Povedený zbytečný film. Kvalitou dokáže poslední zlobří příběh bez problému přeřvat upachtěnou trojku, ale nic to nemění na tom, že jeho existence nemá význam. Tvůrci nechávají Shreka prožít „co by, kdyby…“
Na začátku všeho byla pohádka. Popkulturní variace na pohádkové motivy byla svěží, příjemná a zábavná a ze zlobra se stala kultovní postava. Jeho reputace ale s každým dalším pokračováním bledla a po třetím díle tak Shrek čelí doslova existenciální krizi. Zdá se totiž, že má všechno, o čem může člověk jenom snít. Ale je to zároveň i to, po čem zlobři touží? A co chtějí diváci?
Na jaké další filmy se v létě těšit? Čtěte ZDE!
Čtvrtý díl startuje Shrek s pořádnou depkou, má náladu pod psa a uvědomuje si, že už není tím strašlivým zlobrem, před nímž všichni utíkali a který tak slovutně převracel všechna klišé pohádek, v nichž musí být zachráncem princezny spanilý princ. Uvízl v denním stereotypu, manželské starosti působí větší trable než banda vesničanů s vidlemi a hlavně se z něj stal pouťový maňásek, výletní atrakce, velebená celebrita a legrační zelený chlápek.
Úvod přesně vystihuje pocity většinové části diváků během sledování Shreka Třetího. Zdá se, že režisér Mike Mitchell a scenáristé Darren Lemke a Josh Klausner (ten se bude stydět nejvíc, psal i trojku) vzali opratě téhle série do pevných rukou a snaží se kočár těsně nad propastí otočit aspoň o těch 90 stupňů. To, co se z Shreka stalo, bylo ohavné a tato rozehřívací část Zvonce a konce se tváří jako sebezpytující vyjádření soucitu s těmi, kteří protrpěli Shreka Třetího.
Zároveň je to odrazový můstek pro nové dobrodružství. Stejně tak se ale tato Shrekova nejistota stává začátkem jeho cesty za prozřením. Poučením, že nemá remcat a držet krok. To ale není pravda a my to víme, tak proč musíme vnucovat tenhle postoj chudákovi Shrekovi, který se zdá, že konečně prokoukl tu hollywoodskou smyčku, která se kolem něj stahuje? Rozhodl se nebýt poslušným pejskem, ale kousajícím hafanem. Dokonce o tom vypovídá vcelku tvrdá manželská hádka mezi ním a Fionou, na jejímž konci není podpantoflácké kňourání, ale neoblomný postoj. Shrek byl nejlepší, když jednal a uvažoval jako zlobr. A to se neshoduje s představou Shreka jako milované hračky v postýlkách dětí. Ale je to barevné a je tam užvaněný osel, tak co se divím. V animovaném filmu pro děti si nemohou dovolit ani nechat zemřít hlavní postavu, i když by z toho měli setsakramentsky dojemné finále, ke kterému má Zvonec a konec nakročeno olbřím krokem.
Takže nám pramení první zbytečnost tohohle filmu, který je jen o tom, že si Shrek musí uvědomit, že štěstí, které našel ve své rodině, je tím nejlepším, co se mu v životě povedlo. Ovšem nemohu to úplně zatracovat jako marné, protože to konceptem těží z takové nádherné klasiky jako Život je krásný z roku 1946. Zbytečný je hlavně v tom, že jeho dobrodružství spočívá na alternativní verzi prvního dílu. Jako by se tvůrci pokoušeli o restart, nikomu to neřekli a ještě to nadále skálopevně tajili. Tradiční diváky jsme si odehnali třetím Shrekem, tak můžeme potají začít nanovo. Tenhle přístup má dvojí metr. Jednak je nanejvýš chytré (vychytralé?) navazovat na nejlepší shrekovský příběh, ale k čemu nám je vidět „co by, kdyby“, když to na universum pohádkového království Za sedmero horami nemá žádný dopad a nikoho to nikam neposouvá. Výhoda pro diváka spočívá v tom, že se chytře zbavili otravných potomků všech hrdinů, jejichž příchod byl zlým snem minulých částí.
A o zbytečnosti můžeme hovořit v případě 3D. Tady bych ale Shrekovi hodně křivdil. Já totiž považuji 3D obecně za zhůvěřilost hollywoodských producentů, kteří se pokusili nějak vyvážit úbytek zisků, a tak zavedly předražené projekce. Funguje jim to a diváci ještě nadšením křepčí, jak je to plastické. Není a nebude. Práce s 3D jako taková v případě Shreka sice nepřekračuje viděné nebo hranici ohromení, avšak svůj účinek měla v tom, že tvůrci trochu více propracovali příběh tak, aby ve 3D vynikl. Takže absolutní devalvace akčního přídělu ve trojce, která vyvrcholila tím, že finále se přestrojilo za divadelní představení, se zastavila, a Shrek: Zvonec a konec nabízí hned řadu parádních akčních scén, které baví. Neméně dobré je i vyvrcholení, které se sestává z boje Shreka a Fiony s drakem na pozadí války zlobrů a čarodějnic (osobně mě hodně potěšilo, že používá voděneodolné čarodějnice z Čaroděje ze země Oz).
Vychází nám z toho smutná skutečnost, že Shrek Třetí byl vážně finálem, ale zoufale špatným. Shrek: Zvonec a konec je potom jen nastavovaná kaše, která ale chutná jako od maminky. Je to parádní práce s příběhem, jednotlivými prvky i s fórky. Do hlavní záporné role se dostal podrazácký Rumplcimprcamr, jehož úchylka v parukách pro různou příležitost (vládcovská, pro veřejnost, zloby) je ďábelsky ulítlá. Jeho metody si nezadají s tipy v příručkách pro budoucí krutovládce. Pro Shreka je vhodným oponentem. Navíc se svou disco koulí nemůže zkazit zábavu.
Ale teď už: Zazvonil zvonec a pohádky byl konec…snad.
