Marvel opět testuje hranice diváckého zájmu. S ukecaným mývalem, zelenou Uhurou a dalšími extraterestriály.
Kde jsou ty časy, kdy se filmové oddělení Marvelu obávalo komerčního výbuchu Iron Mana a své velkolepé plány na sériovou výrobu hitů drželo na uzdě? Šest let po více než půlmiliardovém úspěchu Downeyho Jr. v hi-tech oblečku bude jakákoliv nižší suma u zatím posledního dokončeného projektu zklamáním.
A to přitom Strážci Galaxie představují plejádu běžnému smrtelníkovi zcela neznámých postav, které mají jen málo zřetelnou spojitost s etablovanými komiksovými hrdiny týmu Avengers. Kolik lidí asi přijde fandit hned pěti novým postavám prazvláštního ražení?
Zlosynové na scestí
Tak se na ty frajery podívejme. Zlodějina, zbraně a rvačky jsou u nich na denním pořádku, když od rána do noci neprovedou aspoň jednu zlovůli, potřebují se spravit alespoň nějakým drinkem. Právě v takovém duchu se nese dobrá polovina příběhu. Psanec Star-Lord, lovci odměn Rocket a Groot, zhrzená Thanosova dcera Gamora a mstitel Drax si během ní nejprve musí dát po hubě, aby následně zjistili, že spolupráce jim může přinést, po čem každý z nich touží.
Svobodu, peníze, příležitost k osobní vendetě, každý po svém ale dohromady za společným cílem. Ono to ani jinak nejde, když máte v rukou jednu z nejmocnějších pralátek a za chvostem některé z nejsilnějších (a přesto zatím ve filmovém podání nevýrazných) existencí, které v marvelovském univerzu vymysleli. Jak Strážci ukazují, v takové situaci potěší, že nejste jediným a největším zatracencem v galaxii. V druhé polovině proto pětice dojde k logickému závěru. Týmová práce jim docela klape a při cestě za osobním prospěchem by také mohli zkusit zachránit něco navíc. Ano, už se blížíme k těm donekonečna omílaným „pokleslým“ ctnostem, jako je přátelství, čest a láska k bližnímu.
Způsoby, jakými se na sebe hrdinové postupně navážou a příčiny, díky kterým se sblíží, jsou přesto zábavné a osvěžující. Že je toho o jednotlivých hrdinech málo? Scénář skutečně neobsahuje z jejich povahových rysů o mnoho více, než je zřejmé z traileru (viz níže), a z historie přidává jenom drobnosti. Zpočátku jsou laděné tíživě, ale s mírně pokročilou stopáží už se minulost postav ukazuje výhradně skrze humorné epizody a opilecké hlášky. Nezbývá proto než konstatovat, že veškeré herecké tváře a hlasy nakonec působí sympaticky, včetně přiskřípnutého projevu mývaladabujícího Bradleyho Coopera. Pokud něco vypíchnout, tak animátorskou práci na oživlém pařezu Grootovi, který si z leckterých sekvencí udělal dojemnou sólovku.
Války mezi hvězdami
Je překvapivé, jak málo toho o protagonistech uvízne v hlavě na cestu z kinosálu. U filmového originu se dá obvykle čekat důkladnější představení materiálu, s nímž jistě studio do budoucna počítá do sequelů, crossoverů atd. To by ale při množství charakterů nezůstal prostor na všechnu zábavu a velkolepou akci, které má letní blockbuster ukázat především.
Strážci Galaxie se v tom ohledu neztrácejí za konkurencí. Nešetřilo se s obřími a promyšlenými akčními aranžemi, které nepůsobí samoúčelně a pouze výjimečně škobrtnou kvůli nepřehlednému střihu. Jinak technické zpracování ohromuje, stejně jako design, vypiplanější a působivější než třeba v Thorově Asgardu.
Režisér James Gunn, který udělal svou první zkušenost s velkoprodukcí podobného typu, se momentálně kvůli přibývajícím ohlasům určitě ze studu neskrývá doma pod peřinou. Marvel jej dovedl k úžasnému realizátorskému úspěchu. Dokázat daný komiksový materiál přetavit do divácky únosné podoby nebylo samozřejmostí a už nyní je jisté, že se zadařilo.
Přesto jsou na místě i výhrady, zvlášť když se vybaví některé marketingové výroky rezonující v médiích během produkce. Tvůrci se prý pokoušeli o vytvoření space opery ve stylu Hvězdných válek. K tomu by bylo zapotřebí více se zaměřit na vykreslení jednotlivých prostředí, jejichž představování je mírně překotné a v úvodu i matoucí. Všechny lokace zde v důsledku slouží jen jako jeviště pro konfrontace a výbuchy. O konkrétních světech se vlastně nic nedozvíme, nepronikneme do jejich uspořádání ani fungování.
Syndrom Marvel
To je také příčinou toho, že si nikdo nebude stěžovat na počty civilistů, kteří prostřednictvím veškerých snah galaktické stráže zahynuli. Když Superman v Muži z oceli pokácel pár mrakodrapů, aby zachránil planetu, bylo to kontroverzní, protože Metropolis rovná se New York a padající mrakodrapy evokují příliš nedávno žité události.
Ve Strážcích vznikne srovnatelná nebo ještě větší tragedie, příslušníky civilizace, kterou postihne, však neznáme a o světě, který jim byl do nějaké míry uzmut, nic nevíme. Není to výtka, spíše ilustrace toho, jak nová marvelovka po povrchu doklouže k závěrečným titulkům, aniž by jedinkrát více zasekla do diváka osten. V době, kdy se dříve dechberoucí digitální světy stávají na plátně samozřejmostí, se tak výtvory komiksového studia stále více posouvají k žánru komedie.
S každým novým filmem sílí jistota, že míra vtipu, sebeparodie a shazování dobrodružných, hrdinských a akčních pravidel je jedinou přidanou hodnotou, na kterou si tato stáj troufne. Vždyť i u Thorova Temného světa byly jedinou zvláštní kvalitou humor a sympatické postavy. Vybočení druhého Kapitána Ameriky bylo v tom ohledu jen drobné. Není se čemu divit. I Strážci galaxie po této stránce působí skvěle a klidně se mohou pyšnit titulem jedné z nejlepších komedií léta. Studiová strategie se už nicméně začíná vyčerpávat a diváci si mohou pomalu uvědomovat nepříjemný fakt. Tyto filmy jsou tak odlehčené, že jsou jim úplně fuk, případně tolik lakované pozlátkem, že by jim mohly být ukradené.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015