Spláchněte své pochybnosti, protože toho je vynikající katastrofické drama o jedné rodině a ničivém přírodním živlu.
Hororový debut Sirotčinec (2007) španělského režiséra Juana Antonia Bayony se stal ve své domovině velkým hitem. Byl druhým nejnavštěvovanějším filmem v historii země, nejvýdělečnějším snímkem roku, vyslancem na Oscary a získal také řadu cen na světových festivalech. Bayonovi se otevřely dveře do Hollywoodu a zrežíroval drama Nic nás nerozdělí s dvěma prvoligovými americkými herci a rozpočtem ve výši 45 milionů dolarů. Film získal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší drama a Wattsová je za svůj výkon nominována na Oscara. Zda herečka ocenění získá, se dozvíme na vyhlášení 24. února.
Podle pravdivé události
Film vznikl podle skutečné události, a to obrovské přírodní katastrofy v podobě vln tsunami, jež zasáhly jihovýchodní pobřeží Asie a připravily o život přes 200 tisíc lidí. Legenda praví, že producent filmu zaslechl v rádiu zajímavý příběh rodiny Belonů ze Španělska, která v době tragédie pobývala v Thajsku. Zkontaktoval ji a Sergio G. Sánchez (Sirotčinec) napsal scénář.
Bayona zvolil jako nosnou a de factou jedinou linii filmu příběh jedné konkrétní rodiny, kterou katastrofa rozdělí na skupiny matka + nejstarší syn, otec + zbylí synové. Manželskou dvojici, která se svými třemi syny tráví Vánoce v exotickém Thajsku, hrají Naomi Wattsová (Fair Game) a Ewan McGregor (Zkrat). Ničivá vlna brzy zasáhne všechny, a to velmi nečekaně. Jde o další katastrofické béčko, které režisér zaštítil zdánlivě mocnou nálepku „based on a true story“, nebo tvůrci aspirovali na něco víc?
Mission: Impossible
V originále film nese název „Impossible“, což znamená nejenom „neskutečný“ či „nemožný“, ale také „beznadějný“. Snímek všechny tyto významy mistrně demonstruje v praxi a z návštěvy kina činí intenzivně zprostředkovanou zkušenost. Nic nás nerozdělí je filmem, který si rozhodně zasluhuje velké plátno.
Když totiž udeří diváky očekávaná, postavami netušená první vlna, jde o nesmírně intenzivní scénu, ukončenou drásavě dlouhou zatmívačkou. Působivý zážitek podtrhuje nervující hudba („kvílící“ žestě), která připomíná tu ze seriálu Ztraceni na konci většiny epizod.
Bayona velice citlivě natočil příběh, který působí tak neuvěřitelně, že by ho nenapsal ani ten nejhollywoodštější scenárista. Iritující je, že český distributor v oficiální synopsi vyzrazuje nejpodstatnější dějový zvrat. Doporučuji proto obsah nečíst a zhlédnout film bez jeho znalosti, jinak se ochudíte o pečlivě budované napětí. To totiž tkví v tom, kdy a jak se rodina shledá a kdo přežije.
Skvělý výkon mladého herce vs. nevýrazný McGregor
Katastrofa tradiční hierarchii vztahů v rodině drasticky převrátí. Zraněná matka je pro syna spíše zátěží než oporou. Mladý hoch je vystaven krajní situaci a musí improvizovat. Role vyděšeného, avšak schopného syna se bravurně zhostil debutant Tom Holland, jenž vypjaté momenty zvládá neskutečně přesvědčivě a také lépe než herecký matador McGregor.
Wattsovou režisér ani maskéři nešetřili – sledování její zubožené a zraněné matky je téměř fyzicky bolestivým zážitkem. Mimo to Bayona nezapřel své hororové já a dočkáme se mj. krve, zvracení, odlupující se masa a samozřejmě mrtvol, ale také děsivé vody, která jako by oživla a útočila na vše živé.
Nejsilnější devizou filmu je realisticko-naturalistické vyobrazení katastrofy a jejich následků na lidech, stavbách a přírodě. Přes omezený rozpočet Bayona předvádí dechberoucí velké celky na zdevastované pobřeží, na němž tvůrci vizuálních efektů odvedli výtečnou práci. Epické záběry střídá ruční kamera, která sleduje postavy marně zápasící s živlem – proti takové mase vody není úniku.
Trapné dialogy, nebo dobrý pokus o autentičnost?
Náplně dialogů se posouvají z roviny „Miluju tě a všechno bude v pořádku“ do „Miluju tě a taky se bojím o život“, což sice není zcela uspokojivé, avšak v žánru katastrofických filmů příjemně oživující změna. Ovšem typickým klišé a schématům se film vyhnout nedokáže. Na plátně tak sledujeme slunné záběry na exotické ostrovy nebo povinný 15minutový úvod, v němž se seznámíme se šťastnou britskou rodinkou z vyšší střední třídy.
Režie však umně balancuje na hraně a vypjatý melodramatický tón nesklouzne k laciné ždímačce slz. Spolu s decentní i majestátní hudbou, vesměs věrohodnými dialogy a syrovou atmosférou, která je obohacena o výbornou scénu umělečtější rázu ve slow motion (vynoření), tvoří film působivý celek s minimálně jednou dojemnou scénou. Impossible je v souhrnu vynikající drama, které neustále zneklidňuje, a to i když se oceán definitivně uklidní.
Příběh jedné rodiny
Mínusem však je, že vyprávění tvoří jen dvě paralelní linie rozdělené rodiny, a další postavy jen vzdáleně míjíme, aniž bychom poznali jejich osudy. Byť několik mikropříběhů ostatních lidí se ve filmu najde. *Následují spoilery* Bayonovi se však příliš nedaří natočit šťastný příběh několika jedinců na pozadí obrovské tragédie s tisíci nešťastnými konci. Nutno dodat, že v rámci přeplněného prostoru (nemocnice) je těsné míjení se protagonistů zdrojem silné tenze celé druhé poloviny filmu, avšak humanistické poselství, že rodina musí držet při sobě a extrémní situace odhalují skutečný lidský charakter, vyznívá poněkud banálně. A že se o vás pojišťovna postará téměř pohádkově a pak už bude dobře, jsou nepatřičně optimistické předpoklady.
