Ranhojič – za vzděláním až na konec známého světa

0
9.5.2014 at 17:43  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Doporučeno jako motivační video pro mediky v průběhu zkouškového období!

 

  V době, kdy se zdá, že éra historických velkofilmů má již nejplodnější léta za sebou (pokud nepropojíte historické reálie s komiksem jako 300), působí příběh potulného léčitele jako zjevení. Peníze se tentokrát neinvestovaly do zobrazení epických střetů obřích armád, hrdinských kousků na píscích arény a přírodních katastrof. Ranhojič svou výpravností připomene historické filmy staršího data, které ještě nemohly spoléhat na digitální výpomoc. Především však sledujeme příběh člověka, který neváhal obětovat vše jen proto, aby se mohl stát dobrým lékařem.

  ranhojic_2

680 stran ve 2 a půl hodinách

  Filmové zpracování vychází z knižní předlohy Noaha Gordona. Jakožto nečtenář se nemohu pouštět do přímého srovnávání, nelze si však nevšimnout, že se muselo v některých oblastech zkracovat. Týká se to především vztahů hlavního hrdiny Roba Colea s pestrou řadou vedlejších postav. Na dokonalé vykreslení a vykrystalizování všech vztahových linek bychom však potřebovali spíše seriálovou stopáž. Musíme tak věřit, že si Rob se svou láskou Rebekou padli do oka téměř okamžitě (což je docela snadno uvěřitelné vzhledem k tomu, že Rebečin manžel je minimálně o dvacet let starší) a že se šáh prostě z nudy rozhodl lépe poznat cizí kulturu, a tak po pár větách nabízí mladému lékaři přátelství atd.

   Dějově však vyprávění nekolísá. Úvod v Anglii má přesně takovou délku, aby vás Stellan Skarsgard coby kočovný bradýř stihl náležitě pobavit i dojmout, ale jakmile již není na britském území co jiného k vyprávění, posouváme se přes putování s karavanou v poušti dále až do samotné Persie, v níž se Rob Cole musí vydávat za Žida, aby ho muslimský učenec Ibn Sína vzal do učení. Jazykové bariéry jsou ve filmu řešeny oním nešťastným způsobem “všichni všude mluví anglicky” a Robovo předstírané židovství nenaráží na větší překážky.

  ranhojic_3

Přesvědčiví herci, originálně neoriginální pojetí příběhu

  Výše zmíněným problémovost snímku víceméně končí. Německý režisér Phillip Stölzl sehnal hned tři velké evropské hvězdy – Stellana Skarsgarda jako Robova “adoptivního” otce, Bena Kingsleyho coby vzdělance Ibn Sínu a Oliviera Martineza jako charismatického šáha. Hlavní roli přitom přenechal zcela neznámému Tomu Payneovi. Herecká neokoukanost se ukázala být v tomto případě výhodou. Nejenže se tím odbourávají překážky uvěřitelnosti role (vzpomeňme na Pittova Achillea, byl dost možná tím nejlepším z filmu Trója, ale všichni si pořád uvědomujeme, že ho hraje Brad Pitt), mladý herec navíc potvrzuje, že při hledání nových talentů se vyplatí zabrousit na britské ostrovy. Z trojice známých herců vyniká především Stellan Skarsgard, neboť úvodní půlhodinu si jednoznačně krade pro sebe. Olivier Martinez zase skvěle osciluje mezi znuděným a důstojným vladařem. Jediný, kdo zaostává za očekáváním, je možná Ben Kingsley, který kupodivu nedostává tolik prostoru, kolik plakáty slibovaly.

  Snímek je originální již zmiňovanou ignorací bitevních scén. Místo krutostí boje útočí na naše smysly naturalistickým zobrazením pitvy, napětí z třesku oceli nahrazuje excelentně natočený boj s morem či na svou dobu netradiční operace. V těchto aspektech se film jednoznačně vymyká klasickým žánrovým hranicím. V jiných ohledech se již na hraně klišé pohybuje, očividným příkladem je kumulace dojímavých scén v závěrečné části filmu.

  Nedostatky jsou drobné a snadno odpustitelné přinejmenším z toho důvodu, že snímku nechybí myšlenkový přesah. Odvážná pouť za sebevzděláním zbídačeného křesťana kontrastuje s pohodlností privilegovaného Peršana, kterého na školu dostal majetek jeho otce. Střet různorodých náboženství není vylíčen černobíle a nepodporuje tudíž stereotypy. Naopak je zde působivě ukázáno, že každá víra dokáže být tolerantní, dokud se moc nedostane do rukou fanatiků. Kulturní rozmanitosti však mohly být vykresleny ještě pečlivěji.

 ranhojic_4

  Ranhojič jednoznačně zklame diváka, který se vypravil na klasický historický velkofilm, v němž hlavní role zaujímají vládci či vojáci a nejpůsobivější scény se odehrávají na bitevních polích. Potěší však trpělivější povahy, které se rády nechají ponořit do příběhu a na dvě a půl hodiny se přenesou o mnoho století zpátky do doby, kdy vzdělání nebylo snadno dostupným zbožím a zkoumání lidského těla omezovaly mantinely náboženských tabu.

(8/10)

Přečteno: 726x

Kamila Steinbachová

Moviescreen je pro ni ideálním místem, kde může propojit svou lásku k filmům i ke psaní. Snaží se na každém snímku nacházet spíše jeho kladné stránky, ale dokáže být rovněž velmi nekompromisní, když se dílo skutečně nepovede. Vyžívá se ve fantasy, komiksech a historických filmech i seriálech a ráda si otevře knihu nebo komiksový sešit. Do Moviescreenu nastoupila v roce 2013.
Kamila Steinbachová

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Hany – spolehlivý český cynismus

Život jim protéká mezi prsty, oni si z toho vůbec nic nedělají. Ztracená generace pohledem nejmladších českých filmařů.   Trvalo to,...

Zavřít