Spojitost s u nás stejnojmenným seriálem (Hustle) nehledejte. Tahle parta sází mnohem víc na efekt, na rozdíl od svých britských kolegů vlastně pořádně neví, co dělá. V akci je i přesto zábavná.
Cestu Podfukářů do kin lemovaly audiovizuálně lákavé trailery, slibující nenáročnou, čistě vypraženou kukuřičnou zábavu. Čtyři iluzionisti v ní vyvádějí magické kousky nebývalého rozsahu. Když v rámci jednoho z nich vykradou banku vzdálenou zhruba 9 tisíc kilometrů od místa, kde probíhala jejich show, začne se o ně zajímat Interpol i FBI.
Aniž by se jim však kdokoliv dostal na kobylku, zvládnou ještě vyvést další piškuntálie, při nichž přerozdělí různě vyzískané bohatství mezi spodinu, totiž své fanoušky (ne, sociálně pozoruhodný rozměr v tom není). Především si však parta zlodějů-kouzelníků udržuje při svém veškerém vystupování šarm a glanc a zvládá vyvolávat dojem exkluzivity. Vystačí jim tyto schopnosti až do poslední stmívačky?
Čáry (a další příběhové linie)
Doba, kdy frčela představení Davida Copperfielda a jeho napodobovatelů, už částečně pominula, za pěkný trik ale dodnes leckdo neváhá utratit něco z úspor. Zvlášť když vás třeba iluzionista zhypnotizuje a vydírá. Pro každý vydařený magický kousek je ale především třeba dát divákovi nějakou návnadu. Pocit, že zná jádro pudla, domněnku, že kouzelník už nemá šanci se vyvléknout. Pak přijde zvrat a odhalení, z vědoucího je ošálený, překvapený a hlavně zvědavý. Neukojený zájem o provedení triku je právě tím, po čem divák prahne. Pokud se nedostaví, je něco v nepořádku.
Podfukáři jsou čtyři a každý zvlášť svým stylem vládne schopností své obecenstvo překvapovat. Dohromady je svede nějaká vyšší moc prostřednictvím iluze, které oni sami zjevně nerozumí. O pár měsíců později už ale tvoří sehraný tým, který se velmi suverénně prosazuje nejen v showbussinesu ale i v hlavních zprávách jako hlavní podezřelí z loupeže století. U výslechů prokazují nestydatou sebejistotu, přeceňovanou vyřídilku a pro pohrdání vyšetřovacími orgány nejdou daleko (ne že by si o to policejní síly svým vystupováním neříkaly).
Z pohledu diváka je však škoda, že samotné vrcholy jejich dovedností v podobě velkolepých kouzelnických vystoupení postrádají jak onu návnadu, tak i skutečnou překvapivost. Když dojde k rozkrytí prvního velkého triku, zvědavost vystřídá jistota, že filmový formát není ideální pro přenos pocitů typických pro obecenstvo iluzionistů. Stříhá se příliš rychle, kamery rotují kolem pódia a nenechají nazřít, v čem spočívá kouzlo představení. Tahle rovina tedy na myšlenkové úrovni nepřekvapivě příliš nefunguje a přináší do snímku pouze několik oku lahodících obrázků.
Máry („Zuckerberga“ a dalších hereckých hvězd)
Pěkné záběry mohou být žádoucím bonusem, pokud jsou navěšeny na (v rámci žánru a pojetí) kvalitní zápletku a pohybují se v nich promyšleně načrtnuté postavy. Příběh nabízí docela zábavné rozdělení pozic, kdy detektivové nestíhají, magiči jsou o „…jeden, tři, SEDM…“ kroků napřed a na pozadí ještě hrají svoje partie okradený mecenáš a zasloužilý trikař, který si staví živnost na odkrývání těch nejsenzačnějších tajemství. Vyprávění má docela pěkně uzavřenou strukturu a jednoduchou myšlenku, závěrečný zvrat je závěrečný a je to zvrat. Když se o tom celém příliš nepřemýšlí, čemuž pomáhá dobré tempo, ani moc nevadí nějaké nelogičnosti či nedotaženosti co se týče vysvětlení jednotlivých rolí.
Přesto je škoda, že jsou na začátku čtyři hlavní postavy představeny jako otrkaní, schopní a samostatní baviči, kteří jsou zvyklí mít převahu nad protějškem a dění ve vlastních rukou. Následuje časová prodleva, seznámení s dalšími charaktery a o podfukářích se už během filmu nedozvíme nic navíc. Jediné štěstí je, že jsou ztvárněni charismatickou hereckou čtveřicí. Woody Harrelson (Lid versus Larry Flint, Hunger Games) je v komediálních rolích i nadále k sežrání a jediným nedostatkem jeho postavy je minimum prostoru. V roli ukecaného egomaniaka se cementuje Jesse Eisenberg (The Social Network, Zombieland) a přidává dokonce charisma svůdníka. Isla Fisher (Nesvatbovi, Určitě, možná) je roztomilá ženská do party, což vzhledem k tomu, jak málo se o všech dozvíme, stačí. Naposledy Dave Franco je o sedm let mladším bratrem Jamese Franca se vším všudy.
Proti nim stojí balícký agent FBI a francouzská agentka Interpolu. Bylo by s podivem, kdyby k sobě nenašli cestu. Určitě je však škoda, že se tak stane nepřekvapivě a klopotně, a tedy i že se k nim obrací více pozornosti na úkor výše zmíněné čtveřice. Společné odhalování světa kouzel vyznívá trochu do prázdna a jde o to málo nudnějších momentů v jinak svižném snímku. Mark Ruffalo (Zodiac, Avengers) s Melánií Laurent (Úsměv Melody, Hanebný pancharti) neurazí.
Aby hvězd nebylo málo, dorazí diváka ještě dvojice hereckých legend Morgan Freeman a Michael Caine. Oba jsou až trestuhodně nevyužití a potenciál jejich vzájemných konfrontací sliboval určitě více. Už jsou to ale zasloužilí matadoři a není tedy divu, že se za maskou profesionálních výkonů tak trochu nudí. Některé repliky si od nich stojí za to poslechnout tak jako tak.
Fuk!
Celou tuhle plejádu hvězd měl na starosti Louis Letterier. Francouzský kontroverzní tvůrce, jenž už několikrát prokázal klipařskou zdatnost, ale ještě nikdy vypravěčskou zručnost. Tentokrát si snad nemohl stěžovat na omezování tvůrčí svobody tak jako u kvalitativního propadáku v remaku Souboje Titánů a o průšvih srovnatelného rozsahu také zdaleka nejde. Přestože se mu rozsypala pod rukama honička zhruba uprostřed filmu, kdy si po dobu několika minut není možné urovnat kdo, kam a proč vlastně běží, zbytek akčních i dialogových sekvencí má spád a nabízí kvalitní odreagování. Nic víc, nic míň. Podfukařina je to jednorázová, vykouří se z hlavy, než řeknete abrakadabra, ale show je nadprůměrně zábavná i technicky zvládnutá.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015