Solo: Star Wars Story – slavný pašerák na scestí

28.5.2018 at 07:45  •  Posted in Recenze by

Jak by řekl Han Solo (ten původní): I got a bad feeling about this…

 

   Čím dál víc začíná chybět George Lucas. Nezpochybnitelně se dopustil řady omylů a přešlapů, ale byl jednotícím prvkem všech Star Wars prvků. Teď ale sága působí dojmem, že si každý dělá co chce a neberou se ohledy na celkový obrázek předaleké galaxie. Rian Johnson místo toho, aby s Posledním z Jediů (2017) nabídl snímek, který zvedne sázky a představoval napínavý most mezi první a posledním dílem trilogie, tak udělá de facto restart, který příběh dostane do bodu nula, z kterého se může posunout kamkoliv, ale jen velmi těžko k uspokojivé trilogii. A teď Solo: Star Wars Story

   Kolem Sola kolovaly zvěsti o problémovém projektu, které korunovala výměna režisérů v průběhu natáčení. Původné duo Lord a Miller známé prací na 21 Jump Street (2012) a Lego příběhu (2014), nahradil Ron Howard, který má za s sebou silné snímky jako Apollo 13 (1995) a Čistou duši (2001), ale také všechny adaptované brownovky (2006–2016). Od Sola se čekal takový průšvih, že celá řada smířlivých recenzí, které se teď objevily, působí dojmem, že katastrofa to není, protože film drží pohromadě, a tak je to vlastně povedený kousek. Není. Schází mu jakékoli drama, napětí, chemie mezi postavami a ještě si zbytečně vymýšlí způsobem, že ztrácí vazby na originální trilogii. Možná by stálo za to ubrat na nuceném humoru, který z oblíbených postav dělá blbce (viz video).

 

Vesmírní loupežníci

   Solův film mohl být příběhem o tom, jak vzniklo silné přátelské pouto mezi Hanem a Chewbaccou. Po vzoru Casina Royale (2006) mohla zásadní část zápletky spočívat v hazardu, který Hanovi vynesl vlastnictví Millenia Falcon. Potom, co v prosinci Poslední z Jediů učinil z Hanových zlatých kostek zavěšených ve Falconu emocionální páku, nám Solo mohl lépe vyložit jejich smysl. Nebo jsme se mohli jednoduše dozvědět, jak se z Hana stal tak skvělý pilot. Všechno to tam vlastně je, ale něco se odehraje mimo obraz (Hanova cesta k nejlepšímu pilotovi galaxie), k jiným dochází mimoděk (partnerství Hana a Chewieho) a některé připomínají spíš potitulkovou scénu (Han a Falcon).

   Tvůrci raději vymýšlí tuctový příběh a staví na půdorysu lupičských filmů, přičemž opakují chybu Pirátů z Karibiku: Truhly mrtvého muže (2006), že z postav dělají podrazáky, kteří si navzájem škodí. Je to jistě cesta, jak si udělat obrázek o tom, jak to chodí v galaktickém podsvětí, zápletku by to mohlo obohatit jenom tehdy, když se při tom střetnou charismatické osobnosti.

   Casting, které musel známé postavy omladit a doplnit je řadou nových figur, sice není vysloveně špatný, ale přiblížení řady postav trpí tím, že z plátna zmizí dřív, než je blíže poznáme, a hlavně ústřední postavy (Alden Ehrenreich, Donald Glover, Emilia Clarke) místy posilují dojem, že sledujeme amatérský film fanoušků, kteří se snaží přiblížit slavným postavám, ale zůstávají u toho, že se tak tváří – a je na nich patrné, že Landovu frivolnost nebo Hanovu sebejistotu jen fixlují.

 

Co ještě chybí? Třeba droidí rebélie

   Mohou za to ale i scenáristé a režiséři a další tvůrčí pachatelé tohoto beztvarého pokusu o jiný pohled na Star Wars. Místo toho, aby se zavrtali do příběhu, který smysluplně ukáže vývoj těchto postav do bodu, jaký fanoušci znají, nutí je, aby rovnou imitovali, co známe. Ještě horší je, že své postavy konfrontují s nezajímavými úkoly. Není divu, když Han Solo v páté epizodě (1980) při příletu do Oblačného města, poznamená, že si ho Lando možná nepamatuje. Není důvod, aby si události nového filmu pamatoval. Není na nich nic pamětihodného. A když, tak se to ztrácí v šeru všech scén, které chtějí mít pohlcující atmosféru, ale opět posilují dojem, že nebyly peníze na kulisy nebo digitální triky (což není pravda – rozpočet některé zdroje odhadují na 250 milionů dolarů).

   Očividně je také čím dál těžší vymýšlet, jakého droida s osobitým charakterem do světa Star Wars vrhnout. V Solovi jsou diváci seznámeni s L3, který má rovnostářské ideály a vede své půtky za osvobození svých robotických souputníků z otroctví organických bytostí. Vedle toho je součástí bizarní love story s Landem, jehož vyústění poněkud zásadně překopává pohled na starou trilogii a vztah Hana, Landa a Millenia Falcon. Je to ale právě ten případ, kdy se něco vymýšlí, aniž by to dávalo smysl. Je totiž zvláštní, že v šesté epizodě (1983) Lando říká, že ví, jak Hanovi na lodi záleží. Že by ale padla zmínka o jeho citové vazbě k lodi, ani náhodou. Jak říká v páté epizodě, je to hlavně „nejrychlejší hromada šrotu v galaxii“

  Smyslem natočení tohoto příspěvku do slavné ságy asi bylo rozetnout věčný spor fanoušků, jestli Han střílí jako první. Tak konečně je to vyřešeno a můžeme mít klidné spaní. Vlastně ne, protože se tady musí počítat s pokračováním, takže ústřední vztah mezi Hanem a Qi’rou zůstává otevřen, a to za pomoci jisté známé postav, která tady má cameo a jejíž využití je šokem pro ty, kdo sledují jenom filmy, a jistou podivností pro ty, kdo drží krok i s kanonickými seriály. Tato nejmenovaná postava, abychom nespoilerovali, vnáší ale do Solo: Star Wars Story asi tolik užitku, co Vader na konci Rogue One (2016).

   A ještě bych zapomněl, že je tam odkaz na Indiana Jonese, hlavně, že na to se při vytváření Solova příběhu pamatovalo. Nic totiž nepodpoří celistvost díla jako intertextualita svázaná s jinou sérií. Hned mám z toho filmu lepší pocit…

(4/10)  

 

Foto: Falcon/Lucasfilm

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Solo: A Star Wars Story

Režie: Ron Howard; Scénář: Jon Kasdan, Lawrence Kasdan

Hrají: Alden Ehrenreich, Woody Harrelson, Emilia Clarke, Donald Glover, Thandie Newton, Phoebe Waller-Bridge, Paul Bettany

Žánr: akční/sci-fi/dobrodružný; Země původu: USA; Stopáž: 135 minut

Premiéra: 24. května 2018

Adam Fiala