Vzpomínka na animované želví hrdiny z dětství vstala z mrtvých a digitální plastikou maskuje rozklad příběhu.
Ještě nedávno byli nindža želváci skutečně puberťáci. Zrodili se v roce 1984 a svůj vrchol slávy prožili v mladém věku s animovaným seriálem z roku 1987 a trojicí prapodivných hraných celovečerních filmů z počátku devadesátých let. Letos jim je třicet let, ale podle všeho nestárnou. V novém filmu Želvy ninja se duchem udržují na úrovni bojovníků s beďary a mladistvost si zachovávají skrze trendy počítačové provedení.
Newyorský masakr želvími nunčaky
Pokoušet se nastínit děj by bylo bláhové, neboť se potýkáme opět s příběhem zrodu. Popkulturní věhlas očividně není dostatečným důvodem přeskočit opětovný návrat ke kořenům a raději rozjet plnohodnotnou blockbusterovou podívanou. Inu proto gustu žádný dišputát, a kdo chce řídkou želví polévku jísti, musí se připravit na ukrutný hlad a hledat vydatnější chod. Příznačná a do začátku varovná je stopáž sta minut, která nevěstí kvalitní půdu pro setbu poutavého příběhu. Obzvlášť když značnou část času tvůrci tráví chozením po špičkách, výtvarnou montáží o dětství želv Leonarda, Michelangela, Rafaela a Donatella, ukrýváním želvích bojovníků do stínu a hraním si na vysokou žurnalistiku s nevěrohodnou Megan Fox.
Ani pak nemáme vyhráno. Producentem filmu je Michael Bay, který v režisérské roli alespoň umí zaplnit obsah filmu dostatkem poutavé nebo přestřelené akce, humorem a přinejmenším překombinovaným příběhem. Režie Želv ninja ale přešla na Jonathana Liebesmana, který předvedl film s absencí děje v tuctové variaci na mimozemský útok vůči Zemi jménem Světová invazie a o něco málo zlepšil dojem z pokračování Souboje Titánů jménem Hněv Titánů. Ještě o pár let dřív se propůjčil Michelu Bayovi na remake slavného hororu Texaský masakr motorovou pilou: Počátek. Nelze se pak tvářit překvapeně, že tvůrce s nulovou koherentní stylistikou snadno znechutí nadšené fandy želv jejich mládí.
Renesanční mistři se slabostí pro hiphop
Tým hrdinů drží pohromadě jenom s přispěním naší kolektivní inteligence o zmutovaných želvách, protože se podařilo jednotlivé, vždy jasně dané charaktery ochudit o jakoukoli duši. Jediným výrazným elementem zůstal Michelangelo, který přičiněním teenagerského cílového publika zesílil svou povrchní rozjařenost, převzal okouzlení hiphoperskou kulturou a po bayovsku hází jeden vtip o vztazích se ženami za druhým. Této fasádě se podvoluje i zbytek obojživelníků, a tak nikdo z nich nevyčuhuje, ostatně vyprávění nepočítá s tím, že by ho jejich charaktery ovlivňovaly.
Krom toho to pro rozjezd nové letní franšízy zkoušejí se zbrusu novým designem, který je v detailech přibližuje dnešní mladé generaci, nicméně celkové estetické hodnocení jejich sympatičnosti je komplikované a záleží na vkusu každého. Jeden trefný internetový obrázek je srovnává s ještěrčími hybridy ze slavnostně zapomenutého nepodarku Super Mario Bros. Naštěstí aspoň mají lidské oči a kvalitní počítačové provedení. Naopak v případě krysího mentora došlo k rozhodnutí jemu ponechat typicky krysí kukadla, které spolu s nepřirozenou animací zanechávají z jeho působení otřesný dojem. Podle mytologie nastíněné filmem jsou původem zvířata všichni, včetně Třísky. Proč se ale jenom želvím hrdinům vyvinuly lidské oči, to bude otázka pro experimentální biology z hollywoodského ústavu.
Rychlostudenti žurnalistiky i vyprávění
Pomocnou ruku přitom zmutovaným želvám nemůže poskytnout herecké obsazení. Nelze se spolehnout ani na tradičně dobrého Williama Fichtnera, který dojíždí na to, že ho scénář odsouvá na pozici zástupného padoucha, natožpak na Megan Fox, která sice úspěšně vystrkovala zadek v Transformerech, než jí do něho kopli a ve trojce nahradili modelkovskou figurínou, ale tady jí pomůže jenom k jednomu dobrému gagu, který nedovede zakrýt, jak hrozně moc přestřelené bylo castingové rozhodnutí v jejím případě. Omyl dává hrdě najevo od samého začátku, kdy se hrdinně tváří jako investigativní novinářka, ale jakmile se začne bezelstně a škrobeně vyptávat na složité chemické látky, přichází o jakoukoli šanci získat reputaci zpátky. Ani když „čtyři roky studovala žurnalistiku.“
Ve filmu se rovněž angažuje postava Trhače, to aby náhodou nenatočili film o Želvách ninja, který by nebyl jenom o vztahu želv, Třísky a Trhače. Jenomže ho hraje Asiat bez tváře (doslova, neustále se skrývá v šeru, ale toto utajování nemá žádnou pointu) a jeho provedení zavání zmatečným kopírováním loňského Wolverina, neboť kombinuje robotické samurajské brnění s Loganovými drápy na rukách. Jako vizuální lákadlo je tak Trhač spíš zrezivělý kolotoč z minulé sezóny, který kromě nožů nemá v rukávu nic dalšího, čím by mohl na diváky zaútočit. Tedy pokud jste šli na dabované 3D představení, kde se jeho vystřelovací nože jistě uplatní.
Můžeme tak slavnostně uzavřít letošní blockbusterové dostihy, které naštěstí nebyly tak strašné jako jejich koncovka. Avšak je srpen a na ten jsou určeny už jen výprodejové blockbustery. Bez výživného dobrodružství, bez výrazných postav, s drobnějším množstvím akce a s hudbou Briana Tylera, který okopíroval své rytmy z druhého Thora.