Filmy X-Men: Akční klíč k pochopení menšin

0
31.5.2011 at 14:12  •  Posted in Svět filmu by  •  0 Comments

Do kin si právě razí cestu nejnovější kapitola z rozsáhlého univerza x-menovských komiksů pod názvem X-Men: První třída. Pojďme se podívat na vrcholy a pády jedné z nejzajímavějších komiksových týmovek.

 

   Historie X-Menů je bohatá, skutečnost, že se původně měla série jmenovat Mutanti, už je zprofanovaná, stejně tak rok počátku 1963 si každý snadno vygooglí. Tehdy se Charles Xavier předvedl s úplně prvním týmem, který zahrnoval Cyclopse, Jean Greyovou a Icemana, kteří se objevili i v prvním filmu, a dále Beasta a Angela. Ovšem vyznat se ve všech možných sérií, které kromě základní Uncanny X-Men zahrnuje New X-Men, Ultimate X-Men a spoustu vlastních sérií každé z postav, je nad lidské síly. K tomu si připočtěte účast X-Menů v televizi, kde si především animovaný seriál z devadesátých let získal výraznou popularitu, která mu dopomohla k pěti sériím, následoval X-Men: Evolution, kde hrdinové omládli a studovali normální školu, a nedáno vznikl seriál Wolverine and X-Men následovaný asijským stylem říznutým Wolverinem. Velmi čerstvě v Japonsku začali vysílat i anime verzi X-Menů. A pak se dlouhá devadesátá léta debatovalo, co s filmovou adaptací.  Již mnohokrát se potvrdilo, že když látku zpracovává člověk, který k ní není poután srdeční láskou, vyjde z toho výsledné dílo o poznání lépe – nedrží se totiž v úzkém profilu zaměřeném na adorující fanoušky, ale je schopen si získat odstup a pohlédnout na materiál tak, aby nakonec poskytl něco víc než dvě hodiny zábavy. Studio 20th Century Fox učinilo velmi moudré rozhodnutí, když spojilo adaptaci X-Menů se jménem Bryana Singera (Obvyklí podezřelí). V roce 2000 odstartovali X-Meni vlnu komiksových adaptací, navíc přišli s veskrze realistickým pojetím látky.

RECENZE filmu X-Men: Budoucí minulost

     Společným jmenovatelem problémů s menšinami je strach. Návod ke čtení filmu X-Men, jakožto obecné alegorie na postavení menšiny ve společnosti, podává Bryan Singer se scenáristy už na začátku, kdy příběh uvedou pohledem do koncentračního tábora. Střípek z minulosti postavy Erika Lehnscherra, přezdívaného Magneto, vypovídá o tónu a naladění snímků, zároveň poskytuje velmi výraznou motivaci a profilaci záporné postavě a umožňuje X-Meny zasadit do reality, aby se nestali jen pestrobarevným superhrdinským spektáklem. Potlačení komiksovosti je viditelné v barevné stylizaci, která je tlumená, pochmurná a kostýmy X-Menů přesouvá z roviny módních výstřelků k jednoduchým černým uniformám. Příklon k realitě, který je v prvním filmů nejsilnější, je dán i návazností na zasazení komiksové tematiky do historického kontextu holocaustu za druhé světové války, politického vyjednávání o zákonné registraci a zmíněním konference OSN, která má případnou registraci mutantů projednat v celosvětovém měřítku.

   Nečernobílost situace popisuje rozdělenost všech ideových směrů, ať už většiny, tak menšiny. Aby mohlo být prosazeno povinné registrování mutantů, musí vůdce této iniciativy senátor Edward Kelly přesvědčit dostatečné množství politiků v Kongresu a sám říká, že to bude těsné hlasování, tudíž lidská společnost není charakterizována jako jednolitá masa stojící proti mutantům, přesto jsou to lidé a jejich chování vůči mutantům, které musí menšina řešit při hledání vlastního postoje k lidem. Odhlédneme-li od stovek mutantů, kteří žijí svůj život v normálním socio-ekonomickém módu bez demonstrace svých schopností, krystalizují dvě frakce, které nám první film představuje.

