Oživlí mrtví! Zombie! Duchové! Čarodějnice! Máte strach? Béčkové horory nás otupily a strach pominul. Norman je ale se sběratelskou vášní připomíná.
Není nad loutkový film. Stop-motion animace má v sobě moc přivádět k životu okouzlující světy a bytosti, o nichž se digitální animaci může stále jenom zdát. Piplavá práce přimkne autory ke svým výtvorům, překonává sterilní práci s počítačem a dovoluje tvůrcům kreativní přístup ke všemu, co stvoří. Norman a duchové toho nejsou výjimkou.
Letošní rok je krom toho velmi bohatý na ojedinělé animované projekty, které se nejenom vyhraňují generování z jedniček a nul, ale navíc se na nich podílí zvučná jména. Jednak to byli Piráti při svém dobrodružství s vědci, které oživilo studio Aardman, domov Wallace a Gromita a Slepičího úletu. Ke konci roku (u nás až v lednu) dorazí nový kousek Tima Burtona Frankenweenie, režiséra Mrtvé nevěsty a autora Ukradených Vánoc. Norman a duchové pak pochází ze studia Laika, jež s Henry Selickem představilo před třemi lety Koralínu.
Chlapec, který vidí mrtvé lidi
Hlavní hrdina snímku nejspíš nemůže ničím překvapit. Dospívá, doma mu nikdo nerozumí a ve škole se mu posmívají nebo ho rovnou šikanují. Však to jistě znáte z vlastní zkušenosti a tuctů jiných filmů o divných lidech vydělujících se ze společnosti. Ostatně scenárista a jeden z režisérů Chris Butler tvrdí, že se do Normana projektoval. Je tu však jedna věc, kterou se odlišuje od všech. Vidí duchy a může s nimi komunikovat. Co se dnes považuje za znak alternativy a odlišnosti od davu, by mu v jiných dobách možná vysloužilo i pobyt na hranici, jako se to stalo slavné městské čarodějnici.
Ne všichni duchové přebývají na zemském povrchu, jen ti, co ještě mají nějakou záležitost k vyřízení. Rádi však s Normanem poklábosí, především pak jeho babička. Tato schopnost se mu však záhy bude hodit, aby se z otloukánka stal zachránce města. Třísetleté výročí popravení čarodějnice se blíží, a zatímco lidé ve městě se na této atrakci finančně přiživují, Normanův strýc předá chlapci úkol. Každý rok je nutné přečíst nad pohřebištěm čarodějnice knihu, aby se neprobudil a s ní i nemrtví, které kdysi proklela za to, že ji dovedli na popravčí špalek.
Bát se a smát se
Není to tedy dvakrát lehká látka pro dětského diváka, přesto si ji určitě dokáže užít, protože na rozdíl od rodičů, děti mají strašidelné věci rádi. Proč by jinak tak nadšeně slavili třeba Halloween. Není úplně lehké si sice zvyknout na stylizaci postav, které v případě některých vedlejších postav přesahuje meze okamžité sympatie (jsou prostě ošklivé), ale Norman je sympaťák každým vlasem své nepoddajné kštice. Nic to každopádně nemění na situaci, že se film v mnoha chvílích naprosto oddává své animované formě, aby mnoho krutě strašidelných scén ještě přitvrdila a povstala děsuplná scéna. Tuto rovinu však bohatě vyvažuje humor, který se skrývá v chování postav, příběhových zákrutech i nápaditých detailech výpravy.
Záliba autorů v hororových a strašidelných věcech, které jsou do značné míry směšné, je ilustrována hned úvodní sekvencí. Imituje laciné béčkové horory se zombie, kde se hercům plete pod nohy mikrofon a nemrtví se plouží tak dlouho, že na to jedny vykřičené plíce nestačí.
Zombie učí odpouštět
Záludný vtip celého Normana a duchů je překvapivý a možná i docela nečekaný, zvlášť když se vezme v potaz i marketingová kampaň, z níž by jeden mohl vydedukovat jen dětské přiživování na hororových proprietách. Příběh nestojí pouze na tom, že se banda dětí ocitne uprostřed zhmotnělé legendy a musí z ní vyváznout. Podstata zápletky tkví v tom, že je mýtus překonán, odhalí se pravda a teprve pak se lze bít za nápravu věcí.
Norman se tak nepotýká s prostým dobrodružstvím, ale poměrně komplexní strukturou, v níž ruku v ruce musí prohlédnout skrz mýty a předsudky, aby mohla zavládnout spravedlnost, klid a mír. Nejde jen o to, že šikanovaný povstane a šikanující dostane co proto. Jde o to, že se krutá skutečnost časem přetváří v masově přijatelný obraz mýtů a zakořeňují se stejně jako předsudky čerpající sílu z odevzdanosti a zkratkovitosti. To, co se ve většině případů projeví jako průhledné morální poselství, je v Normanově příběhu vpleteno velmi jemně, subtilně a poučně.
Grandiózní vyvrcholení nenormálního Normana
Film za to vděčí mohutné gradaci, díky níž se dočkáme překvapivě vynalézavého a filmařsky výtečně provedeného zakončení. Animace proměňuje svět lusknutím prstů, ústřední příběh dosahuje emocionálního vrcholu, horor splývá s poetikou a naplno zazní hudba Jona Briona, který se musel inspirovat v kompozicích Clinta Mansella. Je pravda, že abychom se tak výtečného závěru dočkali, musíme zvládnout i poměrně standardní etuda o chlapci, který se odlišuje, je šikanován a je divný. Tahle divnost a šikana jsou však elementární a tvůrci je dokážou v rámci děje účelně využít.
Je nepřirozené, aby někdo jménem Norman byl tak nenormální. Ale díky za to a za všechny divné lidi, kteří podobně jako Tim Burton nebo Chris Butler přeměnili svou jinakost ve filmařské profese. Někdo by mohl kvůli frustraci vzít do ruky zbraň, ještěže tito dávají přednost kameře.
Foto: Bontonfilm
