Ivan Trojan jako detektiv ze staré školy kličkuje mezi estébáckou krakaticí, aby odhalil pravdu, která se v komunistickém režimu příliš nenosí.
Vedle StB existují ještě staré policejní struktury. Ještě že tak, jinak by se v roce 1953 nemohl odehrávat tento příběh, v němž se kapitán Hakl maskuje do role neohroženého detektiva. Soukromá očka však s českou tradicí příliš neladí, takže se profesní aktivita v kriminálních případech ladně vyřeší tímto způsobem. K vyšetřování je vloupání, ze kterého je záhy obviněn jeden člen židovské komunity, následně pak celé sdružení.
Hakl však cítí, že dílky skládačky do sebe zapadají podivným způsobem. Se svým nadřízeným se dohodne, že bude zjišťovat mimo oficiální složku a vše hlásit jemu. Případ totiž převzala StB a dala to na starost nově příchozímu Němci. Doma pak Hakla sice čeká sportuchtivé dítko a manželkou vyhřátá postel, on ale běhá po městě kvůli případu a rodinu poněkud zanedbává. Bude ho čekat rozhodnutí, jestli to, co dělá, má cenu a především, kvůli komu to dělá.
Skromná detektivka
Noirová detektivka Ve stínu aspiruje na titul český velkofilm. Sice v sobě neutopila tak nehorázné sumy peněz a nepředvádí se jako filmy typu Tmavomodrý svět nebo Bathory, ale sedmdesát milionů je dost a o snímku v kulisách padesátých let minulého století se mluví jako o velké filmové události. David Ondříček na něm pracoval pět let, do čehož se započítává i shánění financí, aby se kamery mohly rozjet, a pilování scénář, který prošel sedmnácti verzemi. Možná navzdory všem okolnostem je to nakonec spíš malý film maskující se za velký.
Aby vznikla imponující detektivní freska, bylo by zapotřebí jednak víc odvahy, jednak víc nápaditosti a hlavně tvůrčí vize. Ve stínu tak s trochou despektu vyhlíží svým statickým pojetím poněkud televizně, něco málo se dozvíme o padesátých letech, podíváme se na přímočarý případ vraždy a nakoukneme do osobního vztahu otce a jeho syna. Od všeho po douškách. V lepším případě jsou jednotlivosti spojené jednoduchými tezemi, v horším případě se dychtivě očekávané spojení prakticky neodehraje.
Pojmenujme největší slabinu filmu, která se ukrývá v mrazivě emocionálním finále. To sice funguje jako efektivní i efektní vyvrcholení osobního příběhu, ale takové věci bývají záležitostí komorních konkurentů. Závěr odhaluje slabinu detektivního příběhu a je absolutně neschopný spojit jej s dobovými událostmi tak, aby nabídl mrazení v zádech, nikoli pouze zmatení v úvahách. Detektivka postupuje po jednotlivých krocích, eliminuje jednoho pachatele za druhých. Totožnost najevo vyjde, motivace je však bídně vysvětlena.
Padesátá léta jako ze žurnálu
Scénář Marka Epsteina (např. letošní Signál), na němž se podílel i Ondříček, zkrátka využívá jednoduší příběhové pojetí. Tvůrčí váha zůstává na režii a hercích. Vizuální stránka je spíš subtilní, nepředvádí se, ale pečlivě naplňuje všechny kategorie od výpravy po kostýmy. Ve stínu si k navození stylu doby vystačí se dvěma třemi výraznými exteriérovými scenériemi padesátých let, přičemž zapomenutá podoba Václavského náměstí je pěknou ukázkou dovedného použití digitálních triků.
Polský kameraman Adam Sikora není tolik důsledný v noirovitosti. Co se dá, halí do stínu, ten ale není černočerným kontrastem světlých scén. Svět se utápí mnohem víc v potlačeném jasu barev a šedivé realitě komunistického Československa. Těžko by si však člověk všiml scény, která by se naparovala tím, jak přesně a detailně je návrat do minulosti proveden. Žádné zbytečné detaily, vše je podřízeno vyprávění a postavám.
Nepolevující herci v čele s Trojanem
Ivan Trojan je výborný, což už se stává jistou frází, protože se málokdy stane, že by tenhle herecký profík polevil. Neselhává ani tváří v tvář takové herecké hvězdě, jakou je Němec Sebastian Koch. Avšak gardou slavných herců se Ondříček vybavil dokonale, i když už se počítají z řad české provenience. Významnou postavou se však stává malý kluk, syn kapitána Hakla. Vývoj jejich vztahu a vliv otce na syna je zásadní a nejsilnější komponentou filmu, přestože se člověk neubrání srovnávání s filmem Road to Perdition. Dokáže tím omluvit morální apel, když je pronášen k dítěti, zvládne však obsáhnout výpověď, jež je pro film důležitá.
Očekávání filmu typu Psycho, Blade Runner nebo Sedm musí zákonitě vyústit ve zklamání. Nedosahuje-li film těchto tvůrci vytyčených met, neznamená to však, že není poutavý, zajímavý a hodný pozornosti. Ve stínu se snaží dostat na výsluní, zůstává však dýchat na záda jiným snímkům z dob komunismu. Přestože mu ke cti slouží, že na raná padesátá nenahlíží s antikomunistickou hororovou metodikou. Možná je to tím, že hlavnímu hrdinovi se střet s komunistickou zlovůlí dost dlouho zázračně vyhýbá. Štěstím je, že Ondříček zvládá žánrovou atmosféru, a tím nejspíš zachraňuje úplně vše.
