Zmizelá – jak okořenit skomírající manželství

Copak muži už zase nenávidí ženy? Mediální hon na maskulinní zrůdu ve Fincherově adaptaci světového bestselleru.

Páté výročí svatby Nicka a Amy Dunneových by asi nebyla Havaj. Zamilovanost vyprchala a zbyla rutina. Přesto tento den něco ozvláštnilo – zmizení Amy. Když se Nick vrátil domů, nalezl jen opuštěné pokoje a některá místa nesla známky boje. Rozjelo se policejní pátrání. Média si udělala jasno brzo, manžel je podezřelý. Jak navíc policie objevuje stopy, ty čím dál jasněji vedou k Nickovi. Mohl by ale svou ženu zabít? Měla se Amy čeho obávat?

Patologie herectví

Jak Ben Affleck, tak Rosamund Pike se vtělují do psychicky pozoruhodných a nejednoduchých charakterů, ale pro potřeby mysteriózních zákrutů příběhu se filmaři brání jejich psychologickému rozboru. Místo toho tak ulicemi a místnostmi bloudí těla bez života, která nevykazují žádné emoce. Jako by nám to ale režisér David Fincher nechtěl dovolit vzít jako negativum, stává se tato chladnost sama o sobě výpovědním rysem, který modeluje postavy.

Zůstaneme-li přitom u Nicka Dunna, zdá se být Ben Affleck se svým prkenným a nejistým hereckým výkonem ideální volbou pro člověka, který se vůbec necítí ve své kůži, jehož každý úsměv je křečovitou nuceností a který k vyšetřování zmizení vlastní ženy přistupuje s pragmatickou systematičností, v níž není volného pokoje pro vášeň a hluboké city. Místy jako by hrál jenom sám sebe, zmateného a ztraceného, ale navenek vysoce nedůvěryhodného, a tudíž snadno přeměnitelného v policejní a mediální terč.

Podobně nečitelná je i Rosamund Pike ve vzpomínkách Affleckovy postavy. Aristokraticky sošné vzezření herečky dopřává postavě půvab ledové královny, která je kultivovaná a znalá. Opět je přitom neproniknutelná, ukrytá za hradbou obyčejnosti, kde nám nedovolí nahlédnout do jejích myšlenek. Její snobství se ponejvíc odráží v ušlechtile přesném, avšak výrazově mdlém vzezření filmového stylu.

Krátké čekání

V jeho i jejím případě jde přitom o promyšlený záměr, který se vyjevuje v polovině filmu. Pokud je něčím děj Zmizelé výjimečný oproti klasické kriminální zápletce, je to zasazení odhalení do středu díla. Ignoruje se klasické divácké očekávání, které si navyklo vyhlížet kardinální zvrat na úplném konci. Sázky na to, jestli Nick Amy zabil, se tak mohou vyplácet v polovině dostihu. Nicméně pokud do té doby šlo o tradiční policejní vyšetřování, na jehož půdorysu staví své příbytky seriáloví i filmoví detektivové, zlomem v polovině se začne připravovat na potenciální právnické drama, které se přetváří ve studii sociopatického životního stylu.

David Fincher za svou filmovou kariéru stihl připravit mnoho hluboce lidsky odporných překvapení, která se koncentrují především ke dvojici devadesátkových klenotů Klub rváčů a Sedm. Zmizelá jako by sdílela jejich DNA, ale má jinou výchovu. Překvapivé odhalení je totiž představeno bez velkolepých fanfár a jeho dopad se trochu ztrácí laxní návazností na probíhající vyšetřování.

Policajti na baterky

V zásadě právě s rovinou policejní práce zachází film dost macešsky. V první polovině se stává přirozenou součástí běhu věci a dílo se málem maskuje za záznam procedurálního postupu hledání stop a návazností, aby pečlivě připravený vražedný plán vyšel, jak má. Přitom právě v momentě, kdy je plán obrácen vzhůru nohama, bezpečnostní složky jsou z pomyslného místa činu staženy, aby mohl Fincher s autorkou předlohy Gillian Flynnovou akcentovat témata jako manželství, lidské vztahy či proměnlivost psychiky člověka.

Pokud by totiž Zmizelá nadále pevně spolupracovala s policií, musela by dojít k tomu, že nezáleží na tom, s kým chce nebo nechce Nick zůstat, neboť by se vůbec nemusel rozhodovat. Převracení původního plánu, který se nově stane motivem záhadného zmizení Amy Dunneové, totiž skýtá takových děravých ploch, že ho tvoří víc díry než plán. Přesto film umlčí modročervené majáčky a dá prostor raději etickému žonglování kolem Nicka Dunnea. Na vině by přitom mohlo být, že od začátku tolik tlačil na přítomnost, názory a zásah policie, a tak jejich následná absence vytváří logický paradox, který rozvrací všechno myšlenkové podhoubí, v jehož temných lidských zákoutích se nachází zdánlivě komorní pointa. K čemu je, když nemá důvěryhodné pozadí. S trochou nadsázky a drzosti lze na události Zmizelé hledět jako na úchylný recept, jak vnést do upadajícíhí manželství trochu nového vzrušení.

