Co se z filmového festivalu do kin nedostalo, a přesto to stojí za vidění? Třikrát z Varů, třikrát jinak, třikrát skvěle!
Sobecký obr
Britské drama vypráví příběh dvou chlapců, kteří se poté, co je vyhodí ze školy, rozhodnou dát na dráhu sběračů šrotu. Problém je v tom, že v jejich věku je práce nelegální a navíc nejsou psychicky zralí na to přijmout odpovědnost sami za sebe. Přestože film celkově vyznívá syrově a bezútěšně, netlačí nám tuto atmosféru od samého počátku. Naopak, dokáže v nemálo momentech pobavit a při sledování dětského nadšení hlavních hrdinů máme takřka pocit, že sbírání šrotu je ta nejlepší práce pod sluncem.
Postavy si navíc bez problémů získávají sympatie. Arbor, který má problémy se zvládáním vzteku, se sice často chová jako nebetyčný spratek, ale přátelství dvou chlapců tento fakt nečinní o nic méně dojemným, což se projeví především v samotném závěru. Autentické výkony dětských herců pak snímek posílají do sféry dokonalosti.
Vyplnit prázdnotu
Jane Austenová vstala z mrtvých a přestěhovala se do Izraele. Tohle byla první myšlenka po zhlédnutí filmu izraelské režisérky. Apriorní zastánci romantiky potěšeni nebudou, zatímco příznivci knih britské spisovatelky a jejich adaptací do filmové podoby nemohli na karlovarském festivalu udělat lepší volbu. Celý film se točí kolem jedné židovské svatby. Od diváka se očekává velká míra empatie s hlavními postavami, protože „síla nevyřčeného“ formuje jejich vztahy a je nosnou silou dalšího vývoje.
Život nábožensky ortodoxní rodiny je navíc provázán tradicemi a společenskými zvyklostmi natolik, že chování postav je tím značně sešněrováno. Evropanovi může tato starosvětskost v současném světě připadat zvláštní, ale svět Jane Austenové s tím opět zcela koresponduje. Zároveň se na první pohled těžkotonážní romantika nebere vážně až za hrob a v řadě scén se dokáže shodit s lehkou ironií. Vyplnit prázdnotu ocení především ženské publikum, ale tato vkusná romantika by snad nemusela urazit ani pány díky pečlivě budované psychologii jednotlivých postav a prvkům cizí kultury prolínajících se celým snímkem. Přestože se Vyplnit prázdnotu odehrává v současnosti, člověk ji má tendenci řadit spíše mezi klasiky.
11.6
Film o francouzské krádeži století je rozhodně filmem pro širší publikum. Tato charakteristika však ani v nejmenším není myšlena jako výtka. Snímek pojednává o řidiči, jenž převáží miliony mezi bankami a jednoho dne se s nimi rozhodne odjet. Režisér se ke snímku vyjádřil v tom smyslu, že místo toho, aby natočil akční film, rozhodl se spíše pro studium osobnosti hlavního hrdiny Toniho Musulina. A daří se mu to náramně. Dává divákovi nahlédnout do jeho běžných strastí i radostí, které dohromady tvoří mozaiku motivů.
Toni je vlastně takový antihrdina, který se jednoho dne rozhodne, že má všeho dost, originálně se pomstí zaměstnavateli a ukáže vztyčený prostředníček těm, pro něž do té doby nebyl hoden uznání. Zároveň je velmi zábavným způsobem ukázáno, jak velkou odezvu ve Francii jeho čin měl. Kromě režie stojí za vyzdvihnutí jednoznačně soundtrack, který mi silně asocioval hypnotický snímek Drive. A v neposlední řadě přispívá k výslednému dojmu výkon hlavního představitele Francoise Cluzeta, kterého si většina lidí spojuje s rolí v Nedotknutelných. Ve svém dalším snímku se, co se týče charismatu a hereckého umu, opět nenechává zahanbit a i jeho zásluhou se hlavnímu hrdinovi dobře fandí.
