Do kin přichází čerstvý projekt Zdeňka Trošky. Jestli se povedl, s určitostí nevíme. Ze statistického hlediska je však pravděpodobnost malá.
Zdeněk Troška se odvážil k ráznému gestu a propagace jeho nejnovějšího snímku probíhá bez novinářů. Žádná novinářská projekce se nekonala a recenze zatím není. Když se tak produkce rozhodne, jednoduše to vypovídá i o samotném díle, ale zážitek z kvalit Babovřesk ponecháme na divácích. Zdeněk Troška nejspíš dobře ví, že by se nám snímek nelíbil, že bychom se nedokázali oddat promyšlené nadsázce a že bychom na něj pohlíželi s kavárenským despektem intelektuálů, kteří nikdy nic nedokázali. Někdy je možná lepší nedokázat nic.
Z pohádky do pohádky
Při pohledu na dosavadní tvůrčí dráhu Zdeňka Trošky nám vyplývají dvě zásadní linie tvorby. Troška jako pohádkář a Troška jako lidový bavič. Pravda občas se tyto dvě linie střetnou, jako když se do pohádky sune několik obscénních erotických narážek, ale jinak jsou poměrně snadno rozlišitelné. Snazší je na chuť přijít jeho pohádkovým filmům, které z podstaty věci musí disponovat aspoň nějakým příběhem, dovolí si na české poměry trikově zariskovat a neurážlivě baví. Nenásilně naplňují Troškovu snahu nabídnout divákovi pobavení.
Neblahý vliv na to má obsese filmovými pokračováními, čímž je v českém prostředí poměrně raritou. Z pohádek Z pekla štěstí a Princezna ze mlejna a Slunce, seno a Kameňáky za lidové veselice. Babovřesky ještě ani premiérově neotevřely svou filmovou vesnici pro diváky a už je jisté, že vznikne jejich druhý díl. Troška je chce natočit v létě a do kinosálu šoupnout už za rok.
Slunce, seno, kameňáky
Jakmile se postaví do role všelidového baviče, stahují se temná mračna. Kořeny to má v trilogii Slunce, seno a doplňte si dle libosti. Tento filmový projekt se už stihl zakořenit v české kultuře natolik, že z dnešní pozice není snadné odlišit, jestli to je zábavné, nebo vlastně ne. S dalšími léty však i Troškovy nejlepší úmysly berou za své. Například tvrdí, že točí o lidech a pro lidi. Jeho filmy se přitom hemží odpornými, zlými, sobeckými, popřípadě uřvanými a hloupými postavičkami, s nimiž by se jen málokdo chtěl ztotožňovat. Jeho laskavá filmová pohlazení jsou buď nepřiznaně, nebo dvojsmyslně sociální satirou, protože jinak by to byl hodně smutný pohled na českého človíčka. Otázka je taková, jestli je možné zároveň hladit a zároveň se vysmívat.
Svým filmovým pohlazením se vymezuje vůči agresivní a násilné filmové tvorbě, jeho kritika hollywoodských bijáků je pověstná. Avšak už trailer dokládá, že násilí je nedílnou součástí Babovřesk. Stejně jako v případech předcházejících i letošní veselice staví na fyzickém ubližování humor. Ten má v jeho pojetí rozměry grotesky, tvořené s cílem zasmát se bolesti. Jenomže groteska je už pár desetiletí za zenitem.
Nápaditý humor si nevystačí s tím jenom někoho kopat a střílet do rozkroku. Vtip si vyžaduje minimálně doplněk, nadstavbu. Takhle se stává nenáročnou zábavou nikoli tím, že jeho sledování nevyžaduje aktivitu, ale protože za jeho vymýšlením nestála žádná aktivita. Vezme se to nejjednodušší, zasadí se to do co nejsexuálnějších konotací a zásah na první signální je zajištěn.
Náročné hledání nenáročného
Příliš často a příliš snadno se operuje s tím, že kritikům se jeho filmy nelíbí, protože to je nenáročná zábava, na níž mají lidé právo a kterou vyžadují. V případě lidových komedií je však návštěvnost na sestupu. První Kameňák měl ještě přes čtyři sta tisíc diváků, Doktor od jezera hrochů už jen pod tři sta tisíc. Také je doktůrek přehlídkou toho nejslabšího, co lze filmem vyprodukovat, kde se mohl povést snad jedině catering. To i Marie Poledňáková měla s Líbáš jako ďábel větší odvahu nepostavit na exotických lokacích jen deset minut filmu.
Podstatné však je, že nenáročnost má různé úrovně. Troška s tím, že své filmy slepuje z kameňáků, snaží se, aby se zdánlivě neřešilo nic vážného, aby vše bylo tak jednoduché, že je to vlastně primitivní, tím vším využívá nenáročnost jenom na nejzákladnější úrovni. Vždyť seriálová tvorba nabízí tolik výtečného humoru, který není náročný, ba v jeho středu může být i hloupý člověk jako třeba Homer Simpson. Troškovy komedie jdou raději cestou vulgárnější, sexuálnější a lacinější. A není proto divu, že působí jako červený hadr na lidi, kteří se cítí jeho postoji dotčeni, nebo hůř uraženi. Nenáročnost je totiž relativní pojem a odpočinout si člověk může u rozličného typu kulturní tvorby. Svým přístup Troška působí tak, že neumožňuje tento práh zvyšovat a nuceně ho ponechává nízko.
S lítostí se člověk obává, že Babovřesky nebudou jiné. Sled vtipů postavených na sexuální bázi, nepříjemné a otravné postavičky a absence zajímavých motivů. Buď teda komedie, nebo výsměch obyvatelům českých vesnic za jejich prudérní upjatost. Ale netvařme se jako lidumilové, když někomu říkáme nehezké věci.