   Charles Xavier reprezentuje hnutí, které volí vzájemný respekt, úctu, pochopení pro sebe navzájem. Vede proto školu pro nadané, kde vyučuje mladistvé lidi, u nichž se projevily schopnosti, jak svou moc ovládnout a jak ji směřovat pro dobro všech. Pokud totiž mají v něčem lidé pravdu ohledně této menšiny, pak v nebezpečnosti, čímž se téma mutantů liší od všech ostatních menšin. Když senátor Kelly přirovnává mutanty ke zbraním, není daleko, protože řada z nich ovládá schopnosti, které jsou jak zneužitelné pro vlastní prospěch, tak velmi nebezpečné. Tuto dvojsečnost jako by si plně neuvědomoval Erik Lehnscherr, vůdce Bratrstva mutantů, což je organizace volící více agresivní metody vyjednávání. Špatná zkušenost s lidským rodem zapříčinila základní nedůvěru Erika v lidstvo, která se nese celým jeho životem a určuje jeho kroky. Oba představitelé různých frakcí mají stejný cíl – bezpečí a mír pro mutanty, Magneto ovšem pohlíží na lidi se skepsí, která ústí ve finále prvního dílu. Pokud má podle něj menšina přežít a vydobýt si své právoplatné místo na Zemi, musí se stát většinou, plánem filmu je tedy použít zařízení využívající magnetickou energii k vytvoření záření, které pozměňuje strukturu lidské DNA na mutantskou. X-Meni se staví na stranu lidí v zájmu zachování jejich bezpečí – uvědomují si totiž i ten fakt, že v případě neomluvitelného útoku by se záhy dočkali represe, která by vyústila v občanskou válku.

   Magneto je tak zadržen a umístěn do speciálního vězeňského zařízení, v němž setrvává až do druhého dílu. Ten naštěstí opět režíroval Bryan Singer, a pokud se minule řešil útok mutantů na lidi, kteří se zatím pokoušeli prosadit registraci mutantů k jejich kontrole, v roce 2003, kdy měl snímek premiéru, se musely frakce mutantů spojit, aby se postavily komplotu, kterým William Stryker hodlal provést něco na způsob „konečného řešení mutantské otázky“. Situace se tedy výrazně vyostřila, útok lidí však nebyl centrálně řízeným politickým rozhodnutím. Stryker jednal v rámci vlastního plánu, jako už to tak roky činil, což ukázalo nejen odhalení jeho vztahu k Wolverinovi a jeho minulosti, ale i samostatný film X-Men Origins: Wolverine. Linka odhalování Wolverinovy minulosti tvoří stálou linku všech čtyř dosavadních filmů. Stryker mutanty nenávidí, jeho syn je mutant a Xavier ho nebyl schopen vyléčit (motiv léčby odlišnosti přežívá i v dnešním světě, X-Meni ho více rozebírají ve třetím díle). Přestože plánuje kompletní vyhlazení mutantské populace jako vysoce nebezpečných subjektů, neváhá ke svým účelům mutanty používat a zneužívat, k čemuž mu napomáhají lékařské experimenty.

 xmen_10 xmen_11

   Centralizovaná organizace mutantů v Xavierově škole pro nadané je rozprášena a díky Strykerově plánu se ocitají na útěku, jemu samotnému šlo především o Xaviera a technologii Cerebra, čímž se ukazuje, že opravdu nejmocnějším mutantem v sérii je Xavier, jehož mentální schopnosti dokážou anihilovat veškerý život. Na druhé straně ostatní se snaží přežít, seskupit a Strykerovi se postavit. V zájmu tohoto boje se spojují síly, které proti sobě bojovaly. Spojení je to ale přirozené, zachovává atributy jisté nesmiřitelnosti, ale vede k finále odehrávající se na několika úrovních. Nyní bych podotknul ještě jednu výraznou vlastnost Singerova přístupu k látce. Přestože se X-Meni nevyhýbají akci a v sérii nalezneme několik vypečených kousků, z nichž ční především Nightcrawlerův teleportační útok na Bílý dům za zvuků Mozartovy hudby, důraz je kladen na psychologii. Singer má své postavy rád a díky své odlišnosti (homosexuální orientace) se do nich dokáže vcítit a nalézt nosná témata, do nichž se pouští. Charaktery jsou tedy výrazně prokreslené, není to film jenom jedné postavy, přestože fanoušci Wolverina bezmezně obdivují Hugh Jackmana v roli animálního mutanta. Nechává je projít útrapami, které nás zajímají, projít dilematy, která stojí za vidění, a pokud má někoho obětovat, nedělá to rád, výjimečně a ještě v zájmu evoluce příběhu pro další díl.

