Socialismus – nefilm o všem a ničem

7.11.2010 at 18:40  •  Posted in Recenze by

Poslední režijní počin uvedla francouzská legenda Jean-Luc Godard před šesti lety. Na další desetiletí mají filmoví intelektuálové, politologové i světoví zbožíznalci dost práce, aby plně rozšifrovali nový Socialismus.

 

Jedno zhlédnutí totiž není dost a zároveň stačí až až. Z jeho vidění nelze vyvodit nic, ale ani touha něco vyvozovat není. Shrnul bych to jako LAMA, OSEL a NACISTA. Neptejte se proč.

Výletní lodí se veze skupinka pasažérů. Rodinku s dvěma dětmi navštěvují žurnalisté. Všechno splachují mořské vlny a lidé přicházejí, aby pronesli vážnou myšlenku.

   Pocit, že sleduji variaci na Plešatou zpěvačku Eugena Ionesca, byl trvalý, intenzivní, nepolevující a dost mrzutý, protože o absurdní drama se nejedná. Godard nejspíš nechtěl hovořit o problémech mezilidské komunikace, ale podělit se o závažné myšlenky. To by ale nesměl být takový egoista a experimentátor, aby 99 % populace bylo vyšachováno z možnosti porozumět jeho slovům. Nakonec se z toho stává čekání na Godota, který by přinesl nějaké vysvětlení nějakou vnitřní koherenci, ale je to marné.

 socialismus_2 socialismus_3

   Slovy se tady plýtvá. Ne monology, ale ani dialogy na sebe nenavazují, každý si mele svou. Dílo se skládá z tisíce drobných esejů v jedné větě, které by samy o sobě vystačily na samotný kus. Nevyplývá z nich ale jasné stanovisko, ani řád, žádný jednotící člen – všechno vyplývá z koncepce absolutní rovnosti a volnosti, jen bratra nezná. Není se čeho chytnout, Godard opovrhuje příběhovou linii. Nestvořil film.

Opakuji: LAMA, OSEL a NACISTA. Vždyť jsme jedna rodina.

   Po deseti minutách jsem byl zmaten, co to Godard rozehrává a jakým způsobem promlouvá k divákovi. Po půl hodině jsem se dostal do stavu, v němž jsem doteď a v němž se rozhoduji, jestli snímek vyzdvihnout za odvahu, netuctovost, osobitost a zvláštní složitost, v níž lze nalézt mnohé významy, nebo jej zavrhnout jako egocentrický, samolibý pokus starého muže, který kálí na diváka a skrze svou zmatenost je prázdným dílem předstírajícím chytrost a který hlavně zneužívá kinematografii k vlastním hrátkám. Po hodině jsem začal odpočítávat minuty do konce a po hodině a půl jsem uvažoval o drastičtějších způsobech, jak to šílenství zastavit. Socialismus je trýznivé cosi, co není filmem a bytostně ho uráží.

 socialismus_3 socialismus_2

   Socialismus bych nikomu nedoporučil, ale i to je samo o sobě dostatečné doporučení pro odvážné a hloubavé. Místo nuly tudíž může být cokoliv.

(0/10)

Adam Fiala