Gladiátor na vás byl hollywoodsky sladký a Centurion zase příliš odtažitý? Tak tohle je přesně film pro vás. Nasaďte si helmy, vyrážíme!
Režisér Kevin Macdonald na sebe výrazně upozornil už svým debutem Poslední skotský král (2006), ve kterém exceloval Forest Whitaker v roli sadistického diktátora z Ugandy. Poté natočil Na odstřel (2009) z prostřední investigativní žurnalistiky a nyní přichází s historickým dramatem zasazeným do 2. století našeho letopočtu. Legendární Devátá legie ztratí na severu Británie při krvavém boji s různými kmeny mnoho mužů a také standartu oddílu – zlatého orla, symbol síly Říma. Po 20 letech se syn velitele 9. legie Marcus Flavius Aquila (sympatický Channing Tatum) rozhodne, že orla získá zpět. Vydá se proto se svým otrokem Escem (Jamie Bell) na sever, kde byla legie před lety naposledy spatřena. Marcus svému otroku věří, byť on nenávidí Řím a vše, co toto impérium představuje, protože je z kmene Keltů, které (spolu s dalšími) byly vybíjeny a nuceny se podřídit.
Rozpočet filmu je sice dvakrát vyšší (25 milionů dolarů) než tomu bylo u Centuriona (2010), ovšem v porovnání s jinými hollywoodskými snímky se stále jedná o chudého bratříčka. Orel je natočen podle stejnojmenného románu Rosemary Sutcliffové, nejedná se tedy o žádný film založený na tvrdých faktech, nýbrž těží z dosud nevyřešené záhady rozpadu Deváté legie. Film je o zvláštním přátelství, touze očistit jméno rodiny a zemřít se ctí. Úvodní titulky jsou až mystické se skvělou zneklidňující hudbou a nabudí vás ke sledování.
Nečekejte monstrózní bitvy, byť téměř hned ze začátku nabízí film poměrně atmosférický boj, kdy Marcus nastupuje jako nový velitel do jednoho z opevnění na britském území. Snímek má přístupnost PG-13, netěšte se tedy na velká jatka, která by ale v tomto snímku konečně nepůsobila samoúčelně (jak tomu bývá jinde) a mohla by zvýraznit surovost doby.
Naopak buďme rádi, že ve filmu zcela absentuje romantická linie. Scenárista Jeremy Brock (Poslední skotský král) mě ovšem místy rozčiloval dojemnými flashbacky z Marcusova dětství, kameraman pak vytvořil z orla přímo fetiš. Marcus na něj s láskou hledí, jemně ho hladí, tiskne se k němu, pevně ho drží etc. Ale my dnes víme prd, jaké emoce vzbuzoval ztracený zlatý orel pro legie. Zkrátka pokud se vám radostně rozsvítí oči, když slyšíte „for honor and glory“, vidíte sandály, červené pláště a máte rádi Spartaca, Řím a podobné seriály, budete vůči filmu o něco vstřícnější.
Channinga Tatuma si nejspíš vybavíte jako vojáka z G. I. Joe nebo loňské romantiky Milý Johne. Legionář Marcus mu nesmírně sedne a myslím, že herec konečně využil svůj potenciál. Stavbou těla se na vojáka hodí, tváří se drsně, vážně (někdy až moc), ale to přesně k atmosféře filmu sedí. Dvojice při cestě na sever musí projít Hadriánovým valem, za nímž podle hlídače nic není – pouze smrt. Kameraman dostane prostor a vyžívá se v záběrech širých větrných plání, nekonečných skalisek a tmavých chladných lesů. Dívá se na to příjemně a rozhodně to není nesnesitelné jako třeba u nedávné severské meditace Valhalla Rising (2009). Horší je to však s Jamiem Bellem, který svou drobnou tělesnou konstrukcí stále vypadá jako onen mladý „baleťák“ Billy Elliot, tudíž když levou zadní zabije několik zdatných bojovníků, je to poněkud nevěrohodné. V rámci snahy o jakousi historickou přesnost Bellova postava mluví skotskou galštinou, celkově je ovšem odkazů na historii ve filmu poměrně málo a jde spíše o anonymní příběh dvou lidí, podobně jako tomu bylo u Centuriona.
Ocenit musím, jak si Orel Deváté legie vyhrál s kostýmy zejména u kmene Tuleních lidí, chválu zasluhuje též perfektní soundtrack od neznámého islandského skladatele, který podtrhuje jak scény poetičtějšího rázu, tak i ty akční. Atraktivních a dechberoucích míst nemá film mnoho, ovšem obřad Tuleních lidí či želví krunýř a výstup šamana (řádně teatrální) na začátku snímku stojí za to. Finální scéna, kdy jde o orla až v první řadě, prožijete buď emočně zapojeni jako já nebo se cynicky vysmějete bláhové odvaze pár zoufalců, kteří čelí přesile drsných Tuleních lidí, jež se tak trochu podobají modrákům z Avatara.
Je to samozřejmě na vás, každopádně milovníkům tohoto žánru, můžu film rozhodně doporučit!
Slovo šéfredaktora: Historický film, který lze jenom chválit, protože kromě vybrané atmosféry, skvělých lokací a zajímavých bitev nabízí i inspirativní příběh, který se opírá o jistý druh fetišismu související s tím, že nějaký předmět může znamenat pro lidi víc než vlastní život. Dneska už by se kvůli třeba vlajce nikdo nečertil a už málokdo by v západní civilizaci (ekvivalent nejvyspělejší kultury) bojoval za čest vlastní a své rodiny s takovou úmornou vytrvalostí a pochopením jako tehdy. Zlatavý orel budí mnohé vášně a Macdonaldovi se povedlo v mnoha scénách zachytit jeho moc jako předmětu, který shlíží na boj, který se kvůli němu vede. Doplňte si k tomu, že vzbuzuje dojem historické věrnosti, zajímavý soundtrack islandského skladatele Atli Orvarssona a nerovný svazek přátelství pána a otroka.