(7/10)

Hrozivý fakt na závěr: Pravdu o Nickově vině/nevině může pozorný divák vysledovat hned v jedné z prvních scén, kdy se vrátí do prázdného bytu, po čemž začne vyšetřování zmizení. Filmařsky velmi neopatrné a lajdácké.

Jak to vidí Mary – mistrovská manipulace a odtažitý Fincher

Napjatá atmosféra ve Zmizelé kolem vyšetřování násilného trestného činu či fyzické zneužívání připomenou Fincherův předchozí film Muži, kteří nenávidí ženy. Najdeme v ní také asociální a velmi inteligentní postavu, jakou byl Zuckerberg v The Social Network, byť Amy je mnohem extrémnější případ jedince vymykajícího se běžným vzorcům chování. Režisér tentokrát natočil chladný procedurální krimi thriller s černohumornými postřehy o manželství, který však svými zvraty v druhé polovině připomíná šestákové romány. Sžíravý komentář k finanční krizi a mediální reprezentaci či hlubší sonda do nitra ovládaného běsy zůstaly na stránkách předlohy. Je to dobře, nebo ne? Na odpověď byste se mohli spolehnout stejně jako na vyprávění obou hlavních postav.

Filmová adaptace totiž zachovává vyprávěcí strukturu předlohy, kterou tvoří dva nespolehliví vypravěči, kvůli nimž se zásadní zvrat dozvídáme zhruba v polovině stopáže. Veškeré do té doby prezentované informace ztrácí svou vypovídací hodnotu a uvrhnou nás do šera, které ani ve finále nezmizí. Život manželů před krizí si můžeme pouze domýšlet a ani další události nelze uspokojivě poskládat dohromady, neboť se zhroutí obě vypravěčské jistoty a zbývá jen zkreslený mediální obraz. Při pozorném sledování však možná již mnohem dříve zjistíte, kdo za zmizením stojí. Uspokojující zážitek z filmu ovšem nepřináší dřívější odhalení, ale spíše sledování mistrovské manipulace Amy a nešikovného chování Nicka, který si sám znovu a znovu zbytečně ztěžuje už i tak nepříjemnou situaci, což při sledování vyvolává sarkastické úšklebky, které příjemně naruší vážnou atmosféru. Tu Fincher vytváří umírněným filmovým stylem, kdy nás nečekají žádné divoké kamerové jízdy, barevné filtry, rychlý střih či pompézní hudba. Pomalejší snímání, umírněné herecké projevy a až nepříjemně znějící soundtrack Trenta Reznora a Atticuse Rosse, v němž mj. slyšíme zvuky podivných mechanických přístrojů, které perfektně dotvářejí vyznění scén, jež vyvolávají úzkost či napětí. Jindy scény podkreslují uklidňující subtilní tóny (žádný laciný „romantický klavír“ či vybrnkávání na kytaru), a to když Amy vypráví o šťastných začátcích vztahu.

Zvrácené zvraty a obsazení

Jako castingový přešlap působí Neil Patrick Harris coby Amyin majetnický ex, neboť i když se herec snaží tvářit seriózně, je až příliš spjat s komediantem Barneym a jeho přítomnost narušuje vážnost a tíhu scén. Zato téměř neznámá Carrie Coon, která hraje Affleckovu sestru, předvádí excelentní herectví. Když se v naprostém zoufalství sesype u kuchyňské linky k zemi, není o její niterné bolesti nejmenších pochyb.

Jak už výše zmínil Adam, o překvapivé zvraty ve filmu nouze není. Ovšem co může na stovkách stran působit jako jediné možné vyústění podrobně popsaného psychopatického jednání, jeví se na plátně jako povinný šok, který je spjat spíše s brakovou literaturou. Zda jde z hlediska tvůrců o přiznaný či nezáměrný krok, není podstatné, neboť jako věrohodné drama o toxickém manželství Zmizelá plně nefunguje a o uvědomělou krimi, která těží z přepáleností, také nejde. Oceňuji však, že film má stejně jako kniha velmi nekonvenční rozuzlení, které (soudě dle četných reakcí) čtenáři ani diváci nestrávili. Konečně jsem po delší době odcházela z kina v zamyšlení, které se ovšem časem proměnilo v rozladění. *Následuje spoiler* My, zanícené teoretičky kriminální policie a vyšetřování, nemůžeme Flynnové a jejímu spolupachateli Fincherovi odpustit, že z agentů FBI udělala imbecily a zapomněla (či hůře: odsunula záměrně stranou), že i prostoduchý měšťák by původně celkem zdařilý Amyin konstrukt prohlédl, jakmile by se jej snažila zpětně využít pro zcela novou a nečekanou situaci, se kterou při jeho vytváření neoperovala.

P. S. Vzhledem k tomu, že film má rating R (čekají vás dvě mužská přirození, prsa, násilí a vulgarismy), přidejme radu na zahnání partnerské krize, kterou nám poskytne jedna z replik Amy: „I blew him. Semi regularly.“

(8/10)

• About
• Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.

Latest posts by Adam Fiala (see all)

• Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství – naděje pro svět kouzel - 19.4.2022
• The Batman – ten hodně, hodně temný - 16.4.2022
• Žebříček roku 2021: Poslední souboj nadějné ženy v zemi nomádů - 13.1.2022