Chamtivost je dobro, ozývá se po třiadvaceti letech, takže je i v kurzu. Nedávná hypoteční a finanční krize dává Oliveru Stoneovi za pravdu, že téma to může být pořád aktuální. Pro masového diváka je však výsledný film stravitelný podobně jako sledování burzovního zpravodajství na ČT24.
Chcete-li totiž podat hodnotnou výpověď o světě akciových trhů a burzovního překřikování, musíte se do tohoto světa čísel ponořit. Wall Street: Peníze nikdy nespí prostředí finančního centra New Yorku nepoužívá pouze jako kulisu představení, ale jako součást zápletky. Oliver Stone navazuje na svůj úspěšný film z roku 1987 a rozehrává dvě hry, každou s trochu jiným cílem i účinkem. Jednak se pokouší nastínit fungování Wall Streetu i s disfunkčními aspekty vedoucími před dvěma lety ke krizi, jež postihla celý svět. Stejnou měrou se ale zajímá i o lidský příběh slavného Gordona Gekka, jeho vztahu s dcerou, její vztahem s přítelem a jeho vztahem s Gordonem.
Postava Gordona Gekka je ve druhém díle možná ještě záludnější. Dnes už není jednoduše zloduch nebo dobrák, má v sobě něco z obou, protože finanční svět, jak nám ho Stone vykresluje, je světem, který se v Gekkovi z roku 1987 zhlédl jako v ikoně. Ve světě hajzlů je tentokrát tím méně mocným, ale dvakrát tak lišáckým. Když se s ním setkáváme poprvé, představuje se jako muž z minulosti, který vyvolává smích svým obrovským mobilním telefonem. Časy se mění, ale kdo by očekával, že právě návrat Gekka z vězení do světa bez mříží, cesta na výsluní, bude jednou ze základních zápletek, bude se mýlit podobně jako já. Gekka sice vidíme opouštět věznici, ale následných šest let je zahaleno tajemstvím nevědomosti. Víme, že napsal knihu, ale scénář jinak nezohledňuje dlouhou šestiletou odmlku, jako by v té době jednoduše nic nedělo.
Místo toho se přesouváme v čase, aby Stone mohl rozehrát jak obžalobu chamtivých, kteří přivedli svět do problémů a kteří dali podnět ke vzniku tohoto pokračování, tak variaci na příběh prvního Wall Streetu. Opět se setkáváme s mladíkem zběhlým v otázkách finančních, který obdivuje Gekka. Krom účesu a motorky zde ale podobnost končí. Snaha setkat se a promluvit s ním má i jiné opodstatnění. Je snoubencem dcery, jež ho zavrhla. A Gekko se ilustruje jako člověk, který svou knihou rozkřikuje pravdy o finančním světě a lidi varuje a který se chce dát znovu dohromady s dcerou. Ve všech těchto ohledech si ale počíná lišácky a Stone diváka nutí ptát se, jestli se Gekko skutečně polepšil. Film tuto familiérní linku prezentuje jako lidštější a pochopitelnější, proměna charakteru se stává jednou z hlavních otázek, která se minule neřešila. Nemůže se ale měřit s původním Wall Streetem v tom, jak příběh uzavírá, tentokrát je mnohem smířlivější a srdečnější.
Chladnější, odměřenější a nepřístupnější je v samotném srdci Wall Streetu. Řekněme to tak, že míra schopnosti orientace v ekonomii ovlivňuje míru plnohodnotného zážitku z filmu Wall Street, což ale platí i o původním filmu. S ohledem na to, že Stone tvoří na půl mainstreamový film a na půl velmi archaický a klasicky neakční film, zůstává i na půl cesty se sdělením. Obléká se do značkového kvádra, pije jen tu nejlepší whisky a charismatem nešetří, ale jeho řeč je pronášena s přílišnou formálností. K divákovi není vždy vstřícný, nepoužívá trapně vysvětlující scény, ale ani nenabízí základní osvětlení. Dotýká se doslova historického bodu hypoteční krize, ke kterému zápletkou směřuje, ale kvůli složité ekonomické řeči a postupné přeorientaci na lidský faktor „Gekko a jeho dcera“ (který oslovuje obyčejného diváka) ztrácí na váze i společenské výpovědi.
Nicméně nálož těžkotonážní hereckých jmen, které předvádí klasické drama se vším všudy, je složité opomenout. Od Michaela Douglase, který si návratem k roli finančního dravce připisuje pár plusových bodů k reputaci, přes Joshe Brolina a Franka Langella až k mladým hercům jako Carey Mulligan a Shia LaBeouf, nejnadějnějšího mládence současného Hollywoodu (Transformers, Indiana Jones). Přestože si můžete říkat, jak kvalitně a chytře film vypadá, nakonec se může stát, že vás ale nebude jeho sledování bavit tolik, jak by mohlo. Ale možná je to jen velká bublina, do které jsem se nechal chytit.
