Děti o tom sní každý den před spánkem. Hračkářství je pro ně skutečným rájem na zemi, kde se všechny fantazie probouzejí k životu a kde snad existují i kouzla. Říše hraček by pro malé děti mohla být splněným snem. Nebylo by ale levnější a vychytralejší zajít normálně do hračkářství?
Bylo, nebylo, v jedné z ulic amerického velkoměsta obehnané nespočet mrakodrapy jedno hračkářství. Když byste prošli kolem, nejspíš byste si ho ani nevšimli, ale když vstoupíte dovnitř, dostanete se do podivuhodného světa, kde se každé dětské přání mění v hmotný objekt, kde si míčky poskakují, jak chtějí, kde rybičky jsou živější, než byste čekali, a kde se dětská očička rozsvítí jako město ve vánoční hávu. Tohle je říše, impérium, pana Edwarda Magoria, muže s prošedivělými, nadýchanými vlasy, pro kterého tento obchod představuje i jeho jediný poklad a největší životní lásku. Že už toho má pak ve svých 243 letech za sebou dost. Chystá se k odchodu a pevně věří, že muzikálně nadaná dívka, Molly Mahoney, jež je u něj zaměstnána jako asistentka, převezme vedení obchodu. Jak ale na podobnou změnu zareaguje samotný obchod? A co s účetním z vnějšího světa, který má prověřit vedené údaje? Co udělat s chlapcem, který miluje práci v Magoriově obchodu, ale nemůže si najít přátele svého věku? Co s tím vším v 98 minutách?!
Film je až příliš šílený na to, aby pracoval s dramatickými liniemi, a zároveň je přespříliš vážný, aby byl nezávaznou zábavou. V tom tkví základní rozpor tohoto filmu, který ho jako temný přízrak z minulosti straší, a to především v prvních desítkách minut, avšak postupně, jakmile jsou jednotlivé party rozehrány, se dostáváme hlouběji k problémům a k tomu zajímavějšímu z nich. Je to letos druhý scénář Zacha Helma, se kterým se na plátně setkáváme, a jestliže jsem mu v případě Horší už to nebude sliboval zářivou budoucnost, Říší hraček mě nepatrně zklamal, ačkoliv mé zklamání pramení hlavně z důsledku obsazení se na pozici režiséra. Zach Helm má úžasnou duši a fantazii literáta a tvoří neotřelé scénáře, ve kterých operuje s prvky literatury. Říši hraček rozděluje do pomyslných kapitol, přičemž vyprávěný příběh je zapisován podivným svalovcem jménem Bellini v sklepení titulního hračkářství. Scénář má i přes Helmovi schopnosti několikero much, které podtrhává právě režijní nezkušeností. Režie je příliš suchá a film pojímá až kacířsky tradiční formou, neboť zrovna tento příběh by si, podobně jako Horší už to nebude, zasloužil zajímavější formu ztvárnění. Občas dokáže vykouzlit úžasné a dojemné sekvence (poslední návštěva pana Magoria a jeho rozloučení s obchodem), ale ani na vteřinku se nepřiblíží podmanivé chuti a v očích vzbuzujícího úžasu Karlíka a továrny na čokoládu či obřího hračkářství v Sám doma 2: Ztracen v New Yorku. Navíc nešťastným způsobem je v obou rovinách (režijní a scénáristická) pojata dějová úsečka, ve které jsou kouzelný obchod a jeho kouzelný majitel konfrontováni s realitou např. v podobě nového účetního nebo pobytu v nemocnici. Hodně údivu je kolem toho, že by mělo panu Magoriovi být okolo 240 let a že existují nesrovnalosti v jeho účetnictví, ale nikdo se prakticky nepodivuje nad tím, že v obchodě se dějí zázračné věci či že dvanáctiletý chlapec celý den pracuje v nějakém obchodě. Okolí to nechává dočista chladným. Za podmínek, v jakých a za jakých obchod funguje, by normálně opravdu nemohl existovat. Proč na to nešikovnou cestou upozorňovat? Kdyby film zůstal u zápletky okolo fungování hračkářství, jeho rozpadu, když se pan Magorium chystá odejít, a hledání nové náhrady, odsýpal by bez zbytečných otázek mnohem ladněji, protože má potenciál nejen děti zabavit, ale i čistým způsobem dojmout.
Dustin Hoffman vzbuzoval v ukázkách a na propagačních materiálech svým excentrickým vzhledem a chováním v roli majitele hračkářství zájem. Ten však opadá po prvních zažvatlaných slovech a dojem jen těžko spravuje několik podařených hlášek a jeho poslední loučení. Bujná kštice holt nezaručuje, že Hoffman předvede druhého Rain Mana, na druhou stranu je mu k dobru, že nevykrádá Willyho Wonku Johnnyho Deppa. Natalie Portman, často představitelka předčasně vyspělých dívek, se v případě Říše hraček naopak změnila v dospělou dívku s dětským srdcem. Nepředvádí proto oslnivý výkon, nýbrž jen mile naivní.
Závěr:
Zachu, piš! Soustřeď se na psaní a dostaň své rukopisy k podobně kvalitním režisérům jako byl Marc Forster. Pak bude všechno tak, jak má být.
Hodnocení:
