Spider-Man 3

0
10.5.2007 at 22:43  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Spider-Man na nás v posledních dnech útočí naprosto ze všech koutů, i těch temných. Návštěvě kina se tak ubrání jen ti nejsilnější, a ti budou možná ještě litovat.

 

    Sam Raimi už v předchozích dvou dílech, a obzvláště v tom minulém, balancoval na tenké hraně kýče a geniality. V případě druhého dílu vybalancoval své schopnosti ku skvělému výsledku, který z něj činí jeden z nejlepších komiksových filmů. Ve třetím díle je opět znát jeho režisérská ruka a opětovné pokoušení štěstěny. Ta mu tentokrát nepřála, ačkoliv výsledek potěší.

 spidey2 spidey3

     Na konci druhého dílu jsme Petera Parkera zanechali v pokoji své ubytovny s Mary Jane na prahu, která se dozvěděla pravdu o Petrově skryté identitě, a přesto s ním chce zůstat. Happy end? Možná v telenovele, tohle je komiks a jeho filmová adaptace je vytvořena Samem Raimim, tudíž o šťastném konci (nebo aspoň životě) nemůže být řeč. Do jejich vztahu totiž stále více proniká skutečný vliv Spider-Mana. Peter totiž natolik přivykl slávě, že nevidí osobní problémy své přítelkyně. Navíc má stále problém s (bývalým) přítelem Harrym, který taktéž odhalil skutečnou tvář Petera Parkera a který se pokouší pomstít svého otce. Skoro ve stejnou chvíli se navíc objevuje skutečný vrah Peterova strýce, který se ale nehodou dostává ke genetickému pokusu, jenž mu později dovolí měnit strukturu svého těla na písek, a stejně tak se do pozornosti dostává Eddie Brock, konkurenční fotograf, který se pokouší Petera vystrnadit z místa fotografa na volné noze. Když se dají všechny tyto problémy dohromady a z vesmíru se na Spider-Manův obleček přisaje podivná entita, Peterova povaha se začíná měnit a on bude muset brzy prohlédnout, jaké chyby nadělal, aby nebylo příliš pozdě na jejich nápravu.

 spidey4 spidey5

     Celá zápletka se nese v tradičním stylu všech Raimiho Spider-Manů. Sledujeme hlavně osobní životy hlavních postav a jejich problémy, které se notně odrážejí i na profesní, superhrdinské/superpadoušské kariéře. Jedinou výjimkou je, že i přes značnou délku a největší věnovaný prostor, je problém hlavně s postavou Petera Parkera. Je sympatické, jak se po nekňubovi z jedničky a smolaři z dvojky, který se rozhodoval pověsit svou kariéru na hřebík, aby mohl být s M.J., proměňuje Peter v sebevědomého, ale zároveň vší slávou zaslepeného mladého muže. Jenže poloha, jakou Tobey Maguire nastavil je až nechtěně komická díky svému dotažení do absurdity. Z části se dá uvěřit, že by skutečně dokázal přehlížet skutečné pocity M.J., protože ženské city jsou pro nejednoho muže nerozluštitelný kód, a dělat všechny chyby, které vedou k rozchodu, ale nebohá Kirsten Dunst konečně dostává prostor pro svou postavu a dává jí skutečnou hloubku a podstatu. Díky této tragické rozdílnosti vypadá Tobey jako ten největší vůl.

 spidey6 spidey7

     Ani očekávaná lahůdka, tedy ovládnutí Peterovy duše mimozemským symbiontem podporujícím jeho agresivitu, se nepovedl tak, jak bych já osobně jako milovník rozpolcených a charismatických záporáků čekal, obzvlášť když se tak děje pod režijní taktovkou, která vytvořila motivované záporáky s určitým sociálním pozadím – Green Goblina staršího a Dr. Octavia. Ve třetím díle se kromě zmíněné Peterovy přeměny navíc objevují další záporné postavy, přesněji tři, které až na výjimku dosahují stejných kvalit jako jejich předchůdci, protože jim Raimi opět umožnil zajímavý základ, charismatické podání i přirozený vývoj. Sandman v podání Thomase Hadena Churche získá typickou hloubku nejen díky na oscara nominovanému, skvělému herci, ale i motivacím a celkovému vývoji, který z něj činí spolu s M.J. nejlidštější figurku tohoto představení. Stejně tak dobrý je James Franco jako Harry, který se tentokrát obul do tátových bot a vyrazil na lov pavouků a který už jen nestojí v pozadí a netváří se pouze hrozně nakrknutě. V tomto díle dostal Franco dostatek prostoru, aby svou postavou dovedl k požadované profilové hodnotě, která by z ní činila plnohodnotného hráče šachového klání. Možná i „historie“ z předchozích dílů mu dodává větší autenticitu než topornému Topheru Graceovi, který během filmu projde také podobným vývojem jako Parker, ale vypadá zbytečně uspěchaný a nevěrohodný. Sám Peter Parker pak svou temnou stránku reprezentuje nabubřelým (směšným?) chování na ulici, podivným emo účesem a dalšími stupiditami, které se ke skutečnému zlu nehodí. Možná je to i tím, že ve 140 minutách má této etuda opravdu krátký časový úsek a nemá možnost rozkvést do krásy. Možná, nebo spíš ne.

