Unikátní kosmická a kinematografická konstelace láká před plátno výhradně zamilované páry s hlavou v oblacích.
Na francouzsko-kanadský vědecko-fantastický vizuální hodokvas od argentinského tvůrce s britsko-americkým obsazením se u nás všichni romantici a milovníci netradičních podívaných mohli těšit od první upoutávky celý rok. Snímek putuje po světových kinosálech už od srpna loňského roku, americkou premiéru má naopak v plánu až na březen. I díky tomu, že se jej brzy podařilo ilegálně propašovat k chronickým neplatičům (samozřejmě v nekvalitní a veskrze zavrženíhodné kvalitě), se kolem něj drží určitá šuškanda. Spíše se ale drží v rovině adorace originálního nápadu. Přiznávat filmu nějaké obzvlášť vynikající kvality by také bylo trošku postavené na hlavu.
Pravidla jsou od toho, aby se porušovala
Jaký je ten geniální nápad? Především je geniální pouze pro možnosti filmového zpracování. O knížku či rozhlasovou hru s daným příběhem by totiž nikdo pohledem nezavadil. V českém překladu se tak zvané paralelní světy nacházejí v jedinečném planetárním systému, kde velmi těsně sousedí hned dvě tělesa, na nichž se vyvinuly k životu vhodné podmínky. Pro dané uspořádání platí tři stěžejní zákony:
1. Na veškerou hmotu působí gravitace světa, ze kterého hmota pochází.
2. Váha objektu může být kompenzována inverzní hmotou – hmotou z druhého světa.
3. Pokud přijde do kontaktu s inverzní hmotou, hmota se po nějaké době vznítí.
Ne, nesmí se o tom moc přemýšlet. Uspořádání i zákony jsou konstruovány tak, aby vyhověly režisérovi při zábavných kouscích s různě působícími silami, kameramanovi při nápaditém snímání objektů z toho či onoho světa (jemu budiž ke cti, že je místy opravdu zábava se na to všechno koukat) a samozřejmě scenáristovi při vymýšlení napínavých scén, v nichž se hlavnímu hrdinovi doslova zapalují lýtka. Klasická fyzika dostává trochu na frak i proto, že jakkoliv přesně se snaží úvod stanovit pravidla hry, občas to stejně celé funguje tak trochu naruby.
Láska hlava nehlava
Ale řekněme, že na exaktnost se vůbec nehraje. Sleduje se totiž velký romantický příběh o dívce Eden ze světa nahoře a chlapci Adamovi ze světa dole. Na to, že je chudobným a vykořisťovaným osobám zdola přísně zakázáno vídat dominantní protihlavce shora, tihle dva si navyknou stýkat se poměrně často a mají u toho na velmi příhodném místě podivuhodnou míru soukromí. Zapomeňme tedy rovnou i na logiku fungování společenského uspořádání prezentovaných světů (většinu stopáže je to s ní mnohem víc na štíru než u daného příkladu).
Když ale bezpečnostní složka hraniční policie přece jen jejich lehánky v romantickém prostředí zasněžených vrcholků hor odhalí (vše se odehraje bez kontextu a zvláštní příčiny), je z toho průstřel ramene dole, ošklivě rozbitá hlava nahoře, dlouholeté odloučení v absolutní nevědomosti a navíc Adamova tetička za katrem. Teprve za dalších deset let Adam prostřednictvím partyzánského příjmu televizního vysílání shora zjistí, že Eden je naživu, rozhodne se stůj co stůj získat přístup k inverzní hmotě, následně srdce své milované a samozřejmě neuhořet u toho. To by mohlo celou situaci nepříjemně zvrátit.
Když dva se rádi mají, zápletku nám nedopřejí
Už je tedy zřejmé, že po stránce vykreslení světů a jejich fungování hapruje ve snímku věcí spousta. Příběh velké lásky, který by měl sympatie výrazně ve prospěch podívané naproti tomu přinést, je však trochu moc krkolomný. Scenáristický tmel se míchal zřejmě narychlo. Improvizovaně, nedomyšleně až odbytě zalátaných sekvencí je příliš na to, aby od nich dokázali poměrně milí hlavní představitelé odpoutávat pozornost.
Kirsten Dunst je nicméně dostatečně krásná a příjemná, aby to opětovně stálo za zmínku, Jim Sturgess na druhé straně sice tahá za uši s přehnaně procítěným voiceoverem, jinak je jakž takž snesitelný a pro dámy zřejmě neodolatelný. Příliš hereckého prostoru ale nemají. Zamilovanost je od počátku daná a jiné emocionální momenty se odehrávají hodně zrychleně, okamžitě jsou přehlušeny akčnější pasáží či střihem do odlišného prostředí. Jako by režisér ve chvílích, kdy mělo dojít na tíživější dění, nestál pevně nohama na zemi.
Kompenzací za nedotažené prostředí a ne úplně srdcervoucí romanci je tedy jen celkově pozitivní atmosféra podporovaná krásnými obrázky ve 3D. Jednoznačného vrcholu dojde snímek při znovunalezení dávné lásky mezi vrcholy hor obou světů. Hlavní postavy zamilovaně rotují, kamera je objímá dlouhými nájezdy a tklivá hudba kompletuje podstatu téhle podívané. Nic víc a nic míň než hladivá omalovánka, pohádka s přiměřenou měrou nápadů, nesmyslů a fádní romantiky. Pokud je možné nechat se jí unést, pak jedině v především obrazově kvalitním promítání a ideálně s myšlenkou či přítomností někoho, s kým stojí za to rotovat mezi paralelními světy.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
