuje takový problém, když je Hunt neustále „supermanizován“. Pokud už se snaží Národ grázlů navodit nějaké společenské téma, tak je to nedůvěra vůči institutu tajných služeb, který se neohlíží na agenty jako lidi, ale shlíží na ně jako na nástroje výkonu národní bezpečnosti. Hunta tak uvádí v pokušení vykašlat se na obě strany, ať si pro své intrikánské hry najdou jiné obětní beránky.

Alespoň tady je cítit McQuarrie, když soupeřící strany staví do nejednoznačného světla, které nás nutí dost často pochybovat o úmyslech a motivacích. Zatímco váhání kolem postavy Jeremyho Rennera je dost zmatené, v případě nové ženy v akci Rebeccy Ferguson (Hercules /2014/) přetrvává nejistota napříč filmem a sehrává tak možná nejzáludnější part ze všech – se vší úctou k Seanu Harrisovi (Prometheus), který převzal zodpovědnost za tým padouchů a svým chraplákem by uhrál i nejjalovějšího nýmanda.

 

Za zvuků Pucciniho ustřelí někomu palici

Kromě úvodní sekvence je McQuarrie navíc mnohem úspěšnější v nastavení dalších akčních scén. Sice platí, že příjemně vyplývají z nastavených komplikací, avšak není příliš dobré rozmýšlet, jestli by si Simon Pegg nemohl prostě sednout a po nějaké chvíli všechno jednoduše nabourat s pomocí svých mrštných rukou na klávesnici počítače. Na druhou stranu, přišli bychom o jedny z nejpoutavějších momentů.

Pokud by totiž někomu přišlo, že spojovat akci s klasickou hudbou zavání vyčpělým pokusem o oduševnělost, McQuarrie si to dokáže obhájit tím, že nejprve přestřelku umísťuje do prostředí probíhajícího operního představení, takže může všechno navázat v několika plánech, které kromě několika střelců zahrnují i několik agentů a samotné představení. Posléze slavnou árii Nessun Dorma využije v subtilní variantě skladatel Joe Kraemer, aby příležitostně zazněla v dalších pasážích.

Druhou výraznou akční pasáží je motorkářská honba. Je dynamická a dravá, ale také příliš krátká, než aby mohla pracovat s komplexnějším vývojem, a vedle toho málo nebezpečná, s ohledem na moc okatě digitální auta, která nejspíš kvůli bezpečnosti Toma Cruise na rychlé motorce nemohla na silnici zaclánět.

mission_impossible_narod_grazlu_mi5_5

 

Opakování neopakování

Pátý film, pátý režisér. Pro sérii Mission: Impossible už se stalo trademarkem, že každý díl dostane odlišnou fazónu, McQuarrie byl po skvělém výkonu s Jackem Reacherem (2012) pravděpodobně nejlepší volbou pro akční thriller. Tlak velké značky byl ale až moc silný, než aby dokázal přinést vyvážený scénář a předvést suverénní režii. Národ grázlů tak často našlapuje vrtkavě a bez autorské koherence. Nedokáže ani najít velký moment jako visení na lanech, které sérii vizuálně symbolizuje. I když i airbusové plachtění se moc snaží.

Možná až moc. Pro potřeby letního blockbusteru se snaží věci zlehčit, ale tím pádem se složitá zápletka, v níž se to hemží nejednoznačnou loajalitou, stává těžkopádnou. Je akční a neustále v pohybu na úkor toho, abychom si v klidu sedli a řekli, co a jak. Aby nemuseli nastupovat lidé jako Bone Doctor (který zní jak šestákový padouch z bondovky) a násilně věci dávat to richtiku.

mission_impossible_narod_grazlu_mi5_2

Pátá mise má méně nadsázky než Ghost Protocol (2011) Brada Birda a méně emocionální angažovanosti než Mission: Impossible III (2006), která tak nadále zůstává zásluhou J.J. Abramse nejpůsobivějším a nejfunkčnějším dílem série. U šestého filmu bychom mohli uvítat dalšího tvůrce, který vnese do konceptu nové nápady, jež by pomohly sérii dostat se z pasti titulní „nemožné mise“, která posouvá hranice tak moc, že nemáme potřebu se o postavy obávat.

(7/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Mission: Impossible – Rogue Nation

Režie: Christopher McQuarrie, Scénář: Christopher McQuarrie

Hrají: Tom Cruise, Jeremy Renner, Rebecca Ferguson, Simon Pegg, Alec Baldwin, Ving Rhames, America Olivo

Žánr: akční/thriller, Země původu: USA, Stopáž: 132 minut

Premiéra: 23. červenec 2015

Mission: Impossible – plakát

Adam Fiala