 spidey8 spidey9

     Z celkového pohledu na spider-manskou problematiku však Raimi uspěl. Jednotlivé díly se pěkně stupňují,. Zatímco v jedničce Peter začínal a souboj s Goblinem byl první a značně těžký, tak ve dvojce už značně ostřílenější zvládl charizmatičtějšího Dr. Octavia (za menšího nepřispění MJ) a do trojky přichází sebevědoměji a s nejtěžšími protivníky. Zároveň Raimi dokázal bez zbytečně pozůstalých otázek uzavřít všechny propletence vztahů, i když jsou některá, úplně finální rozřešení nepatrně zjednodušená – jak dopadne vztah MJ a Petera a co s postavou Harryho Osbourna. Slzy v očích (smíchem) a v srdci (rozčarováním) působí avšak Raimiho velice oblíbený nacionalismus a sentimentalita, které v závěru trilogie dohnal do nebeských výšin, což pocítíte nejen ze všech uslzených scén, ale hlavně několika scén oslavujících Ameriku, přičemž nejvýraznější je záběr na Spider-Mana v letu s obrovskou americkou vlajkou na pozadí. Tyto bolestné scény vynahrazuje ještě větší komickou náloží, které opět reprezentují J. K. Simmons v roli nerudného šéfredaktora Daily Bugle a cameo role Bruce Campbella jako číšníka v luxusní francouzské restauraci.

 spidey10 spidey11

     Už z minulých dílů bylo jasné, že si Sam Raimi s digitálními triky příliš netyká. Přestože se jedná o dost kvalitní kousky, mnohdy působil Spider-Man nechtěně gumově a ani Octavius se nezdál příliš živý. Tento neduh si režisér-hračička přinesl i do závěrečné kapitoly, i když už se zase o něco zlepšil. Řada scén je vskutku dech beroucí, především když se v závěru střetávají všichni soupeři, a realistických. Nevýslovnou pochvalu si zaslouží Marko Flint alias Sandman, se kterým si animátoři (dle svých slov skutečně) dali velkou práci, protože písek, ze kterého se Sandman tvoří, zvětšuje a mění, ale i opadává, oprašuje a pohybuje, je svým naturalismem ohromující, i když si jen letí vzduchem. Na druhé straně, i na potřetí dělá animátorům problém vytvořit skutečně realisticky působícího Spider-Mana v letu, přičemž o něco horší je to se Spideym v novém černém oblečku. V samotných akčních scén, které jsou podobně laděné jako v případě minulých dílů, si toho stejně ani nepovšimnete, protože Raimi kombinuje propracovanou akrobacii Spider-Mana s majestátností a silou Sandmana, technickými vychytávkami nového Goblina a Venomovým sadismem, a vytváří tak slušnou a napínavou akční jízdu.

    Nepochybně nevyčíslitelnou škodu ale představuje nahrazení Dannyho Elfmana v důsledku neshod s panem režisérem, a to Christopherem Youngem, který dosud tvořil hlavně pro hororové film (na triku má i nepovedeného Ghost Ridera) a který v tomto případě vytvořil jenom standardní podbarvení a několik motivů pro nové padouchy, které neublíží. K radosti všech totiž stále dominují Elfmanovy spider-manské titulní písně, které se ozývají při každé vhodné příležitosti a zdůrazňují, že tohle je vážně starý dobrý Spider-Man.

Závěr:
Při Raimi sice nestáli všichni Bohové, ale bylo by kacířské srovnávat jeho (ne)kvality s loňskými X-Meny, protože z celkového hlediska se jedná o pořád stejného stěnolezce, který v několika momentech jen nemá své dny. Je smůla, že jeden z tvůrců nové komiksové vlny dopadl hůř, než by si zasloužil.

(5.5/10)

Přečteno: 3851x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Renesance

Rok 2054 vypadá jako předaleká budoucnost, ale vezměte si, jak velké technické pokroky jsem udělali za posledních bezmála padesát let?...

Zavřít