 xmen_12 xmen_13

   Je proto škoda, že závěrečnou část trilogii nerežíroval a prakticky se na ní nijak nepodílel ani v produkční roli. K sérii se vrací až s letošní První třídou, kde produkuje a podílí se na příběhu. Snad proto jsou do tohoto dílu vkládány největší naděje, protože po fenomenálním druhém dílu se série začala pohybovat těžkopádně a ztratila kouzlo svého počátku. Režisérem Posledního vzdoru, jak zní podtitul třetí části z roku 2006, se stal Brett Ratner, akční rutinér s trilogií Křižovatka smrti. Zavedl do série účelovou přehlídku mutantských schopností, díky čemuž se komiksoví fandové konečně dočkali ultimátní řežby v Alcatrazu, který s pomocí nové záporné postavy nechal prakticky srovnat se zemí. Paradoxně je ale využití triků natolik přemrštěné, že peníze ani síly trikařů nestačí a digitální kouzla z filmu ční, což se Singerovi stávalo tak možná v jedničce. Tématem třetí části se stala léčba, neboť farmaceutická vládní společnost vyvinula přípravek, který potlačuje mutantní gen. Pro Magneta je to poslední kapka, začíná sbírat příznivce svých myšlenek a buduje armádu. Navíc postavy umírají jako na běžícím pásem a nové postavy se zavděčí jen znalcům širokého x-menovského univerza. Když někdo mluví, je to pomalu utrpení, což je v příkrém rozporu s tím, jak působil citlivý přístup v prvních dvou dílech. Ztrácí se tedy angažovanost a hlubší smysl, přestože film nabízí téma léčby. Nejlepším dokladem toho, jak myšlenky drhnou, je postava Angela, syna výrobce léku, jehož role je maximálně umenšena a nemáme možnost ji plně porozumět. I nejkratší stopáž ze všech dílů svědčí o tom, že se možná stříhalo a zbytečně, nebo že nosná myšlenka nebyla rozpracována do dostatečné šíře.

 xmen_14 xmen_15

   Silně komiksový nádech se záběrem na akční žánr projevil i první spin-off X-Men Origins: Wolverine uvedený roku 2009, který se utopil v nepřehledném scénáři napěchovaném neznámými postavami, šíleně špatnými triky a povrchností, s níž přistupoval k samotnému Wolverinovi. Přitom byl jihoafrický režisér dramat Gavin Hood příslibem opačného přístupu. Nepovedlo se, a tak lze jediný přínos filmu hledat v odhalení počátků Wolverinových adamantiových drápů a kostí. I proto byla vidina druhého dílu pod režijním vedením Darrena Aronofského, tvůrce výjimečných psychologických a syrových kousků jako Requiem za sen, Wrestler nebo Černá labuť, velmi lákavá, a to až do nedávné doby, kdy z projektu odešel a nahradil ho James Mangold, pro někoho řemeslný rutinér, ale s Jackmanem se znají už od Kate a Leopold a naposledy točil slušnou akční oddechovku Zatím spolu, zatím živi.

 xmen_16 xmen_17

   Nyní je tedy řada na První třídě, aby ukázala, jestli se kvalitativně zařadí vedle myšlenkově i žánrově bohaté první dva díly, nebo jestli zvolí nezávaznou formu Ratnera a Hooda. Režijní účast Matthewa Vaughna inklinuje vzhledem k dosavadní práci (Po krk v extázi, Hvězdný prach, Kick-Ass) spíš k první možnosti. A pokud to tak bude, nezbude nám než si říct, že kdyby historie byla jinak, mohli jsme se už dávno těšit z povedené trilogie. Tento britský režisér měl totiž původně režírovat Poslední vzdor, ale z osobních důvodů natáčení odřekl. První třída se vrací do šedesátých let, k počátkům kariéry Charlese Xaviera a Erika Lehnscherra, do doby, kdy byli ještě přáteli, a ukazuje počátek rozkolu, který je od sebe ideově oddělil. Navíc se film o poznání víc začleňuje do historického diskursu, když se do Erikova života opět promítne židovský osud za druhé světové války, a X-Meni se zapojí do konfliktu studené války, aby pomohli vyřešit kubánskou jadernou krizi. Odpověď na to, jak přistoupil Vaughn k postavám, jejich úloze ve světě a jak naváže na ostatní filmy, naleznete v recenzi.

RECENZE filmu X-Men: První třída

xmen_18 xmen_19

Foto: 20th Century Fox, X-Men Movies Facebook

/aktualizováno/

Přečteno: 1579x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Melancholia – Trierovský konec světa

Existenční chvění o základ veškerého bytí s troubením Wagnerových lesních rohů.   Melancholia rozhodně nemá za cíl zanechat diváka chladného...

Zavřít